Pověst o BRUNCVÍKOVI

Pověst o BRUNCVÍKOVI považuji za best of Starých pověstí českých a nejlepší na tom je, že to stvořil Alois Jirásek na základě mytologie v roce 1894.

V podstatě jsem lepší sci-fi nikdy nečetl :) Hemží se to tam mutanty (aneb jak se dvouocasý lev do českého znaku dostal), porušování časoprostorového kontinua (Jantarová hora), Psychicky řízenými automatickými zbraněmi na principu laseru (aneb "Tisíc hlav dolů") .. zkrátka je to suprová záležitost a v porovnání s ostatními poměrně mělkými příběhy obsaženými v knížce je úplně někde jinde. Škoda, že mistr Jirásek necituje konkrétní zdroj. Ale i fakt, že Bruncvíkova socha je na Karlově mostě a že jeho zázračný "meč" je prý zakopán v jeho základech poblíž sochy svědčí o tom, že v žádném případě nejde o lacinou povídačku nějaké báby nebo obrozeneckého nadšence (na rozdíl od většiny ostatních textů v této knížce).

Venku se mi perou cikáňata, jdu zavřít okno a povíme si ten příběh kousek po kousku.

---

Začíná to jako tuctová Love story, kdy Bruncvík opouští svou milou, která mu slibuje věrnost až za hrob a on si jde vydobít do erbu zvíře odpovídající jeho udatnosti. Tu Bruncvík bere tlupu svých hrdlořezů (jeho družinu) na dalekou cestu, vydobít si slávu.

Za sedmero horami a řekami (někde v Německu) narazili na moře. Opatřiv si sobě koráb (nechci raději ani vědět jak ho získal) se vydal do vln. Po třech měsících plavby trefili bouři, divoké vlnobytí je hnalo někam, kam nikdo z nich nechtěl a náhle se v dáli objevila "v tmách daleká, žlutavá zář a všechny pojednou ovanula silná a pronikavá vůně".

"Tu počali teprve naříkati a bědovati neboť věděli, že ta zář i vůně jsou z Jantarové hory a že ta hora v noci zářící má tu moc, že všecko, ať lidi zvířata či lodě, všecko co jest v padesáti mílích kolem ní ze všech stran, všecko k sobě živou mocí přitáhne a kdo se na ni dostane, ten že při té Jantarové hoře musí zůstati a nikdy, nikdy více se z ní nedostane."

V této pověsti se klasicky předbíhá děj a znalosti věcí, které přijdou. Nejdříve Bruncvík ví, že si jde vydobít do štítu lva, pak zase vědí předem co je to vlastně přicuclo. Tipuji to na důsledek lidového vyprávění, kde se kapitolky předbíhají a prolínají a Jirásek tomu horko těžko dával nějaký řád a tak věci budoucí prosákly někam, kde být neměly, ale pro pověst jako takovou to vlastně důsledky nemá. Jen je to zajímavé.

Když to tak dnes opět po letech čtu, tak se mi vybavil seriál Lost, jak si na Jantarové hoře Dharma initiative postavila základnu a jinak než ponorkou se odtamtud dostat nešlo. Ale nechme pohádky stranou a vraťme se k české mytologii.


"Loď pak se pojednou zarazila u břehů ostrova, prostřed něhož se ta Jantarová hora vypínala. Moře se náhle utišilo. Na ostrově bylo mnoho lidských kostí bělajících se v písku v palčivém slunci."

O něco později přichází pasáž, jak chcípají jeden po druhém, jak se pokoušejí uniknout na loďce a veslují co to dá a mají dojem, že plují pryč a vždy když se otočí, tak zjistí, že jsou stále jen pár metrů od ostrova a nevzdalují se. "A loď jela, rychle jela, až pojednou se zarazila a stála tiše jako na kotvách - opět u břehu ostrova pod Jantarovou horou".

Když zavládl kanibalismus (kterému se čítankový text důsledně vyhybá) a po třech letech na ostrově zbyli jen dva nejudatnější a nejlstivější muži (Bruncvík a jeden z jeho někdejších bojovníků), sedli si stranou a bojovník sdělil Bruncvíkovi dobrou radu "Viděls, kníže můj, že sem prvního roku našeho pobytu přiletěl pták Noh a druhého roku také jednou ? A tohoto roku přiletí zajisté zas."

"V povětří zašumnělo a bylo cítit prudké vanutí větru jako před bouří. Když se pták ukázal nad horou, to jako by nesmírný mrak se tam vznášel". Automatická sonda sbírající mršiny na rozbor DNA skutečně dorazila a připraveného Bruncvíka i s mečem narychlo zašitého v smrduté zahnilé koňské kůži sebrala a exportovala ho neznámo kam (tři dny a tři noci prudkým letem jak se praví v literatuře).

Následuje popis, jak pták Noh hodí Bruncvíka mezi mláďata a ten je porube mečem a prchá z laborky pryč. Já bych to spíše viděl, že Bruncvík měl tu čest setkat se s nějakou specializovanou ochrankou laboratoře, která ani neměla zbraně. Ale tomu, že je porubal, docela věřím. Pak prchal.

Kde jinde by mohl potkat dvouocasého lva bojujícího s obrovitou vícehlavou saní (drak jako ozančení tvora, který na Zemi neexistuje, se již poměrně zažil). Bruncvík skolil týmově společně se lvem draka a tak se spřátelili. Lev byl zjevně inteligentnější než lvi obvykle bývají (Broncvíka nesežral, naopak mu přinesl ulovené zvíře a čekal s ním a chránil jej, dokud se neuzdravil) - zřejmě tam bylo mutací více, než jen o tom ocasu.

Tři léta Bruncvík se lvem bloudili pustinou .. blablabla .. až se dostali k ostrovu, kde vládl král Olibrius. "Divný byl neobyčejný. Mělť dvojí oči, jedny v obličeji, druhé vzadu hlavy. Divnější bylo jeho dvořanstvo. Mnozí o jednom oku, jedné noze, mnozí rohatí. Jiní měli dvě hlavy nebo i psí hlavu, někteří jako lišky červení, jiní od polovice šediví, od polovice bílí. Další jako trpaslíci míhali se mezi nohama těchto velikánů." (jakpak si myslíte, že bude vypadat svět, až skutečně ovládneme dvoušroubovici DNA a každý bude moci být tím, k čemu je určen, jak už to u služebnictva bývá).

Bruncvíkovi bylo z nich nevolno a chtěl opět zpět. "Z vlasti jsem se vydal z vůle, sem přibyl jsem z nouze" (skvělá hláška ze života). "Odtud můžeš jen železnými vraty, ty ti však neotevřu, dokud neosvobodíš mou dceru, kterou mi unesl drak Bazilišek" odpovídá mu vladař (holt je to akčňák, asi měli geneticky dáno, že "Nezabiješ" se stalo pevnou normou zakotvenou v DNA a k vraždění holt potřebovali primitiva zvenku).

Náš dobrodruh připlouvá ke znepřátelenému ostrovu (ony to mohou být i jednotlivé vesmírné stanice, o vlnách tam nic moc není a koráby Bruncvíkovi vždy někdo připraví). Následuje pěkná bitva : ".. hrad měl trojí bránu, u každé pak zuřivé obludy za strážce. Boj byl tuhý, od brány k bráně hroznější a Bruncvík by zle dopadl, kdyby nebylo jeho věrného lva".

O kus dál se dočteme : "Tu v nádherné síni spatřil Bruncvík dceru Olibriovu, dívku spanilou, ale od paty do pasu hady obtočenou. (zde bych rád připomněl jednu ze svých myšlenek, jak pevně věřím, že co nevidět lidstvo vyvine symbionta, živý organismus, který nám nahradí oděv, nebudeme muset neustále něco svlíkat, oblíkat, převlíkat, hlídat, zda je zima nebo teplo, ale náš symbiont, živočich na nás přitisknutý a s námi žijící, nás bude hřát či studit, řešit všechny problémy termoregulace a pokryje naše tělo tam, kde mu hrozí prochladnutí či úpal).

Panna dala Bruncvíkovi prsten, jímž nabyl síly za dvacet mužů a tvrdě se utkal s drakem Baziliškem a jeho hnusnou slizovitou družinou (vypadá to na inteligenci dle popisu odvozenou od plazů nikoliv od savců). "Lesklí hadi, ještěři, hadové panenky a divné a jiné obludy, různo, v chumlech, v kotoučích, vše v hrozné směsici, syčíc a pištíc.".

Bruncvík to všechno porubal, kouzelný prsten mu nakopnul CNS tak, že se všechna energie hodila na ex ven a potvoráci (zřejmě inteligentní bytosti loajální svému vládci) neměli žádnou šanci. "V tom hrozný hluk, jako hřímání, otřásl síní a již sám Bazilišek, drak s osmnácti ohony, kovové měňavé barvy, ohnivé tlamy, vyrazil na své protivníky".

Bruncvíkm se lvem nakonec hrdinně zvítězili a totálně vyčerpaný a raněný Bruncvík je ošetřován spanilou vysvobozenou dívkou, která si ho zamilovala a nechce jej pustit a chce jej mít na svém hradě za manžela. (typické, primitiv a násilník imponuje vždy nejvíc).

Bruncvík zahořel hněvem na krále i jeho dceru, když zjistil, že jej nemíní pustit pryč. Protože však neměl jinou možnost, vzal si princeznu za manželku a čekal na svůj okamžik. Ten přichází, když jednoho dne objeví ve sklepení meč bez jílce, záhadnou to zbraň a tajně ji vsune do pouzdra svého meče. Pak se ptá své milé co to bylo za divný meč v tom sklepě. Ta mu ve slabé chvilce sdělí, že "Kdybys věděl, co ten meč za moc má ! Když bys ho z pochvy vytrhl a řekl : Hlava jedna, dvaceti, třiceti, sto tisíc hlav dolů, hnedky by hlavy dolů skákaly."

Bruncvík nevěřil, ale když nikdo nebyl poblíž a tu několik těch obludných dvořanů ryšavých, šedých, hrbatých i o dvou hlavách vstoupilo k němu do komnaty a ptali se zda mají poklidit a co si dá k jídlu, tu vytrhl meč a řekl "Nuž tímto mečem prvním potvorám hlavy dolů" hned hlavy všech co jich tu bylo dolů skákaly.

Potom, když král Olibrius s dcerou a vším dvořanstvem seděl za stolem, vytrhl Bruncvík znenadání svůj meč a vzkřikl: "Těmto obludám i králi s dcerou všem hlavy dolů skákejte" a tak se stalo. (připomíná mi to ty debily, co dokázali vynalézt jen luk a šípy a teď skáčou po buši s kalašnikovem a vraždí se navzájem i každého, kdo jde kolem, bez špetky výčitek či úcty k životu. Nechápu, jak jsem mohl jako dítě obdivovat takového nemilosrdného stupidního hrdlořeza, jako byl Bruncvík. Vždyť vymydlil celou základnu a dalo se to řešit jen malou vydíračkou s pár rukojmími, ale to by chtělo myslet. Primitiv je primitiv !!)

"Bruncvík, pomstiv se, nechal pobitých, rychle vyšel ven. Otevřev železná vrata, nabral si potravy, zlata i drahého kamení (normální kradlák a vrah), naložil vše na koráb, vzal milého lva a vydal se vesele na cestu. Loď šťastně vyplula a Bruncvík zamířil domů, do vlasti".

Cestou zavítá na zdrogovanou HAPPY základnu (zřejmě byla v databázi automatické výletní lodi na pořadí jako první, asi byla oblíbena), kde jsou všichni krásní, sjetí, nadšení, nadržení a zjevně kopulují na potkání (opět z čítanek vyjmuto) a Bruncvíka nechtějí pustit pryč a vyzývají ho k radovánkám. Ten pro velký úspěch bez váhání použije svou novou zbraň. Vymydlí to, zlikviduje ráj a pokračuje v cestě.

Poslední zastávka byla někde, kde Bruncvíkovi konečně došlo, že když pokaždé porube všechny, nikdo mu z oběžné dráhy domů nepomůže. Tak sejmul jen pár rukojmích a místní panovník zvolal "Pamatuj se Bruncvíče! Pamatuj se pro svého boha a schovej meč! Slibuji ti, že tě dovedu do tvé vlasti, jen nevraždi již více!"

I stalo se a Bruncvík je náhle zpět v Čechách. Následuje rádoby romantická scéna ala lidové povídačky, jak se Bruncvík převlékne v poustevnické roucho a jde se lvem na svůj hrad (vůbec nebudí pozornost, poustevníků se lvem je všude plno :). Tam je hlučno a veselo, neboť se mu zrovna vdává manželka. Po deseti letech se celkem není čemu divit. On jí hodí prsten do číše ve stylu filmu "Princezna se zlatou hvězdou" a když zavládne chaos, tak se zachová opět jako čistokrevný primitiv a místo aby prohlásil sňatek za neplatný a vrátil se na trůn, tak zavraždí toho, kdo mu obdělával ženu v časech, kdy tu nebyl i celou jeho družinu, opět k tomu zbaběle použije zbraň, která nemá konkurenci, pak své choti nevěru odpustí a prohlásí ji opět svou ženou a přebírá kontrolu nad královstvím a všichni jsou nadšeni, že je zpět, milá se mu rozpláče na rameni a prohlásí, že jej vždy milovala a HAPPYEND je tu !!

No není to skvělé ?? :)





Jo ještě opravdu vydařený závěr pověsti :

"Když naše vlast bude nejvíce sklíčena, přihrnou se od Blaníka svatováclavští rytíři na pomoc. Tu jak pojede jejich vůdce po Karlově mostě, vyrýpne kopytem z kamení Bruncvíkův meč. Toho se svatý Václav chopí a v tuhé seči pak jím nad hlavou zatočí a zvolá: "Všem nepřátelům země České hlavy dolů!". Tak se stane a bude svatý pokoj v naší vlasti.

(Nebude nikdo, kdo by škodil. Nebude tu už vůbec nikdo :)

Pokud dokážeš dobře poradit, pomoci s problémem nebo jsi něco podobného zažil, pak dej svou radu.
Příspěvky se vkládají přes okno v dolní části obrazovky. Pokud tam okno není, pak je již diskuse uzavřena.

Blogger: No ne ... Ludvík Souček byl proti tobě skeptik :-DDD

To jsou věci. Opravdu to v tom Jiráskovi stojí? A Brunsvík byl podle Jiráska čech? A odkud jako měl bejt? - Já jen že císař Otto IV se jmenoval rodovým jménem Brunswick, ten císař, co udělal Přemysla Otakara prvním českým dědičným králem a dal mu do znaku lva místo orlice.

Je to ve stejný knížce pověstí jako Praotec Čech a Horymír?

Komodor : Teď jsem si dnes na blešáku koupil Staré pověsti české a řekl jsem si, že tu pověst o Bruncvíkovi už konečně musím zpracovat (chystám se a to už 20 let. to jako doopravdy). Je to tam všechno přesně tak, jak píšu, slovo od slova, jen ty připomínky a upřesnění významu textu je ode mne, ale to klíčové, na co se odkazuji, tak jsem to raději přepsal přímo z knihy.

Prostě žádná fikce, ale story, která musela mít zcela reálný základ. Netuším jak šli panovníci po sobě, ale v textu se argumentuje, že Bruncvíkův předchůdce vybojoval do erbu orlici a že on tedy chce lva a vyráží do světa. Takže to bude asi tak nějak jak píšeš. Naši panovníci nejsou moc můj obor :)

Blogger: A teď trochu logiky do toho tvého výkladu:

- Automatická sonda pro sběr mršin na rozbor DNA: Opravdu by měla na palubě systém podpory života, aby se v ní daly přežít 3 dny a 3 noci? Anebo by spíš nasbírané mršiny vždy automaticky zamrazila nebo naložila do lihu, aby nepodléhaly zkáze, než se vrátí na základnu?

- Království krále Olibria: Pokud to byla civilizace dokáže vyrobit zbraň hromadného ničení na bázi laseru a ovládanou myšlenkou, opravdu by její vládce potřeboval k záchraně dcery cizího neschopného barbara? Kdyby např. teroristi unesli dceru amerického prezidenta, řešily by nejspíš ty nejlepší elity z armády, policie a tajných služeb. To, co popisuješ, je, jako kdyby si pozvali na pomoc Pygmeje. A dál: Když už (z nějakého důvodu) to tak přece udělali, proč by cizímu barbarovi nedali na tu akci rovnou nejefektivnější zbraň? Nejspíš se báli, že by s ní neuměl rozumě zacházet. OK, ale pak je s podivem, že by si ji nechali tak snadno ukrást. A nakonec: Opravdu by stačila jedna jediná ukradená zbraň na vyhlazení celé civilizace, která byla ve srovnání s protivníkem o několik tisíc let napřed? Jako kdyby pygmejský král ukradl jednu atomovku a pak si začal vyskakovat, že odteďka budou všichni skákat jak on píská, jinak že ji použije. Sejmuli by ho ještě dřív, než by se vůbec naučil ji odpálit.

- A morální zádrhel: Pokud ta cizí civilizace byla tak morálně na výši, že "nezabiješ" bylo zakódované v DNA a tudíž za sebe museli nechat bojovat cizího barbara, je s podivem, že královské slovo v té civilizaci nic neznamenalo a že sliby se nemusely dodržovat. Neslíbil snad král Olibrius Bruncvíkovi, že ho propustí, až vysvobodí jeho dceru?

Petr:

Automatická sonda : nevím co to bylo .. ale prostě to přilítlo a sebralo ho to :) Pták Noh je oblíbený ve sci fi (např 5. Element, to co přilétlo k pyramidě je klasika, hádej, z čeho to vzali). Nebyl jsem tam, netuším, proč to vzalo zrovna Bruncvíka, pověst zrovna do detailů nejde a ta pseudologika, že ho chce dát pták sežrat mláďatům a dalšího živého a kupy mrtvých tam nechá, prostě nevím. Nicméně ho sebral a někam exportoval 3 dny a 3 noci. Třeba ta sonda byla víceúčelová na sbírání vzorků. Ona celá ta koncepce Jantarové hory je vlastně o sběru vzorků. Chytne a už nepustí (živé i mrtvé).

Království krále Olibria : Jestli jsem to dobře pochopil, tak ta zbraň hromadného ničení nebyla zrovna dvakrát selektivní a porubala vždycky všechny co byli poblíž a na co majitel ukázal. Takže pokud má drak rukojmí, tak asi zrovna moc použít nešla. Navíc je možné, že měli na každé základně jednu takovou a že tam byla nějaká konvence o nepoužití, aby se předešlo krveprolití, něco jako máme my s jadernými zbraněmi. Takže je nejlepší poslat cizince, aby udělal špinavou práci a pak prohlásit, že my nic, to cizinec a politicky je to OK. A spojenci toho na koho se útočí také nemohou nic říct. Proč nepoužili někdoho dostupnějšího vidím fakt na to, že zabránit vraždě lze už v DNA prostě programováním a vůbec bych se nedivil, kdyby v budoucnu tyhle bloky vyspělí tvorové v DNA měli. Tím spíše, že nesou všechny sopy sofistikované manipulace s DNA. Panovník musí vidět všude a všechno i za záda aby nedopadl jako Caesar, tak proč ne oči vzadu :))

Co se týká dalších úvah o zbrani. Naše mega zbraně jsou na obsluhu dost bídné, ale z principu je ideální zbraň ta, která se ovládá myšlenkou. Podle mne nešlo o slova, ale o myšlenku, ale lidová slovesnost tyhle věci zkresluje. Uvědom si, že Bruncvík byl nástupcem krále, takže jaksi mu tyhle věci po několika letech říct museli, protože na nich visí bezpečnost základny a nikoho nenapadalo, že je takový debil, že blahobyt, civilizaci a luxus vymění zpět za primitivní život a že je všechny povraždí, když mu dali maximální privilegia. Nemyslím si, že by neměl možnost říci ne. Spíš to vidím tak, že se pověst moc nevěnuje možnosti, že prostě chtěl to království vyrabovat a čistě účelově souhlasil s rolí budoucího panovníka a pak jakmile měl trumfy v ruce, tak všechno povraždil, vykradl a zdrhl.

Morální stránka věci : Když se na misku vah položí nějaký narychlo daný slib a na druhou stranu se dá přání milované královské dcery, navíc cizí čerstvá krev (a nová DNA) se tam asi neobjevovala dvakrát často. Prostě si myslím, že mu učinili nabídku a zároveň se mu snažili tlaky vytvořit prostředí aby ji přijal bez váhání, což se stalo. Dělá se to tak vždy a všude a kam se koukneš, tam se lže, takže normálka. Pokud by měl mít Bruncvík morální kredit s nimi takto zatočit, tak by musel nabídku stát se dědicem trůnu a kopulovat s nejkrásnější bytostí na základně .. to vše by musel odmítnout a trvat na svém odchodu a pak být z trestu zavřen atd.. pak by se to dalo obhájit. Ale na život mu zjevně nikdo nesáhl a prostě pro mne je to sprostý vrah a kradlák (a vraždění obhajuje v textu tím, že byli bezcenní nebo démoni, protože nevypadali jako lidé, tak jich přece není žádná škoda).

Když se konečně vymaním ze zajetí a zdrhám, tak se nebudu zásobovat drahým kamením a poklady a nevymydlím základnu do posledního živáčka. Když s někým spím, tak ho nenechám setnout jen tak mimochodem. Pokud ho nenávidím, tak s ním nespím a nelámu z něho státní tajemství o supratajné Hitlerově zbrani.

Blogger: Z celého výkladu mě nejvíc praštila do očí věta:

... a nikoho nenapadalo, že je takový debil, že blahobyt, civilizaci a luxus vymění zpět za primitivní život a že je všechny povraždí, když mu dali maximální privilegia.

Teď jsi konečně uhodil hřebíček na hlavičku, protože právě v tomto spočívá lidská podstata a přirozenost. Člověk sám o sobě je takovým barbarem, že nestojí o blahobyt, civilizaci a luxus ... a dokonce ani o štěstí. Jediné, o co doopravdy stojí, je být SÁM SEBOU. Blahobyt, civilizaci a luxus si dovede užívat, pokud mu to někdo dá, ale sám se dobrovolně vrátí zpět ke svému primitivnímu životu v tom momentě, kdy je mu dána moc rozhodovat sám za sebe. No řekni: Ty bys chtěl být lokajem u Tugendhatů? Dobře by tě platili, byli by na tebe hodní a bydlel bys v nejkrásnější a nejdražší vile v republice. Jak dlouho bys to vydržel? Možná chvíli, než by sis našetřil nějaký prachy. Ale pak alou zpátky do svého rozestavěného baráku, do kterého jsi dal duši a tisíce hodin práce.

A ještě řekni že ne ...

Petr : To nebyli majitelé luxusní vily, ale nejspíš kosmické stanice a vlastního panství včetně cca minimálně stovky dvořanů. On jim nedělal lokaje, ale druhého muže hned po vládci a ještě dostal nejvyšší (mocensky) a nejkrásnější samičku za ženu a ještě ho milovala.

Tedy mě kdyby někdo nabídl místo zástupce a budoucího diktátora například ČR, přidělil mi nejkrásnější sexuli a služebnictvo a samé výhody s tím, že do doby než budu neomezený vládce, tak budu muset ze slušnosti držet hubu a krok, tak bych to klidně na 8-20 let vzal (kdyby do té doby předchozí diktátor nechtěl odejít, tak bych možná znervózněl), ale zkrátka, rozhodně by mne v tu chvíli přestal zajímat můj baráček, moje zahrádka a můj protiatomový kryt :)

Život má své priority. Já jsem sám sebou už jen tím, že jsem.

Se mi vybavilo, jak jsem jako malý četl komix o bruncvíkovi. Musím říct, že vás obdivuju, tolik fantazie já nemám :) Třeba ta skutečnost, že opustil sexuli, blahobyt a luxus, nebylo to náhodou prosté vlastenectví, když jde o českou pověst? On jako správný čech olibriovi pomůže a oni ho svině zradí, chtějí mu odepřít vlast ještě tak podlým způsobem. Určitě bych v tom spíše hledal něco takového než atomovku, laborku, symbionty atp. Podobným způsobem se dá udělat scifi z každé fantasy. Vlastně scifi = fantasy :)

Blogger: Ale stačilo by, aby ta sexule nebyla tvůj typ, a už bys chtěl raději domů. ;-))

To s tím "být sám sebou" znamená, že třeba kreativní člověk chce tvořit, ale dělňas chce zůstat u pásu, 10x trestanému recidivistovi je nejlíp ve vězení, subinka chce dostat na prdel a programátorova Cesta z města zákonitě nemůže dopadnout dobře (měl štěstí, že dopadla jak dopadla, protože jinak by udělal nešťastným sebe i jiné).

Mateor : Ono jde o to, že není pověst jako pověst. Ostatní co je v tý knížce je prostě takové nijaké. Rozhodně by z těch ostatních bez změny děje (zde jsem nic nezměnil) solidní sci fi udělat nešla. Tenhle text je úplně jiná dimenze a jako by tam mezi pověsti ani nepatřil. Navíc tuším že je nejdelší ze všech těch textů. Takové ty texty, jak při bitvě nejhorší zjeví se slovanský bůh a rozmete nepřátele nebo jak vrba promluví (v tom stylu) a podobné. To jsou prostě klasicé babské povídačky na dobrou noc nebo když byla nuda u draní peří.

Ve všech ostatních textech vítězí "dobro", kdežto zde je to přinejmenším k diskusi :)

Ale za tímhle textem stojí něco úplně jiného. Prostě je to z toho poznat. Že i když generace vyparavěčů překroutily a idealizovaly a přizpůsobily svým reáliím co šlo, stejně tam zůstává to jádro, které není o princezně co chce aby hloupej Honza přečerpal sítkem na čaj rybník ani o mušce co vidí pod závoj a mluví lidskou řečí ani o skřítkách atd.

Bruncvík je čistokrevná modrní sci-fi. A protože byla zapsaná v 18tém století a vznik bych datoval tak na patnácté, tak potvoráky a draky v pohádkách a mytologii beru. Ale krále co má oči vzadu, mutanty na každém kroku, meč co je řízenej psychicky a je zcela autonimní a porube vše, Jantarová hora co sbírá vzorky, kupa "ostrovů" s naprosto různorodými i nehumanoidními myslícími obyvateli a hlavně ta přesvědčivost textu a fikce hodnověrnosti. Zkrátka mne to uchvátilo jako perla mezi slámou.

Tím spíše, že mi to k Jiráskovi zrovna moc nesedí. Na to jak je obvykle rozvláčnej a nudnej, tak tohle je hodně strohé, akční a věcné. Škoda že neuvedl zdroj.

Petr: žádná hra nebaví věčně. Viděl bych podstatu v duševní síle než faktu, že dělňas chce zůstat dělňasem :) Člověk si může hrát na co chce.

Petr : Já jsem docela ambiciózní i hravej, celkem by mne zajímalo mít k dispozici stát na hraní a co se s ním dá dokázat. Tím spíše, že nebyli třeba zadlužení a zkorumpovaní až po uši, prolezlí cizími zájmy všude, kde to má smysl a odsouzení k poklonkování jako tahle zem.

Když jsem tak četl ty Staré povědi české, tak jsem si uvědomil, že ti, kdo zinscenovali nás slavný vstup do EU a NATO by vlastně měli být souzeni za vlastizradu (ono když si člověk uvědomí, kolik bylo v historii mrtvých za naši nezávislost a pak se jí zbavíme jen tak a mimochodem, to je fakt na provaz pro všechny, kdo se na tom a související manipulaci podíleli, zvlášť když se referenda nezúčastnila ani většina občanů).

Svoboda se lehce ztrácí a mnohem hůř získává. Státního dluhu se už tahle země nikdy nezbaví a z EU a NATO se bude vystupovat také jen těžko. Takže už nás zase Habsburci mají :) ale nejspíš nás má někdo úplně jiný .. a to mám obavu, že v porovnání s dnešními vládci světa byli Habsburci poměrně slušńáci. Nebýt problémů se vzpurností a náboženstvím a vyhazování z oken, tak by bývali byli i vcelku tolerantní.

No nic, jen mne to tak trklo.

Mateor: Ale každá hra má své meze a musí zůstat vědomí, že je to jen hra. Vždycky když se nějaká hra vymkne z rukou, nedopadne to dobře.

Blogger: No ono se třeba i o antických bájích mockrát spekulovalo, že to byli ve skutečnosti mimozemšťané kteří nás sem přiletěli "zcivilizovat" a podobně. Dokonce o tom byl i jeden díl původního Star Treku.

A vůbec - KDO Z VÁS TADY VYROSTL NA STAR TREKU?

Petr: Já jsem ze StarTreku neviděl ani díl. Piřšlo mi to strašně nudný a vykonstruovaný (viděl jsem asi 20 minut něčeho, kde lítal týpek, co mu na hlavu přilepili hranatý umělý boule a pupence a pak tam byla strašně prsatá holka v přiléhavý kombinéze z mega prsama co je hrozně vystrkovala a dělala že o tom neví a půlku xichtu měla pokreslenou stříbřenkou.

Přišlo mi to laciný. Mám rád opravdovost. To už radši Strugacký "Piknik u cesty" nebo ten hroznej ruskej dvouhodinovej film "Solaris" ze 70tých let.

Petr: to je přesně to omezené uvažování :) Já jsem dospěl k takovému vlastnímu přesvědčení, že člověk co něco dokáže (teď nemyslím vydělat peníze nebo třeba zhubnout, to jsou snadné cíle, ale mít na svědomí takové činy, které zůstanou navždy zapsány v dějinách) má svoji existenci natolik pod kontrolou, že i přesto jak bravurně proplouvá životem a hraje tu "hru" naprosto dokonale, tak je mu vzásadě naprosto lohostejné, zda umře či bude živ. Zda bude štasten nebo trpět. Vidí pak hlubší smysl a ostatní co jsou slabí cokoliv změnit (ať už jde o utrpení či štěstí) jsou mu jen pro smích. Uvnitř téhle myšlenky, kterou bych podrobněji popsal, mít slohové nadání, které nemám, je skryté tajemství volby, naprosté vyvrácení determinismu a třeba taký té blbosti, že dělník bude vždy dělníkem :)

a to jsem ještě nepil :)


Blogger: no asi bych si musel přečíst originál. Já mám jen kusé záblesky úryvků toho komixu v hlavě a nevybavuje se mi nic, co by mi přišlo nepřirozené ani nadčasové myšlenky jako symbionty jsem v tom fakt neviděl. Ale bylo mi tehda určitě ne víc jak 10 :) Hledat zdroje těch pověsí by bylo zajímavé - třeba se tím někdo zabývá. Sic si z těch pověstí moc nepamatuju, tak je asi pravda, že ten bruncvík je takové neobvyklé scifi-fantasy. Určitě by se nedalo něco najít třeba v dívčí válce nebo tak? Smrt feminismu nebo tak něco? :)

Mateor : Já beru příběhy jako poselství vyslané po proudu času. S dívčí válkou bych i věřil, že k něčemu totálně šílenému (něco jako se děje dnes) už v historii nepočetněkrát došlo pokaždé, když muži neměli pevně opratě v ruce a přiznali ženám práva, která mají mít jen lidé :) Okamžitě vznikly problémy a ženy přestaly fungovat jako ženy a stala se z nich škodná.

To je záležitost bilogické přirozenosti a kdykoliv jakákoliv společnost či panovník povolí otěže, tak ženské okamžitě dají všem ochutnat, co jsou ve skutečnosti zač (kupa problémů, neúcty, neserióznosti, sebestřednosti, podrazů a kurváren s tím, že samy na sobě nikdy vinu za nic nevidí a v jejich pohledu se i ty nejstrašnější křivárny stávají "odplatou" za ty léta, co ním byla po tom, co si ho dobrovolně vzala a před bohem slíbila že "dokud nás smrt nerozdělí"). Takže si nedělám sebemenší iluze. Vím, že to zní tvrdě, ale ženskou považuji za člověka jen když se chová jako žena a ne když se snaží okolí přesvědčit, že je nepovedený muž.

Ale zpět k příběhům. Ono je to o tom, že komix je úplně jiná dimenze než kniha. Přeci jen, ten filtr od autentického textu k obrázkům je dost tvrdý a nevěřím, že se jim do pár bublin vešlo to, co je v knize.

Většina příběhů má třeba i reálný základ, ale jen málokdy jsou tam věci, na které se jen tak přijít nedá a v kontextu chytají úplně jiný význam. Jak by mohla napadnout nějakého týpka jen tak Jantarová hora ? Mezi prací na poli a děláním dětí ?

Pověsti o českém lvu jsou zajímavé. Poslední z nich se dostal na české mince v roce 1993.Zakázku dostal jeden umělec - disident za odměnu za své postoje v době totality. Když se dověděl odměnu od státu, a sdělil ji manželce, ta explodovala, a umělec pak chodil v pracovní neschopnosti po hospodách s náplastí na modrozeleném nadočnicovém oblouku, a vedl opět protistátní řeči jak za totality. Jednou se totálně ožral, a zasedl k mědirytecké desce. Výsledek byl dokonalá pomsta českému národu. Prostě popsal a vyryl do kovu všechny české vlastnosti. Jeho český lev měl příliš velkou tlamu, příliš holej zadek, a příliš dlouhej vocas. navíc mu udělal ještě příliš dlouhej jazyk, kterej ovšem po zmenšení vypadá jak Gotwaldova pěnovka. Všechny české umělecké výtvory byly stvořeny v nějakém šoku. Mistr Smetana například celý život pilně tvořil, nemohl však pořád uspět. Jednou se nad nějakými směnkami ze zastavárny rozčilil, až mu začalo pískat v uchu, a vykřikl prý: Vy čeští idioti, já vám nařežu, že se s toho poserete!!! A svou hrozbu splnil. Vzal papír a napsal partituru k Prodané nevěstě. Národ se v ní poznal, a přesně podle psychiatrické teorie ji nejprve akceptoval, a pak se s ní dokonale ztotožnil. A ta původně se stala v podstatě nejznámějším národním kulturním skvostem.

Meteor - Ona to ale není česká pověst. Copak to tak vypadá?

Hrdina má německý jméno, to není český slovo. Braunschweig, původně Brunswik, anglicky Brunswick, česky Bruncvík je německý město v dolním Sasku a světe div se, ten lev ve skoku, co maj ve znaku je hodně podobnej, jen s jedním ocasem.
Příběh se děje někde neuvěřitelně daleko. Jsou tam postavy, zvířata a chování z různejch mytologií a celkově to vypadá jako pořádná slátanina, co napsal z donucení nějakej línej německej mnich pro svýho německýho hradního pána, aby vysvětlil nějak vznešeně jeho lva v erbu a nemusela rodina už říkat, že si to tam dal pradědeček povýšenej ze sedláka a lva si tam dal v záchvatu směšnýho velikášství, protože nevěděl co by.
Ostatní tam měli zubry, medvědy, vlky, jeleny, rysy, orly a takovýhle věci, pojící se nějakou historkou o znamenitosti předka. Skutečný zvířata proto věrohodnější historky.
Tak mnich sedl, sáhl do knihovny, opráskl něco z řeckejch pověstí, něco z arabskejch, něco ze severskejch, moc se nestaral o to, aby to srostlo, protože mu za to nedávali nejspíš ani pořádně nažrat nebo zas až moc a bolely ho ze dny klouby, panstvo stejně literatuře nerozumělo, vkus mělo dnešních kolotočářů a tak žádný přehánění nebylo dost velký.

Možná to nebylo přesně takhle, ale prostě to je viditelně objednávková slátanina, každej pes jiná ves k tomu, stejně jako Aeneas pro Římany, kterejm najednou jejich křupanskej původ nebyl dost dobrej.

No a když pak Braunscheigskej lev dostal doplněnej o jeden ocas na erb českýho krále, tak by se slátanina vysvětlující jeho původ dostala jako vysvětlení s sebou.

Jirásek si nejspíš netroufl to tam nedat, i když věděl, že to český není, protože tou dobou už byl lev symbolem české státnosti a proti rakouské orlici k tomu a tak jaksi nešlo říkat vlastencům, že je německýho původu a typicky česká je právě taky orlice i když jiná, protože to je moc komplikovanejch věcí najednou pro lidi, který teprve začína bavit bejt češi. Tak aspoň se skřípěním zubů opsal nejnutnější minimum, doufaje, že si toho někdy někdo všimne a časem to zas vyhoděj.

Opisování je něco běžnýho. Tři mušketýři jsou oprásklej příběh, Romeo a Julie jsou oprásklej příběh, horákyně a král Lávra jsou oprásklej příběh. Francouzská hymna je oprásklá. Česká taky. Starci na chmelu jsou oprásklý, Apokalyps Now, Terminátor i Sedm statečných. Drakula je oprásklej.

Hledat v tom něco víc je jako hledat Atlantidu.

Komodor: Jak já to mám vědět? :) Aspoň se to trochu vysvětluje. Každopádně zase velmi jednostraný příspěvek - můžeš napsat co je z čeho oprásklé? :) To je totiž docela zajímavé.

Poslední dobře prodanou Prodanou nevěstou je seriál Rodinka od Kaisera a Lábuse. Vždy mne fascinoval ten permanetní z generace na generaci děděný oportunizmus českých židovských herců, ty jejich nesmrtelné kasičky, a schopnost s ledovým klidem za bakšiš zprznit třeba fotra. Lidé se seriálu smějí, jsou nadšeni, a strašně se jim to líbí. Ty dva židáci s bílými pejzy se musí strašně bavit když to vidí, jak všichni naivní čecháčci se domnívají, že je to o těch ostatních. Těší je, že to dostali zřejmně i dobře zaplaceno. Kšeft musí běžet, kdyby fotr z truhly koukal. Pokud se člověk zamyslí nad profesí hereckou, zjistí, že žádný dobrý herec nevychází na noc z role. Prostě hraje pořád jenom sebe. O to víc pak mrazí, když třeba slyší seriál Rodinka, a poznává v tom třeba rafinovanou pomstu mladýho Kaisera starýmu Kaiserovi. A profesionální je, zabít dvě mouchy jednou ranou. Pomstít se, a ještě si az to nechat zaplatit...

No, dá se to poznat už podle toho, že je to jiný na pohled :-)

Přece, že Bruncík je jinej příběh než jiné staré pověsti je vidět na tom, o čem ten příběh je. Že to jméno nezapadá mezi Přechy, Horymíry, Bořivoje a Záviše a je strukturou úplně odjinud je taky poznat na pohled.

A co je oprásklý? Vemte to jako hru. Aspoň některý byste mohl poznat nebo najít na netu. Moc šikovná věc.

S.Oglivy - zvlášť fotry oni bytostně nenávidí. Když někomu zmrzačíte pindíka a náznakem mu řeknete, že ho podříznete kdyby... tak na vás má pifku i když to sám neví.
Jinak Rodinka, to je to co běželo v rádiu, myslím, že jsem slyšel, jeden díl před pár lety.

super počteníčko

Mně hlavně ten závěr připomíná Odyssea, ten jeho návrat v převlečení za žebráka a vyvraždění všech Pénelopiných ženichů. Akorát tam Jirásek nedal, že se oba Bruncvík i jeho žena, museli napít nápoje zapomnění, aby spolu opět mohli být šťastni :).

To je jediná pověst co mě kdy bavila a to já na povinou četbu moc nejsem(kdo by jo když všichni zadávaj samí kraviny) díky bylo to good:D.

Panstvo, podívejte se na www.rajce.cz na autora skincarlos , tam bude v budoucnu nějaký komiks na téma Bruncvík. jsou tam i jiné komiksy. Dobré čtení a koukání přeje Waki.