|
Mill : Musím říct, že je to bohužel svatá pravda.
Mám úplně stejné zkušenosti, které mne bohužel dotlačily k tomu, že úplně všechno co jde si dělám sám.
Co se týká stavebních dělníků a řemeslníků. Co jsem měl, oni snad netuší, že ty peníze jsme si musel našetřit a že to opravdu není jen nějaký úvěr, který mne nestál nic víc než jen podpis.
Prostě dáte někomu tisícovku na den a on vám za to odvede blbou práci a ještě vás pošle do prdele. A myslí si jak je v právu. A že přece nepůjde pod cenu (když jste udělal tu chybu a najal si ho na práci).
Bohužel takoví jsou skoro všichni. Jim vůbec nedochází, kde se ty peníze berou. Jejich myšlení končí u toho, že kamarád říkal, že udělal míň práce a dostal víc peněz, tak oni jsou nasraný, že neberou ty prachy, co někdo, kdo třeba jenom kecal, ale je práce nebaví a že odvedená práce, slušnost a kvalita a rychlost nějak souvisí s penězi, to jim vůbec nedochází.
Měl jsem debila, kterýmu trvalo rok to, co by měl jinej za měsíc (a bylo to domluvený, že to bude za měsíc a za nějakou cenu) a on měl tu drzost přijít s tím, že za to chce přece stejný prachy jako každej jinej (takže 3x tolik než byla domluva s tím, že mu budu tolerovat skluzy) a že jsem si "jen trochu počkal" a pak řval, že "jsem ho okradl" (ale k právníkovi to už nešel, ale po obci mne pomluvil).
V podstatě jsem došel k závěru, že každá koruna, kterou dám dělníkovi za práci je ztracená, lidi si toho neváží, úplně stejně to obvykle udělá každý, kdo unese cihlu a prostě totální bída. Navíc jak jsem psal, pozvat si domů řemeslníky nebo stavební dělníky je nastejno jako říct "Okraďte mne" .. vždcky se kupa věcí ztratí, hodně se toho zničí a ještě za to chtějí extrémní prachy.
Na potíž jsem narazil i v rámci programování. Jednoúčelová jasně daná spolupráce, kde se řekne co a za kolik a prostě je vše jasné a třeba i přátelské, tak ok.
Ale třeba můj bývalej společník, tak jsem se asi rok spolupráci bránil. Nakonec jsem se nechal přesvědčit s tím, že on bude prodávat a že sežene nové zákazníky a že bude dělat servis a zvedat telefony. Nakonec z toho bylo jen to zvedání telefonů. Nových zákazníků od něho přišlo, že bych je spočítal na prstech jedné ruky, většinou mi přefakturovával se svou provizí lidi, kteří se mnou byli domluveni, že si věc koupí a jen se v daný den nedovolali mne tak se dovolali jemu.
Ale těch požadavků na změny a abych pokazil svůj produkt aby se dala lepší verze prodávat dráž a že zákazníci nejsou protože jsem neudělal to, co chtěl on a prostě peklo. Kdybych na něj dal, tak už jsem dávno všechno položil. Ale ten tlak, co s tím byl. On neriskuje nic, ale nutí vás dělat zásadní kroky, které mají vliv na vaši budoucnost. Společníka už nikdy.
Se servisem prodával svůj harware, což se dá pochopit, jenže soft byl za hubičku a on k tomu bouchnul hardware za sto tisíc a pak jsem měl neustále na krku nějaké požadavky a úpravy, které by někoho, kdo za věc zaplatí to, co je pro mne, ani ve snu nenapadly a kdyby ho napadly, tak bych ho poslal do háje a vrátil dva tisíce a nazdar. A takhle z toho nebylo cesty zpět (je v tom 120 tisíc, musíš to udělat tak a tak a přitom já z těch peněz viděl 2 tis) a pakárna kolem toho a nátlaky.
No a nakonec jsem zjistil, jak má velké ambice a pokud svůj přístup nezměním já, tak on, že to udělá po svém, protože už tomu hodně dal (zvedal telefony což je pravda a po jějaké době mi začal vyčítat že jezdí po mých zákazníkách a dělat z toho oběť, kterou ale předtím sám nabídl a nic za to nechtěl a prodával jim svůj hw). Nakonec skončil na tom, že prostě "takhle to nejde" a teď mým zákazníkům slibuje svůj produkt, který ani nemá, že ho prý mít bude a já jim musím dalekosáhle vysvětlovat, že to se mnou nemá moc společného.
Už se vidím, jak se budu příště zase s někým spojovat a "spolupracovat". Měl to být přínos pro nás pro oba, kde každý může říct dost a nazdar. Místo toho jsem sledoval, že jsem byl pořád do něčeho tlačen, úpravy za 14 dnů práce jsem dělal za 2 tisíce a ještě to bylo podáno, jak je to supr kšeft. A člověk absolutně netušil jak z toho ve slušnosti ven.
Já mám za to, že prakticky všichni lidé, co si je člověk pustí k tělu a nechce se s nimi hned hádat, tak že dřív nebo později překročí určité hranice a začne to být dost nemilé. Nejhorší je, když se to váže s "kamarádstvím" , které může být třeba z obou stran i upřímné, ale rozhodně nikomu nedává právo diktovat druhému co má dělat nebo považovat za "příkoří a oběť" něco, do čeho šel dobrovolně a bez jakýchkoliv slibů z mé strany.
Ale to jsem odbočil. Tam je to spíš ukázka toho, že ten, kdo podobnou věc nevytvořil a představuje si to jak Hurvínek válku, tak vám chce organizovat práci a směrovat váš osud. Teď se obklopil lidmi, pro které je všechno jednoduché, když s ním sedí v hospě a všechno jde, tak o něj mám vyloženě strach, že ho jen oberou o všechno co má a pošpiněj mou značku před mými zákazníky, ale prostě uvidíme.
Jakmile člověk začne s někým spolupracovat, měl by si uvědomit, že prostě co člověk, to past. A ty hry společníků na ošizené a ublížené, kterým prý něco dlužíte a nebo mají najednou právo na vaše Know How, tyhle hry zkouší hrát snad úplně každý.
Co se zaměstnanců týká, tak já jsem jen zkoušel kdysi najímat programátory a všichni chtěli prachy na ruku a nejlépe za čas a šílené smlouvy o všem že nechtěli za nic převzít zodpovědnost a když jsme se teda domluvili, že za to neručej, ale udělaj to dle požadavků do nějakýho stádia, tak po týdnu práce mi sdělili, že to spočítali a že budou brát míň než uklízeka a že se na to můžou vykašlat. A hrdě se na to vykašlali, radši nebudou mít nic, než by šli pod cenu.
Tak jo. Tak jsem se nakonec po pátém pokusu naučil základy prg sám a žádnýho vyžírku, co mu nic není recht, neplatím.
Ale aby to tak nějak rozumně fungovalo, měli by se zase zavést buď otroci nebo roboti. Tady je pitomá situace v tom, že všichni vidí, že je tu skupina hnědočechů, kteří dostávájí prachy za šukání bez jakékoliv práce. A jsou to velmi slušné prachy. Tak jsou všichni nasraní, pokud nedostanou za svou práci výrazně víc než paraziti, kterým stačí udělat humbuk na úřadě a okamžitě dostanou úplně mimo program jednorázou podporu ve stavu nouze, na kteropu pracující člověk vydělává minimálně tři dny.
Takže já bych nastolil fakt tvrdý podmínky, jako byly na začátku století, aby měli všichni motivaci pracovat a práce si vážili.
Koneckonců v Americe, když člověk není zaměstnaný, tak nemá zdravotní pojištění (jestli jsem to dobře pochopil) a tím pádem se při jakékoliv nemoci zadluží až po uši a je v pr.. a doživotně to splácí, takže být nezaměstnaný je tam regulérní neštěstí. Kdežto u nás je to pohodička. Teď to chce Obama u nich také zavést aby to bylo jako u nás a tipuji, že se jim tam vzápětí rapindě rozroste skupina profesionálních parazitů.
Tuhle jsem četl v nějakém článku, že spousta cikánů do práce nechce proto, že je to ponižuje. A já i na většinových dělníkách jasně vidím, že to teda překousnou, budou ti říkat "šéfe", ale za rohem ti poplivaj věci, nadávaj, že je prachů málo a že za ty prachy by to jinej nedělal a takový ty kecy. Přitom oni řekli ano, mohli říct ne a nemít nic. Já za to nemůžu, že netunelím tenhle stát a nemám kamarádíčky ve státní správě a mám průměrné příjmy a fakt pocítím, když někomu dám tisíc nevíc nebo ne.
No a známej vyprávěl, že za ním přišla manželka a otec jeho zaměstnance s tím, že ať už mu okamžitě dá tu výplatu, co mu měsíc dluží a ten koukal jak zjara a pak se provalilo, že debil zaměstnanec to prohrál v automatech a doma si vymyslel stupidní výmluvu proč nepřinesl prachy.
Každej, kdo má zěmstnaance je totálně nešťastnej. Neznám nikoho, kdo by si je chválil.
Já jsem jeden z mála svědomitejch a zase jsem zažil jiný divadýlko, kde mě nevadí jasně daný požadavky a jasně daná mzda. Koneckonců člověk na to přistpupil tak tady je. Mě vadí divadýlko, jak ve větších podnicích ti neschopní neustále prezentují sebe a svou práci, zatímco ti schopní pracují.
Nakonec jsem to vzdal a protloukám se jak to jde. Ale budu vždycky sám. A když někomu za něco platím a potřebuju jeho práci, tak jsou to obvykle vyhozené peníze a ještě se dotyčný cítí ošizen, protože si myslí, že ty prachy snad někde fasuju nebo co !!
Jako první bych zrušil parazity. Ale všechny ! Ona je totiž spousta zdravých mladých lidí, kteří také nechodí do práce ani nikam jen proto, že jim docvaklo, že to prostě bez práce jde a nějaké prachy jsou a času i sil na blbnutí je pak mnohem více než když to všechno člověk nechá v práci a večer se připlazí domů.
Jakmile se tohle změní a paraziti budou chcípat hlady nebo pracovat, situace se zásadně zlepší. Tohle je to, co nutí lidi chovat se jak nenažraná líná hovada co si myslí, že prachy se jen fasujou za přítonhost v práci.
Jako studijní materiál k tématu bych doporučil film "Mstitel" (z roku 1959) podle knížky "Kašpar Lén mstitel" od Karel Matěj Čapek Chod .. kde má naprosto skvělej projev ta nejzápornější postava, když vysvětluje tý tlupě dělníků, co dostali zaplaceno a ještě maj drzost přijít žebrat o chlast na oslavu a o přidání a o rakev na mrtvýho a on jim vysvětluje, že ty prachy co jim dává šetří po desetníkách za rohlík a jim je to úplně u prdele a pak machrujou, jakej je to hajzl lakomej hnusnej a nakonec ho zabijou.
A tím pro ně zdroj příjmů vyschnul.
Ale jim to nedošlo.
http://www.ulozto.cz/4559954/mstitel-drama-1959-cz...avi
|