Dopis K. H. Máchy o hradu Houska

Přepis dopisu:

Milý Eduarde, ... nazítří na silnici litoměřické před Bohušovicemi mne přepadla nevýslovná touha, že když se dám vpravo, přes lesy a hory, za pár mílí doputuju k Housce a Bezdězu - kdo ví, kdy je zas zhlídnu!

Došel jsem na Housku s druhé hodiny půlnoční. Císařský háv nebes, lesy šuměly nočním vánkem. Jasno všude, lampy nepotřebí, v duši horří temnota. Jeť prý na hradě jáma, sluje jakási, vede do pekla. Jedni praví, že ji sám d'ábel vykopal, jiní, že alchymisti prorazili. Jda po nádvoří, v hlubokých stínech zahlédl jsem temnější - otvor v podzemí. Do té pekelné jámy spustil kdys zločince - Eduarde, mně té chvíle bylo zoufaleji, než dávnému odsouzenci - táhlo mě to v neznámé hlubiny stezkou neznámou! Pro tu chvíli zažehl jsem borovou soušku, a Eduarde, já se toho odvážil - vlezl jsem do té díry. Chvíli sestupuju - podobné chodby bývaly na Dobytčím trhu, co klučík jsem jimi prolézal - závanem z hlubin louč zhasla.

Kolem děsivé nicoty, noha se třásla na výstupcích kamení, chrastění kostlivců, světlo modravé, co odraz v hladině, v něm stíny jak strašidla...

Když jsem k sobě přišel - Eduarde - já byl v pekle - nebo v zimničních snách.

Mraky bledé, slunce nevidno, nebe povlečené obrovitou sítí pavučin. Povětří sytila síra, prach a čoud štípal v plicích, že jsem stěží dýchal. Pomíšený hluk se rozléhal, dunění a potlumené ryčení - lkala zem z roztaveného kamene. V útesech pískovcových vyhlodaná doupata plála nadpřirozeným jasem, žlutým, sinavým.

Kostlivci netvoři se vypínali nad vrcholky bradel, porostlých sežehlými křovinami, ratolestí nevidět. Bytosti lidské s lícemi změněnými, za časté nevidomí, namnoze šaškovskou veteší oděné, chvátaly v zástupech co vichřicí hnány rmutným labyrintem.

Štvaly je Dantovy ďábelsky chechtající se měchy s očima ohnivýma - vsávaly a polykaly ty neštastníky. Eduarde, já myslel, že zešílím - ouzkost a smutek mě pojaly ze strašlivé končiny. Pekelných nástrojů jsem se nebál, dalo se jim utýct - zatracenců jsem želel, že se v hořkém chvatu míjejí, na sebe nepromluví, bez usmání, bez pozdravu.

Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až dívčina jakási v šedé elfí říze, zářivá co Anjel, ve zlatých vlasech černou čelenku, obepínajicí tvář - pousmála se na mne. Přistoupil jsem k ní, v zoufání svém pravím: „Jsem v pekle... “ Zavrtěla hlavou - já se leknul, že mi nerozumí. Tu sňala z hlavy tenkou pásku, já se opakoval. Smála se, řkouc po česku zpěvným hlasem, leč rychle a podivným přizvučením: „To si myslí mnohý... “ Sáhla na skříňku, co u boku nesla, odklopila víko - já uzřel živý obraz, Eduarde, ty vidiny se měnily a přelévaly - na nich skutečné peklo horoucí.

Člověk nemůže vypsat, co obrazy v její dlani ukazovaly. Všechny mé noční přístrahy se otevřely, všechny temnoty, plameny, propasti, lidi, co larvy - kéž bych oči mohl otevřít mimo vidění své...! Rakev temnoty a červů, bolest, hrůznost nejdivější, děsivější otevřeného hrobu... Hrůza... Eduarde, kéž bych směl zapomenout!

„Jestli toto není peklo, kde tedy jsem?" táži se vyjeven - člověk je slabé zvíře. „V Praze,“ předci, odvětila sličná Dídó. Mně se zatmělo před očima. Vzpomněl jsem na legendy, kdy člověk opustiv domov, vrací se po řadě roků: „Který letopočet?“ vyhrkl jsem, doufaje, že žertem odpoví. „Dva tisíce šest, “ pronesla. Zakroužila prstem po čele - a zmizela mi.

Já jí nevěřil, Eduarde - budoucnost nemohla být hrozivější mých nočních můr! Bloudil jsem mezi domy - útesy, tak vidím v povzdálí utěšené villy, zeleň, bílé zídky... Utíkal jsem k nim: zas nebylo vidět živáčka, jen psi štěkali za vysokými ohradami. Najednou zhlídnu kovový plot, kolem trocha křoví, uvnitř jáma, zpustlé rozvaliny - smetí kolem...!

Já to místo poznal, Eduarde - poznal jsem ho! Kdybych paměť ztratil, stála tam cedule, na ní ouředním hranatým písmem, špatným českým jazykem sepsané, co za místo se zde nachází...

Já to místo předce znával, kolem lesy hluboké a stinné. Sedával jsem tu, slýchal hlahol rohů, třeskot mečů, zvonění pohárů v bujné pitce! Ty ruiny ponuré - toť byvší Hrádek krále Václava! Tma mě zachvátila - víc nevím. Zbloudil jsem na Housce, promočený rosou. Zlý, divný sen hrozné tušení! Pište mi Eduarde - pište, co nejdřívěji!

Praha, 10. srpna 1836, Karel Hynek.


-----------------


Výklad Dopisu:

V něm píše Karel Hynek svému příteli Eduardovi Hindlovi, hajnému z okolí Housky, o zážitku, kdy došel v noci na hrad Housku a octl se v Praze, ovšem až roku 2006. Kde se ovšem Karel Hynek ocitl? Pouze znalí Pražané ví, kde je jediný záchytný bod tohoto vyprávění - hrádek krále Václava je v Kunratickém lese. Pojďme po stopách tohoto dopisu :

V Máchově dopise se píše: „V útesech pískovcových vyhlodaná doupata plála nadpřirozeným jasem, žlutým, sinavým.“ - tyto „útesy“ mohou být pouze jediné - panelové domy a byty v nich. V obraze : „Kostliví netvoři se vypínali nad vrcholky bradel …“ poznáváme stožáry vysokého napětí. Ty se vyskytují právě mezi sídlištěm Libuš a čtvrtí Zelené domky. Mácha se zřejmě přenesl do letního období, neboť píše, že „bytosti lidské, (…) začasté nevidomé,“ - lidé zřejmě měli sluneční brýle.

Spěchající davy „štvály je Dantovy ďábelské, chechtající se měchy s očima ohnivýma - vsávaly a polykaly ty nešťastníky.“ - Vídeňskou ulicí projíždí právě kloubové autobusy a jejich syčení při otvírání a zavírání dveří známe všichni. Mácha potkává jakousi dívku s podivnou skříňkou u pasu a ve vlasech - páska od sluchátek (od MP3 ?). A pak : „Sáhla na skříňku, co u boku nesla, odklopila víko - já uzřel živý obraz, Eduarde, ty vidiny se měnily a přelévaly - na nich skutečné peklo horoucí.“ Co to bylo za skříňku ? Pravděpodobně mobilní telefon s nějakým videoklipem.

Po sdělení letopočtu a Máchově údivu a nářkům si slečna zaklepe na čelo a zmizí v davu. Mácha utíká pryč - „Bloudil jsem - mezi domy - útesy, tak vidím v povzdálí utěšené vily, zeleň, bílé zídky … Utíkal jsem k nim: zas nebylo viděti živáčka, jen psi štěkali za vysokými ohradami.“ Mezi paneláky lze bloudit velice snadno, a není divu, že jej přilákala právě čtvrť Zelené domky. A již několik set metrů za nimi je cíl jeho cesty : „Najednou zhlídnu kovový plot, kolem trocha křoví, uvnitř jáma, zpustlé rozvaliny - smetí kolem …! (…) Kdybych paměť ztratil, stála tam cedule, na ní ouředním hranatým písmem, špatným českým jazykem sepsané, co za místo se zde nachází …“

Ano, všechno je přesně tak, jak Mácha napsal - na kmeni stromu je i ta cedule - turistický rozcestník s nápisem „Nový Hrádek“. Je zde jáma, i to smetí, jen kovový plot tu ještě není - snad jej tam městská správa brzy instaluje, aby nikdo nedošel k úrazu - času je dost. Píše se rok 2005.



-----------------



Přiznám se, že mne po přečtení trochu zamrazilo ..

Pokud dokážeš dobře poradit, pomoci s problémem nebo jsi něco podobného zažil, pak dej svou radu.
Příspěvky se vkládají přes okno v dolní části obrazovky. Pokud tam okno není, pak je již diskuse uzavřena.

Pevne verim tomu ze by Macha v dnesni dobe WWW a kvalitni dentalni pece zit nechtel.

To je úžasný. Já si už několik let plánuju, že budu cestovat po podivných místech naší země, hrad Houska je už na mém seznamu také nějakou dobu. Prvním místem, které mě dostalo - z toho seznamu - byly Trosky. Normálně jsem tam zcepeněla, měla jsem pocit, jakoby po otelení a celkově by se ve mně krve nedořezal. Nevím, zdali tento popis je postačující, avšak opravdu na mě tamta lokalita působila podivně, magicky, chlupoježatě.
Díky za super článek, taktéž mě mrazí. A mrazení si v dnešních horkých dnech nedokážu vynachválit.

Na Housce jsem byl dvakrát, je to fajn výlet a kdo má trochu smysl pro nadpřirozeno (já to beru s rezervou) tomu se tam bude líbit. Doporučuju jako cíl rande s dívkou, stačí jí říct, že se tam dějou neuvěřitelný věci, ďáblové, vchod do podzemí, peklo atd.. (ony tomu věří) a máte je v kapse. Kastelán vypráví taky zajímavý příběhy. Ale bejvá tam dost narváno, dobrá je noční prohlídka s loučema.

Mně také. Ještě mrazivější však je. že tento list jsem poprvé četla v roce 97. Tenkrát však mobilní telefony jak je známe nyní nebyly. Tenkrát byl výklad oné skříňky, digitální fotoaparát. Popis však rozhodně více sedí na mobilní telefon.

Dost dobrý.
Bohužel je to tak. Jsme nevidomý dav, co se nechá unášet větrem. Děcka koukaj na mop4kách a telefonech na hiphopový klipy, nebo porno.
Přesně jak popsal.
Nemluvě o znečištěném ovzduší.
Taky jsem měl jednou vidinu budoucnosti. Tak živou, že na to nezapomenu.
Evropa byla zdevastovaná válkou. Šedá zima a ve sněhu sem tam vrak nějakých moderních vozidel, nebo podivných letadel.
Rok nezušim, ale asi tak za 100 let.

Kdyby to napsal Hašek, ta bych řekl, že zase někde silně přebral. Zvláště když dorazí na hrad ve dvě hodiny v noci. Jednou jsem zažil jako student opilecký večírek, po kterém jsme procházeli ve dvě ráno pod mosty potoku Botiče v Nuslích, a po našich výkřicích se nahoře rozsvěcely celé bloky panelových domů. Hodně našich národních buditelů, básníků a literátů mělo pohnutý život, a byli známé násosky. Kdo nevypil za večer na dluh dvě lahve vína a dvacet piv, jistě nemohl popojít v čase o sto let dopředu. Připomeňme si v této souvislosti známý Výlet pana Broučka...

Ale já bych chtěl taky moc moc moc projít časoprostorovou bránou .. protrajdal jsem kvůli tomu křížem krážem Klánovickej les i všechny hřbitovy a stejně jsem ji nenašel :(

Kdysi mi učarovala knížka "Dveře do léta" od R.Henleina ..

Přišlo mi to jak by psali o mě ..

Nevíte někdo, jestli už je tam ten kovový plot?

Kdysi v mládí jsem četl fantastickou knížku, jmenovalo se to: Bylo to 35.května. Hrdina tam lezl časoprostorovou dírou ze skříně svého pokoje. V roce 1956 tam byly popsány pásové exkavátory, podobné dnešním schodům do Metra. Pokud by člověk chtěl teoreticky uvažovat o časoprostorové díře, s pravděpodobností hraničící s jistotou bych tvrdil, že umístění časoprostorové díry není konstantní, a vždycky podle vhodné okolnosti se to někomu někde někdy otevře jedním, a nebo druhým směrem. Máchova zmínka, že díru tam prorazili alchymisti je zajímavá, protože alchymisti byli vždycky takovýmto extrémům prakticky nejblíž. Časoprostorová díra je třeba každý důležitý technický vynález. Obávám se, že třeba nenadálé zmizení pana Diesela, vynálezce naftového motoru s tím soucisí také...

Jak nakousl pan Ogilvy téma o vynálezcích. Vážně by mne zajímalo jak to bylo s panem Teslou. Okolo tohoto vynálezce se asi záměrně dosti mlží a četla jsem i pár naprosto neuvěřitelných "story" z jeho života.

S.Ogilvy : No to je právě to, co pořád dokola řeším, že nevím jak mohl třeba autor Gulliverových cest psát o létajících talířích, měsících planet sluneční soustavy, které ještě nebyly objeveny a demokratickém systému, kdy si společnost za panovníka volí vždy na několik let, jak on psal "Největší kejklíře podle toho, co davu předvedou" .. prostě mne zaráží, jak někdo může znát budoucnost, když v jeho době nebyly ani náznaky ničeho podobného.

Pokud jsou to fakt jen vize, tak je dost děsivá představa, která z toho vyplývá, že všechno je předem dané a naše svobodná rozhodnutí jsou jen iluze a vesmír už teď přesně ví, co bude za sto, tisíc nebo za miliardu let.

To Bloger: Tak jste mne zase potěšil že jste si konečně přečetl Guliwerovy cesty, a narazil tam na "demokratické vlády". Mně se nejvíc líbili ti funkcionáři, co mlátili lidi přes huby těm akůžema na tyči, když měli promluvit, a nebo právě mluvit neměli, a pak ten učenec místní Akademie, co chtěl získat zpátky sluneční světlo z okurek. Navštívíte li mnohá prestižní vědecká pracoviště, a nemusí to být zrovna jen česká, octnete se v dobách Guliwerových, protože se od té doby vlastně principielně nic nového nezrodilo. Vezměte si třeba litinové pouzdro od ručního granátu, naplňte ho do 3/4 vodou, zašroubujte zátkou se závitem, a hoďte do ohně. Bude li zátka dostatečně pevná, exploduje to stejně krásně, jako kdyby v tom byl trinitrotoluen. Třeba Leonardo Vinci tohle věděl už před pětisty lety, a nepotřeboval zrovna tehdy nejnovější střelný prach, nebo dokonce ten tritol. Co se týče pana Tesly, a jeho fantastických vynálezů, obává se, že spousa těch posledních jsou jen naprosté fantasmagorie, nakreslené na papíru, a střežené v bláhové naději v sehfech důvěřivými hlupáky. Bral bych jeho geniální třífázový systém, ale ne třeba Tunguzský meteorit. Starší lidé často fabulují, a umí obelstít solventní hlupáky...

Blogger: Mně se vždycky vybaví mraveniště v boxu v laboratoři, jak nad ním stojí dva vědci a něco si zapisují do notýsku. Ti mravenci si tam také žijí v nevědomosti ve svém "systému" a žijí své životy. Třeba je celá planeta země taky takový pokusný box s "mraveništěm" a my vědce stejně jako ti mravenci nevnímáme.

Když tomu budu věřit - jaká je asi šance že ta dívka se kterou mluvil si ho po 4 letech pamatuje a že se k ní tento dopis dostane? Hrad je celkem známý.
Bylo by zajímavé vyzvat ji v médiích, ale asi by se nenašla jen jedna...

Nechápu,co je tady k divení.Cestování časem je naprosto běžná záležitost jmenovitě ve vysokých,politických kruzích.Jak jinak by drtivá většina politiků(např.Standa Grossů) mohla tak geniálně nakupovat akcie.Ale nemohou to říci a tak je má příslušný národ zcela nespravedlivě za obyčejné zloděje, lháře a křivopřísežníky.

Pořád přemýšlím, jaký videoklip asi tak mohla Máchovi pustit. Zřejmě když blbě kecal o pekle, tak mu pustila na ukázku jak vypadá skutečný peklo nějakej metal a satinistický rekvizity (kde zpíval týpek jako je ten, co ho maj zavřenýho v serverovně v tom anglickým seriálu o IT) nebo něco jako EMO ? Těžko říct .. ale fakt by mnne zajímalo co Mácha viděl :))

Vittto, jestli Standa cestoval časem, tak to může bejt možný úplně všechno.
Ty vole, vrať se na zem.

Dyť to byla prachobyčejná zlodějina!

Yxc:Ale sakra-vždyť si dělám prdel.....Okurková sezona.Vedro jako kráva...znáš to.

Blogger: třeba to byl koncert skupiny KISS, nebo úryvek z filmu Constantine, tam bylo peklo zachycené docela pěkně :).
Ono to mohlo být v podstatě cokoli, protože pro člověka z 19. století by mohlo v dnešní společnosti peklo představovat ledacos. Samozřejmě je ale klidně možné, že ty vidiny měl jen z Absintu, který ten večer vypil.

Mimochodem není zvláštní, že do těchto časových smyček většinou spadne ten, co by s tím nechtěl nikdy nic mít a ten, kdo by za to dal nevím co, se do nich nikdy nedostane?

L.C: No je fakt, že od Máchy bych to nečekal .. a takovej Čapek nic a nic :)

Teda pánové,já nevím,jestli bych toužil po něčem takovém.Možná se mrknout do minulosti-abych věděl,jak se nějaká událost opravdu stala,jak opravdu žili lidé,co si mysleli atd...Ale musel bych mít možnost honemrychle zmizet zpátky do tohohle brajglu.I když-kdo ví....třeba by se mi tam líbilo.
Ale vidět budoucnost?To nevím.....On každý automaticky myslí,že třeba za 170 let už tady bude.....(teď si každý představí něco ultramoderního,nepředstatvitelného) Jenže ono to může být i jinak.Vezměme si římskou říši třeba kolem roku 250 kdy tam vládl Marcus Aurelius(myslím,že tak nějak tam byl).Teď by se někdo zatoužil mrknout do budoucnosti v domění,že uvidí obrovská města,četl velká literální díla,slyšel krásnou hudbu a jiné fantastické věci-a za 500 let by viděl jen temný středověk který by za světem který znal zaostával snad se vším.
A to se mi nezdá tak nemožné.A to bych vidět nechtěl....

Vittta: ono pohledem do budoucnosti se v podstatě nedá nic skazit, ale pokud by se člověk dostal do minulosti, mohl by dostat chutě něco napravovat. Hlavní průšvih by pak mohl být v tom, že jakýkoli zásah do dějů minulých, by měl obrovské důsledky pro děje budoucí. Tuším, že to byl Ray Bradbury, kdo tom kdysi napsal moc pěknou povídku.

L.C. : Na tom je dobrej fór ta teorie neomezeného počtu paralelních vesmírů (něco jako exploze reality, která se stejně zase nakonec smrskne a skončí gravitačním zhroucením jako začala a vcucne všechnu tu realitu zase do jednoho bodu, takže je úplně jedno co jak bylo a kolik toho bylo.

Ale ten fór je, že když cokoliv uděláš jinak, tak jsi prostě přeskočil na výhybku jinam, žádnej problém, jsi v jiný dimenzi a tam to takhle běželo vždycky a zase něco změníš a jsi zase jinde a tamta realita s vývojem jak to bylo původně před tvou změnou, tak pro tebe zmizela, ale reálně zůstává jako jedna z biliard větví a vlastně to nehraje žádnou roli.

Protože základní směry jsou daný a ta improvizace mezi tím ve skutečnosti podle mne až zas tak dalekosáhlá není. Jako kdybys měl rozpletenej provaz mezi dvěma uzly na tisíc nitek.

Dobrej příklad je politike. No bóže, tak Htler prohrál. Tak bude Evtropa sjednocená o sto let později. Nejdřív se to zkusí po dobrým, nakonec to stejně bude silou. Hraje druhá světová roli ? Jen v tomhle tisíciletí. Ale z hlediska vesmíru vůbec ne. Stejně se stane to samý. Nakonec z toho bordelu stejně vyjdou diktátoři, stejně nepřizpůsobivý někdo vyhladí, stejně se stane to, co by se stalo předtím, jen se to stane jindy a jinak a poteče víc krve, ale komu to vadí ? Nakonec tady bude nějaké rozdělení světa plus mínus stejné jako by bylo ať by udělal kdokoliv cokoliv.

Nebo vynálezy. Tak kdyby Einsteina něco přejelo tak co ? Fakt si někdo myslí, že by atomovku, teorii relativity a další věci nevymyslel dřív nebo později někdo jinej ? Že by si nikdo nevšiml, že se cukají žabí stehýnka ? Že by jablko nespadlo na Newtona ale na nějakýho jinýho týpka ?

Podle me vůbec není důležitý jak přesně co bylo .. podstatný jsou výsledky a to, že tohleto co prožíváme, je maličká naprosto zanedbatelná mezietapa k tomu, aby se jednou na Zemi objevili opravdu myslící tvorové s velikým mozkem, kteří třeba začnou reálně ovlivńovat vesmír .. a pak přijdou třeba na to, že je všechno dané nic měnit nejde .. je jen nekonečné množství realit.

Hezká teorie co ?