Proč jsou ženy OSAMELÉ ?

Převzato a zkráceno (www.lidovky.cz)

Je jich spousta. Jsou mladé. Jsou elegantní. Jsou úspěšné. Jsou bez partnera. Starobylá představa viní osamělostí žen jejich „přílišnou emancipaci“. Pravda je však nepříjemnější: Tuto vrstvu dam k osamění odsoudily jejich vysoké nároky, mužská pohodlnost, či raději nesoulad mužských a ženských rolí. Jak si kdo račte přát.

Nevíte, jak se to stalo. Nevíte ani, kde ho hledat. Kamarádi vám nabízejí často už jen zoufalce, alkoholiky či jedince patologicky závislé na matce. A vy sama netušíte, kde NORMÁLNÍ svobodní muži vašeho věku vlastně jsou,“ popisuje své životní překvapení nedobrovolně single slečny šarmantní doktorka. Kolik je smutných žen?

„Jestli existují? Mám jich plný barák!“ směje se nad otázkou Mirka Vopavová – řídí redakce ženských časopisů nakladatelství Hachette Filipachi (mimo jiné Marianne, Elle či Apetit). „Vždyť já už dneska téměř jiný mladý holky nepotkávám.“

Statistik praví: „Podle počtu mladých nesezdaných a bezdětných lidí víme, že jde většinou o muže s nižším vzděláním (maturita) a ženy s vyšším vzděláním (vš).“

„Zajímavých klientek, které svou samotu vnímají jako problém, opravdu přichází čím dál víc,“ potvrzuje Marie Henková z pražského Psychoterapeutického institutu. „Chlapi ten problém neprožívají.“

„Mám pocit, že je nás čím dál víc. Nevím přesně, proč jsme samy. Nechceme se vázat? Máme moc přesnou představu o tom, koho chceme, a nikdo nám nevyhovuje? Jsme zvyklé na single život a nechceme partnera na úkor svého pohodlí? Většina holek, co znám, považuje samotu za křivdu, protože moc dobře vědí, že jsou DOBRÉ, a nejde jim do hlavy, proč teda nikoho nemají." popisuje vlastní pocity budoucí ekonomka Lenka (24), toho času studující v Kodani.

Mohou si za to ženy samy? Z jistého pohledu bezpochyby. Nastavily si laťku, kterou málokdo přeskočí.

Helena (29) studuje management NGOs: „Po tom, co mi přítel vyčetl, ze chci jet na celé léto na unikátní stáž do Ameriky, jsem se rozhodla dělat věci po svém a nenechat si do nich mluvit.“

Proč je tedy tolik „podle všech dostupných měřítek žádoucích“ žen bez partnera? Nemyslíme tím neschopnost sbalit dočasného utěšitele. Tato esej pojednává o „elegantních, inteligentních, po všech stránkách žádoucích“ ženách, jejichž hlavním zaměřením není pouze jejich práce.

Je-li dost nezadaných slečen, musí být dost svobodných mládenců. Jenže oni sami svou situaci jako „problém“ zatím nevidí. Prosté vysvětlení je čistě biologické: pánům je trochu jedno, založí-li rodinu v pětadvaceti nebo pětačtyřiceti. Příběhů o šťastných pětapadesátiletých otcích je plný svět, v přílohách věnovaných vztahům a zdraví se píše už jen o sedmdesátiletých otcích.

Stejně tak je prostý důvod v společenské konvenci: muži – a jejich okolí – nepovažují nesezdaného muže za problém, na ženy ve stejné situaci se okolí dívá s podezřením.

Mnohem důležitější vysvětlení je jinde: „Čeho naopak neubývá (ba právě naopak), jsou nároky a požadavky na případného partnera. Jak žena dobývá stále více životních met (kariéra, peníze, bydlení, realizace cestovatelských snů atd.), svou náročností, neochotou ke kompromisům či slevování ze svých požadavků a tím, kým jste se během single období svého života staly, se však vaše atraktivita v očích vašich případných protějšků snižuje,“ snaží se problém definovat Lenka.

Tenhle základní, určující pocit :

"Nejsem ochotna se rozhodnout pro život s někým, koho si nevážím"

to popisuje prakticky každá osamělá žena, s kterou měl autor článku čest hovořit.

Jenže klukům k úspěchu v životě stačí mnohem méně než holkám. Jak je to možné?

Jedna stopa se skrývá ve zdánlivě úplně hluchém zdroji: lifestylových časopisech. Zatímco ženským čtením trafiky přetékají, ty pánské se počítají v jednotkách. Hlavní rozdíl však není v množství, ale v tónu. Většina holčičího čtení je plná návodu na „sebezlepšení“, zatímco pánské popisují zábavu.

Redaktorky dávají rady, jak být ještě úspěšnější, a to zdaleka nejen v oblasti, která se u lesklých časopisů sama nabízí – tedy péče o vzhled. Čtenářka Elle, Cosmopolitanu či Harper’s Bazaaru se svým způsobem neustále vzdělává, po přečtení každého čísla bude ještě více šik, bude umět lépe skloubit profesní a soukromý život, bude rozhodně lepší milenka, výkonnější profesionálka a odbornice na mezilidské vztahy... a samozřejmě bude i lépe pečovat o svou pleť, vlasy, zdraví a rozvíjet své kulinářské a hostitelské schopnosti. Pravidelně se opakujícím formátem článku v ženských časopisech je výčet dvaceti, padesáti či stovky věcí, které „musíte stihnout, než vám bude...“. Věková hranice se mění podle cílové skupiny časopisu.

Pokud čtenářka stihne alespoň větší část ze zadaných úkolů (mezi kterými figurují položky ze všech možných oblastí: od „porodit první dítě“ přes „naučit se řídit auto“, přes „navštívit New York“ až po „obnovit dobrý vztah se svou matkou“), je jisté, že se nebude mezi ostatními ženami cítit příliš méněcenná. Stojí ale pak před úkolem z nejtěžších – objevit chlapa, který bude schopen alespoň ocenit, co všechno dokázala... Klíčová otázka: není to právě tento téměř nekonečný nárok, který muže odradí?

Možná že zde dokonce existuje nepřímá úměra: čím je žena (ze svého pohledu) dokonalejší, tím hůře hledá adekvátního muže – protože ten má úplně jinou představu dokonalosti a štěstí.


„Frajírci nebo bambulové, občas dokonce dva v jednom,“ popisuje svůj pohled na svobodné muže s jistým smutkem v hlase Jitka z reklamky (28). Je-li tam posměch, pak ho jako správný bambula nedokážu dešifrovat.

Je to arogance mladé profesionálky? Možná. Ale stejně tak jde o aroganci (čili přehlížení) mladých samců, kteří nejsou schopni se samicemi udržet krok. Ukažte mi ženu ve věku 25–40 let, která o sebe nedbá – nestará se o vzhled, stravu, zdraví, práci... Pár jich najdete, ale je jich zlomek. Mužů, kteří se o tohle vše starají, je jen o trochu víc než holek, které se NEstarají. Důsledkem je hluboká nekompatibilita rolí a očekávání.

Ti adekvátní chlápci zmizí z trhu v podstatě v okamžiku promoce; občas se o ně svede poměrně tvrdý (a pánům neviditelný) boj. Velmi rychle poté jsou staženi z oběhu i muži, kteří mají alespoň jednu zajímavou vlastnost: třeba schopnost vydělat peníze / inteligenci / zevnějšek / sociální dovednosti.

Pak už zůstanou na sexuálním trhu jen bambulové v sandálech s ponožkami, mazánci, IT-ufoni. Situace vyhovuje jen pár radostně nesvázaným samečkům, kteří si s rozkoší školáka v cukrárně nabírají plný tácek – protože ke sbírání je toho teď tolik! One trick pony Kde se vzala tato nespokojenost holek s klukama? Těžko říct, ale je silná – a pochopitelná. Dámy jsou elegantní. Dámy o sebe dbají. Dámy se umějí chovat. Dámy hledají jich hodnou práci i partnera. Dámy na sobě makají.

Není to nějaká vyšší morální kvalita, ale kulturní stav. Dáma, která o sebe nedbá, nemá šanci přežít – sehnat dobrý džob ani přijatelného partnera. Obézní, špatně oblečená žena, která nemá alespoň vysokou inteligenci či sociální schopnosti, je vyřízená. Obézních, špatně oblečených mužů s nijak vybranými způsoby potkáte stovky. Proč si to mohou dovolit – a proč ženy ne?

Bohužel, mužům stačí odmala jedna jediná dovednost, aby jakž takž spokojeně proklouzli životem: kopat do míče, bušit do klávesnice, programovat či mlátit krumpáčem. „Kluci na všechno kašlou. Stejně jim nakonec spadne do klína všechno, co potřebují, tak proč by se snažili?“ říká hořce a rezignovaně osmatřicetiletá Katka S.

Chlapi se starají mnohem méně než ženy – o zevnějšek, potomstvo, zdraví, což dokazuje i třeba statisticky průkazná nižší frekvence preventivních prohlídek u lékaře. Pánům stačí k jakémusi spokojenému přežití zdatnost v jediné činnosti. Jedna dovednost jim zajistí práci, příjem i jistý, byť nijak závratný sociální status. Což holkám nestačí ani vnitřně, ani společensky. S jedním jediným trikem prorazí jen výjimečně. Proč pánům dámy nescházejí? Nespěchají do otcovské role, nespěchají do dospělé role, možná ani jednu z těch rolí nakonec nechtějí.

A pomalu narůstá počet žen, pro které ne že by muži neexistovali, ale je jich prostě málo a „ti přijatelní“ jsou už dávno zadaní. A na rozdíl od předchozích generací ze svých představ nechtějí slevit, odmítají život s mužem, jehož civilizační návyky a vnitřní nároky se neshodují s jejich. Nechtějí ani maminčina mazánka, nechtějí bačkoru a nakonec ani dobrodruha, který je ochotný „být s ní“ jen pár měsíců v roce.

Kdy se role srovná s očekáváním?

Na počátku jsme jen naznačili jeden klíčový faktor: některým mládencům se do žádného vážného vztahu nechce. Vrstevníci „našich“ žen často nemají o žádný „velký vztah“ zájem. Chtějí bydlet u maminky, chtějí pít pivo, chtějí jezdit na kole a do hor... Otcovství ani „dospělost“ je vůbec neláká.

Je v posledku jedno, zda zodpovědné holky nechtějí juvenilní kluky, nebo zda normální kluci nechtějí přemotivované holky. Výsledek je pokaždé stejný: éra kompatibility mužských a ženských rolí je pro nemalou část populace u konce – nové soužití se teprve hledá.

Existuje tady nemalá skupina žen, které nedokážou najít muže, jenž by vyhovoval jejich nárokům na partnera, přitom zároveň mnohé přiznávají, že by úplně nejraději někoho, koho by mohly obdivovat a ke komu by mohly vzhlížet. Jak má však najít krásná, chytrá a elegantní dáma muže, ke kterému by mohla „vzhlížet“, když nemůže najít ani toho, nad nímž by nemusela mhouřit obě oči?

Vzniká tady dvojitá past: nejen že ženy nemohou najít muže jim rovné, ale některé z nich chtějí ještě mnohem víc: partnera, o jehož široká záda, bystrou mysl a dokonalý vkus by se mohly v princeznovském schoulení opřít.

„Stará“ kultura (která zachovává v rozdělení rolí i jistou mocenskou hierarchizaci) je ve střetu s novým světovým pořádkem, který je založen na plné rovnosti partnerství. Nekompatibilita rolí a krize mužské identity mají už zjevné důsledky: nespokojené, nešťastné ženy, které navíc často tráví mnoho času s „osudovými“ ženatými muži (a už tak málo četná manželství dostávají další rány).

Ta rozprava není bohužel vůbec akademická. Jedné ženě se průměrně narodí méně než 1,5 dítěte. Ačkoli nás aktuální data matou, Česko se brzy stane prudce vymírající zemí.

Pokud dokážeš dobře poradit, pomoci s problémem nebo jsi něco podobného zažil, pak dej svou radu.
Příspěvky se vkládají přes okno v dolní části obrazovky. Pokud tam okno není, pak je již diskuse uzavřena.

Musím říct, že třeba z mého pohledu by pro mne bylo zajímavé, pokud by mi "vztah" nabídla slečna, když mi bylo dvacet.

Byl jsem nadrženej na sex, neuměl jsem vařit, byl jsem zvyklej mít kolem sebe lidi a děti, vyhovovalo by mi se s druhým o všem radit a rozhodovat o věcech společně.

Teď, po deseti letech samostatnosti s tím, že jsem si před tím vyzkoušel pár let rodinného života mohu naprosto v klidu říct, že mi žena ve skutečnosti vůbec nemá co nabídnout.

Že je načinčaná ? To krásky z porna také a jsou šikovnější, ukážou toho více a jdou měnit po deseti minutách za jiné, což u partnerky nelze. Co se týká uspokojení, neustále znova a znova zjišťuju, že si to po letech praxe sám dokážu udělat mnohem líp než nějaká amatérka co nemá ani tušení co dělá moje nervová soustava, nedokáže to vycítit, zpomalit, kočičkám z porna vizuálně konkurovat stejně nemůže .. jen pumpuje nebo drží nebo dělá prostocviky, ale stejně je to i u té nejlepší z mých žen vždy o 30% horší než když jsem sám, mám klid a pustím si péčko. Takže sex jako motivace u mne rozhodně padá. A ta zvědavost na její orgasmy ? Jak mám bejt zvědavej na něco, co už jsem viděl desetkrát a je to vždycky stejné ?

Pak už zvejvá jedině vaření. No a protože jsem na půlku jídel alergickej a zbytek bleptů si uvařím bez problémů a bez keců sám, tak mě ženská v kuchyni jen štve, že vyrábí bordel a smrad a dlouho jí to trvá.

Praní ? Vypere za mne automtická pračka, nežehlím, když tričko dobře rozklepnu, uschne a drží tvar. Pro "duševní pohlazení" chodím za kamarády a má to mnohem lepší level než jsem u žen kdy zažil. Nic za to nechtějí, vzájemně chvilku sdílíme pár kravin a odcházíme v dobré náladě .. ženská každou dobrou zábavu zkazí, protože má své představy a požadavky a kecy a nesnáší když jsou chlapi spokojení (ten pud rozeštvávání mužů mne u žen vždycky dostává).

Takže závěr ?

Každý, kdo žil déle než 7 let sám, tak zjistí, že ženskou nikdy nepotřeboval ani nepotřebuje.

A každý, kdo si vyzkoušel roli otce od rodiny, obětavce a sponzora bez jakýchkoliv práv, který doma dělá zadarmo věci, které ho nebaví a ještě ho nějaká kráva nakonec vymění, že nebyl dost in podle rady věštkyně nebo redaktorky z dámského časopisu (to je jedno, stejně všechny píčy potřebujou, aby jim někdo lil do hlav přesně návod co maj dělat, samy myslet neuměj). Tak zkrátka si myslím, že pro muže je ideální býti sám.

Zvášť pokud si přečtu podobný článek a uvědomím si, že jsem bambula v naprosto nepřijatelných sandálech s bílými ponožkami nebo botami značky prestige (nějaká kráva v nějakém ženském časopise prohlásila nějaký nesmysl za pravidlo a slepičky se tím říděj - proč bych se tím měl řídit já ? Nejsem přece blbá slepice. Když mne sandály drápou, vezmu si do nich ponožky, když mi prestige seděj, budu v nich chodit. Pokud je nějaká nána z reklamní agentury tak blbá, že jsem pak pro ni "bambula" nebo "mimoň", tak její chyba. Mne z ní stejně nezajímá nic jiného než její píča a dneska už ani to.

Tak co mi může nabídnout ? Že je podle redaktorek z časopisů dokonalá ? Tak ať si ji vezmou :)))

Ten článek je dobrej, konečně to někdo veřejně napsal tak jak to je, i když tam spousta důvodů ještě chybí, ale je v něm vlastně shrnuta ta "rozežranost".

Mám kamarádku, je jí 37, fajn holka, je s ní sranda, má jen jednu malou chybu, moc krásy nepobrala a pro své tělo toho moc nedělá. Na jejim místě bych si tedy nevyskakoval, ale ona má požadavky nad kterýma zůstává rozum stát. Tak třeba mi řekla, že si vezme jedině chlapa, kterej jí pořídí kočárek za 30 tisíc, protože nechce vypadat jako socka. Ale že je socka už teď a bez bez kočárku, to jí zjevně nevadí.

Ženská když je s chlapem, tak si v 95 % finančně pomůže, třeba jen tím, že se minimálně dělí s partnerem o nájem - to je základ. Takže ušetří měsíčně 5 litrů. No, ale problém je, že to jaksi neregistrujou. Takže fakt nechápu ty nářky, jak je to s chalapama hrozný. Pak se s nim rozejdou (rozvedou) a jsou na tom ještě hůř, než když byly s klukem co sice platil celej nájem, ale ten škrt je nepozval na kafe. To je logika co?

Těch keců jak jsou český chlapi hrozný, a jak cizinci jsou lepší, tak těch jsem slyšel dost. Nikdy jsem nepochopil proč. Znám cizinců dost na to, abych dokázal posoudit, že jsou vlastně v lecčems mnohem horší než my. Jediný co je na nich lepšího je to, že většinou berou víc prachů, protože tu maj nějaký lukrativní místo u zahraniční firmy a jediná jejich deviza je cizí jazyk (mateřský). Takže je to zase jen o těch prachách. Nemůžu si pomoct.

Ale už se těšim na dobu za 10 let, až tu budou hejna hysterických čtyřicátnic a padesátnic, hnusných, osamělých a já si budu dál jezdit na tom svym kole a chodit po horách a na pivo :-)

A ony budou dál snít o princovi na bílém koni.

Byl jsem tam všude.

Ale v neděli jakbysmet. Pršívá...

Na tohle jsem narazil jinde. Taky pěkně napsáno. Článeček se jmenuje "Klára chce dítě. Třicítky mužům nebezpečné".

http://petrcihlar.blog.idnes.cz/c/145924/Klara-chce-d
ite-Tricitky-muzum-nebezpecne.html

Tak já si myslím, že bysme se teda měli zamyslet nad tím, co tady soudružka jako říkala a jít trošku do sebe a snažit se jako číst nějaký ty lifestylový časopisy, kde by nám jako starý paní lesby poradily, jak máme mít namakaný svaly, co je v módě za sestřih, měli bysme mít aspoň dva diplomy, když každá vdavekchtivá má jeden, mít vlastní firmu, aby k nám mohla vzhížet a necejtila se nám jenom trapně rovná, potom bysme se měli taky oblíkat jako ze žurnálu, měli bysme si odvyknout dávat přednost svěžím osmnáctkám před poloplodnejma třicítkama s tikajícíma hodinama, měli bysme taky objet všechny místa, co se má, samozřejmě tam kde byla plus nějaký další, abysme jako zapůsobili, měli bysme mít aspoň dvakrát tolik partnerek, co ona, aby se necejtila jako děvka a mohla říkat vy chlapi taky, auto nějaký klasický, černý nebo stříbrný, mercedes, porsche pokud možno 4x4, pak by to chtěli mít vilku v zástavbě ze 30 let nebo moderni loft a mezi známejma jednu dvě aspoň částečný celebrity, abysme jako neztrapňovali, jo a mít za sebou kariéru v místní kapele a chápat její bejvalý potřeby si trošku užít, že je mladá, když potkáme nějaký černochy, opilce, kriminálníky a feťáky z jejich úletových období. Měli bysme se naučit bez poznáek sníst všechno co uvaří a přesvědčivě hrát, že nám to chutná. Já nevím, chce někdo ještě neco přidat?

Tak navrhuju, abysme si to dali do závazku, že jo, tak nevím, budeme hlasovat... kdo je pro?

Gataca: Moje rec at se ty slepice treba zblazni..:)) Maj naroky jak hrom a nic ti nedaj,jen by braly a vysavaly vymenou za sex,ktery je jen vydiranim,neni nad to si zit svym zivotem a nenechat se zatahnout do jejich zivotu. Kdyz uz zenskou tak ty zij tam a ja tady a kdyz bude vysirat tak kopnout do riti..:)) a nebo si platit devku a clovek jeste usetri..:)) vedle toho si vyrazi na to pivo a ma klid..Tady za morem je to rozjety hrozne prvni slova zensky jsou kolik vydelavas a jaky mas auto,kde bydlis atd....no femini raj..

Hmmmm....Já myslím,že to je "jejich" věc.Chtějí prince-tak ať si ho najdou nebo ať jsou sami.To je jejich volba.Já náhodou dobře vím,jak to přesně je.Se svou pověstnou upřímností jsem měl vždycky potíže sehnat ženskou.Ne do postele-ale do vztahu.Tak hledám,hledám.....dneska už se člověk "nudí" u inzerátů.No a sejdu se s ženskou.Vypadá celkem dobře,jedno nebo dvě děti,podnájem nebo 1+1 v paneláku.A že se jí líbím a že tohle-tamto.A já umím zaujmout,mám zázemí,vypadám i jakž takž,snáším cizí děti-no a skončilo to leckdy v posteli ale ty ženské se nejvíc lekly toho,že bych to myslel vážně.Rozumíte,pánové-taková ženská se sejde,jednou,podruhé a já to na ní vybalím pravdivě.Nabízím tohle a tohle a chtěl bych tohle a tohle.Baba že přesně to hledá,že jsem přímo zhmotněním jejího snu.Pak postel a pak najednou konec.Za 2-3 týdny.Nebo se jim to rozleželo a po nadšení ze setkání couvly ještě před dalším setkáním.Ony si ty krávy prostě najednou všimly,že nekecám.Že to opravdu hodlám myslet vážně.Že se opravdu hodlám starat o jejich děti,že opravdu mám zájem za poměrně krátkou dobu bydlet ve společné domácnosti a že mám zájem se "vidět" s dotyčnou co nejčastěji-neboť těžko poznám někoho,koho vidím 1x za týden.No a tyhle hledající ženské hledají ne aby našly-ale pro samotné hledání.Jakmile jde do "tuhého"utečou a ještě mě leckdy zahrnuly výčitkami-že jako mají svůj život a že na ně spěchám.Jo-SPĚCHÁM-to bylo to slovo.Přitom já nikdy nepochopil,na co jsem spěchal.Šoustaly na druhý pokus(první),já se sice chtěl s nimi vidět ale zase jsem je vysloveně nestěhoval-jenom jsem říkal,že bych na tom trval když by to klapalo...A třeba zařídil pokoj pro děti nebo tak něco-prostě jsem jednal-a toho se ony ty mršky lekly.
No také jsem se setkal s "úspěšnými".Nebo si jen zavolal-těm jsem nebyl dost dobrý aniž by mě viděly třeba-a kdyby jste slyšely ty kydy-jedna třeba vykládala,že hledá partnera co se jí bude líbit ale že jí to nebaví moc dlouho.Že je ráda zamilovaná a že pro ní není problém chlapa změnit když jí přestane bavit.Přitom měla také děcko-a bylo cítit,že zas tak jednoduché to nemá-že lže sama sobě.Pořád u všeho říkala"přes to u mě vlak nejede"...Slípka pitomá.Další zase už byla duševně "někde jinde" a samozřejmě podstatně výš než já a většina lidí a pořád říkala,jak je atraktivní a jak bude klidně sama,když nenajde toho pravého a jak s ní jen tak někdo nevyjebe.Přitom mi na druhou stranu vyzvonila,že měla přítele co se s ní tahal ale ještě u toho měl jinou což se jí nelíbilo ale on s ní nešukal-jenom mu jí bylo líto tak u něho bydlela....Byla pěkná(podle fotky)-což o to a měla i IQ ale její hovor se motal od arogantních sebestředných žvástů,přes zajímavé úvahy po totální stračky a bylo vidět jasně,že netouží po ničem jiném než po svém princi ale ten jaksi ne a ne přijít a já to nebyl neboť jsem jí nepochleboval a neškemral o setkání a šukec ale bavil se s ní jako s člověkem..A kdyby ten její bejvalej mrknul,tak mu ta vyšší duševní úroveň vykouří prdel.Takhle jsem prokecal peněz...Jenže někdy člověka nebaví být samotnému doma.....
Ale zase musím říci,že jsem se setkal se skvělými ženami které měly vysokou intelektuální úroveň,dobré srdce a dokonce i prachy.Jenže se mi nelíbily resp mě nepřitahovaly..To je to,no.Jedna byla policejní rada a druhá je doktorka.Někdy si napíšem,policajtka se odstěhovala daleko takže s ní jdu na pivo tak 1x za 2 rok,doktorce dělám na požádání osobního poradce co by měla nebo neměla dělat a ona má ke mě důvěru a já se snažím najít dobrá řešení a moje rady mají svou cenu.No pánové,kdyby měl někdo zájem o fajn ženskou-ale kurva vážný zájem-ta za to stojí.Je trošku macatá ale jinak není ošklivá nebo tak něco....
Trošku jsem se rozkecal-já tohle dost prožíval.Né že bych bulel u nějaké krávy ale stejně jsem nakonec viděl ne tu krávu ale lidskou bytost,která touží ale nenalézá a nemůže ani nalézt neboť má možnost vybírat a ta jí zničí.A když jsem se na ně koukal,jak odcházejí tak jsem viděl,že dopadnou špatně a že až odkvetou,neštěkne po nich pes a že po nich neštěkne ještě než odkvetou,jenom je pozéři opíchají a vyserou se na ně a bylo mi jich líto a nebylo jim pomoci.....

blogger:No to je prdel-to znám,s tím tričkem.Rozklepnout.To jsi vystihnul.Ale s tím vařením nevím nevím.Jednou jsem od tebe četl jak si vaříš nějakou šlichtu a to se mi sliny zrovna nezbíhaly...

Plavovlásek:No je to tak jak říkáš ale zajímavé je to,že třeba já strávím od každé jinou hodnotu buzerace.Teď jsem s jednou ženou,někde jsem to už psal-ale přesně tyhle řeči co píšeš má a tyhle požadavky-a se mnou to moc nehejbe a i když za pouhou 1/4 z toho bych jinou vyrazil i s futrama.No proč se asi ptáš.Já vidím,že to na mě nehraje nalevo.Říká to narovinu a už dopředu,že je taková a že je nervozní a že potřebuje to a ono a co bych jí měl říkat a co ne....Navíc touží po děcku které nemá a už je jí 40-a místo aby se mnou chtěla vyjebat tak váhá a přemýšlí,jestli bychom byli dost dobrá rodina a já dobrý otec a dokonce jestli by ona zvládla být dobrou matkou....No mám pro ní slabost.Horší bylo,když to paní sice neříkala(leckdy i říkala pravý opak) ale byla stejná nebo horší......To se rázem stal z dobráka člověk velice nepříjemný a rázný....

Vitta: S tím jídlem, cokoliv co se uvaří ve skutečnosti skoro vždycky defaultně chutná jako bláto a je to o ničem, když se to neochutí. Já nesmím česnek a cibuli a papriku a pórek, ale pořád zbývá mrkev, okurka, hořčice, kmín, sůl a kupa přísad a prostě doladit se dá skoro všechno. Je to jen o tý chuti, na samotný podstatě jídla vlastně vůbec nezáleží. Ty mý blepty vypadaj děsivě, ale jsou fakt dobrý. A to jsem na ně vyplýtval jen minimum kreativní energie. Kdyby mi na tom fakt záleželo, tak je to jinej level. Ale co uvařila většina ženskejch co jsem znal tak uměj tři dobrý jídla a jinak to sice vypadá konvenčně, ale chuť nic moc asi jako ze závodky .. a celej život to nedokážou zlepšit .. tak co s nima ?

Měli byste vypadat jako Brad Pitt, vydělávat jako Bill Gates a dělat přesně to, co napíšou v nejnovějším Cosmopolitanu. I tak si nejsem jistá, jestli by to stačilo. Možná na měsíc. Pak by dotyčná zjistila, že Brad už je out a že by to chtělo ksicht jako Johny Depp.

Splnit to co žena chce prostě nejde, páč pořád sice něco chce ale neví co to chce, popřípadě se to mění v závislosti na asi 150 kritériích.

Nakonec má stejnak žena největší radost s takových hovadin, jako že ráno ukazuje váha o půl kila míň a nebo že když svůdně zamrkala na cizince, tak z toho div nespadnul z obrubníku.

Blogger:No jestli nesmíš papriku,cibuli,česnek a pórek tak je to výhoda poněvač s těmihla ingrediencemi stejně neumí ženské řádně zacházet a byl bys akorát nasranej.No a celkem trefně mluvíš o závodce ale když je to čerstvé a máš to na stole tak se to dá vydržet-pokud to ovšem nemusíš hodinu chválit.No a co s nima-tak to tady je-jsou muži a ženy a muži jsou takoví a ženy onaké.Co s tím,no.Buď máš kliku-nebo jí nemáš.Víc bych za tím nehledal.

Kluci, když mi před třiadvaceti lety první žena vařila, tak to bylo dobrý, musela totiž každou sobotu s mámou dělat oběd už od patnácti, a když se mě vždycky ptala, jestli mi to chutnalo, já říkal, že rozděluju jídlo na dva druhy. Jeden se dá jíst a druhej se nedá jíst. A tohle že se dá jíst.
Bylo to špatně, určitě jsem jí ublížil, ale ona mně taky nechválila za to, že jsem za den vykopal tři metry základů, nebo přinesl větší vejplatu.

Nedokázali jsme se vzájemně pochválit až to šlo celý zbytečně doprdele.
Holt mládí.

Yxc:To píšeš hezky.Zbytečně jde v mládí do prdele plno věcí-a v prdeli je na tom to,že už se nemusí nikdy opakovat.

Vittto, myslím si, že by měl každej mladej člověk absolvovat kurs, než se pustí do nějakejch vztahů, jak se k druhýmu chovat.

Bejvá nejvíc konfliktů z nepochopení, nebo nedorozumění.
Já toho Plzáka čet a používal jsem jeho pět ku jedný, pětkrát pochválit za píčovinu, ale jednou o zásadní věci oponovat a svou prosadit.
Je to ve svý podstatě geniální, funguje to, já to vyzkoušel, ale jen v druhořadý formě, poněvadž jsem měl vždycky právo veta.

Ale takhle prej se to dá naučit a oba když to hrajou, tak je jim docela dobře.
Dnešní mladý lidi nemají vůbec základy empatie a jak to vidím kolem sebe, tak to jde spíš doprdele, než že rodina je základ státu.

No jo fakt! :)
Je mi 33 bydlim u maminky ... no jako si mam brat hypoteku na 1+0 u vytahu?, jezdim na kole a volny cas travim v horach. Sex me uz zajima fakt jen okrajove manzelstvi a deti jsou mi blizke asi jako mise na Pluto :)

No a jsem ten Bambula ovsem je mi to dokonale jedno a jdu si lehnout pod svestku :)

Anon:Tvůj příspěvek by se hodil spíš do kolonky "děti současnou ženu obtěžují".Alespoň ale nezakládáš elitní kluby dle pokrokového US-vzoru.....

Anon, čím je člověk starší, tím lehčí je sehnat babu.
Já si nejvíc užil po rozvodu od třiceti do čtyřiceti, ženský jsou fšude.
Ty mlaďonký to ještě nechápou, ty starší už jo.
Chlapi totiž NEJSOU!

Klukům všechno spadne samo do klína, OMFG tak to je síla :D dámy si laťku krásy v profesionálním životě nasadily za posledních několik desetiletí samy. Bude to tím, že 90% z nich leze do pozic, kde musí samy sebe prezentovat, stýkat se s lidmi a vůbec prostě působit elegantně. Jenže stejnej nárok je v tu chvíli kladen v takový pozici i na chlapa. To je ale druhá strana mince, kterou se dotázané nehodí do krámu zmiňovat, protože by to odhalilo, že má prostě a jednoduše midrák jak řemen (kope kolem sebe a ona sama nemá chybu). Ať zkusí post programátorky, síťovýho administrátora, nebo prostě něco, kde tolik nepřijde do styku s klientem. Uvidí, že nároky na vizáž dramaticky klesnou.

Holt jsou ty samičky nějaký zmlsaný.

To Yxc-To je zajímavé,je mi 50 a nemůžu sehnat ani pipku do Chorvatska na dovču.Nejsem quasimodo ani Delon,ale to co píšeš je jen pro pohledné Delony.Jsou všude,ale ty starší nikam nechodí-šetří,ty mladé čekají na prince,takže jsem sám.Není kde se seznámit a na netu je to šílené!

Obávám se, že dnes již neexistuje reálný obsah, a vše je proto násilně demonstrováno jen přebujelou formou. Výsledek pak vypadá jako čínský počítač zabalený v neúměrně velké a neúměrně barevné neúměrně předražené krabici z amerického plystyrenu. /Kdysi jsem se ptal svého známého, který rychle zbohatl, a myslel si, že tím přestal být blbec, jestli se zamýšlel nad tím, že bohatý blbec je možná ještě horší než blbec chudý.../. Oscar Wilde kdysi tvrdil, že pokud se v salonu objevila nalíčená žena, a nebyla to prostitutka, signalizovala svou extravagancí mužům například své intelektuální schopnosti. Tehdy to bylo něco výjimečného. Dnes můžeme pozorovat masy stejně zmalovaných stvoření, které spolu většinou jen nelítostně soupeří v tloušťce vrstev make-upu, a nebo kilometrech za nimi se vinoucí pachové stopy. Být dnes pouze vzhledově relativně špičkový, to je jednak pracné, a jednak skoro k politování...

Máte na mysli samotu nebo osamělost? Osamělost je strašák moderní ženy, přitom za chvilinku samoty by občas některá z žen dřívějších generací dala pár týdnů života - být sama a spočnout a vypadnout na chvíli z kolotoče. Dřív byly povinnosti přirozené a skutečně schopny ženskou pohltit a unavit a utrmácet. Dnes jsou to všechno věci nepřirozené, nenormální, nastavované a instantní, umělohmotné a podivné a nesourodé a vynucené dobou a příšernýma filmama, časopisma, ostatníma lidma...soupeření mezi dnešníma ženskýma snad překračuje všechny hranice. Ona taková ta dnešní dokonalá mladá dáma se vzděláním, dobrým místem public reality managerky či co, cestováním dookolo světa, sedmi druhy orgasmů a atraktivním zevnějškem si jednak těžko hledá kamarádky, jednak partnery (je zvyklá si prostě dělat co chce). Ono dělání si co chcete jde ruku v ruce s osamělostí.
Samota je dar uprostřed každodenního kolotoče.

To Beryl: ...Ona taková ta dnešní dokonalá mladá dáma se vzděláním, dobrým místem public reality managerky či co, cestováním dookolo světa, sedmi druhy orgasmů a atraktivním zevnějškem si jednak těžko hledá kamarádky, jednak partnery (je zvyklá si prostě dělat co chce)....

Obávám se, že v tomto nemáte pravdu. Orwel tvrdil zajímavou věc:

1- Nevědomost je síla.
2- Svoboda je otroctví.
3- Válka je mír.

Domnívám se, že to vše co dneska lidé tropí, není následek jejich svobody, ale docela surově a bezohledně zvnějška vnucených vzorů. Je to systematické zločinné spiknutí. Začneme li se zajímat třeba o zdroje různých "extravagantních" nebo spíše hovadských nápadů, které vidíme neustále kolem sebe, zjistíme, že to nepochází převážnou většinou z hlav moderních /nejen/ mladých žen, ale že to nejdříve najdeme třeba v Cosmopolitanu, kam to napíše nějaký tam pečlivě vybraný a za prachy zverbovaný zakompexovaný a co nejúchylnější homosexuál, a nebo ještě lépe totálně nadržený impotent. I Orwel například v románu 1984 popisuje jedno z oddělení tamějšího "ministerstva lásky", které se zabývá jednak vytvářením takzvaných "antisexuálních lig" pro mladé ženy, a nebo naopak distribucí policií regulované pornografie za účelem morálního zkažení proletariátu. Tamější vládnoucí Strana totiž zjistila, že když se prolétům vezme a nebo aspoň zprotiví sex, může se i podstatně přitužit stupeň zotročení společnosti. To co popisuje Orwel je posledních dvacet let plánovitě realizováno v praxi v čechách, a nejen v čechách. Pokud se začneme zajímat o skutečnou fantazii a originalitu dnešních pracujících, / podnikateli výstižně nazývaných "pracující dobytek"/, najdeme většinou jen tupost a prázdno, případně totální kriminální myšlení.

Několik zajímavých řádků z románu 1984, ilustrující názorně výšeuvedené. Je zajímavé, srovnat s dneškem:

--------------------------
.......Stiskl zuby. Nejraději by si odplivl. Při vzpomínce na ženu v kuchyni pomyslel na svou manželku Katherine. Winston býval ženatý, a pravděpodobně stále ještě ženatý je, protože pokud ví, jeho žena nezemřela. Měl pocit, jako by znovu vdechoval teplý zatuchlý zápach kuchyně v suterénu, zápach štěnic, špinavého šatstva a sprosté laciné voňavky, která však přesto vzrušovala, protože členky Strany nikdy voňavek nepoužívaly, to bylo prostě nepředstavitelné. Jedině prolétky používaly voňavek. V jeho mysli se ta vůně neoddělitelně spojovala se smilstvem.
Když tenkrát šel s tou ženskou, bylo to jeho první uklouznutí asi po dvou letech. Styk s prostitutkami byl samozřejmě zakázán, ale byl to jeden ze zákazů, které se člověk mohl sem tam odvážit přestoupit. Bylo to sice nebezpečné, ale nebyla to otázka života a smrti. Kdyby jednoho chytili s prostitutkou, mohlo to znamenat pět let v táboře nucených prací: víc ne, pokud v tom nebyl jiný přestupek. A bylo to celkem snadné, za předpokladu, že se člověk dokázal vyhnout tomu, aby ho dopadli při činu. Chudší čtvrti se hemžily ženami, které byly ochotné jít za peníze. Dost se jich dalo koupit dokonce za láhev ginu, který měli proléti zakázaný. Strana prostituci podporovala jako možnost vybití pudů, které se nedají úplně potlačit. Pouhé smilstvo ani nebylo tak závažné, pokud se dělo v skrytu a účelově a pokud se na něm podílely jen ženy z potlačené a opovrhované třídy. Neodpustitelným zločinem byla promiskuita mezi členy Strany. Přestože to byl jeden ze zločinů, k nimž se obžalovaní při velkých čistkách vždy přiznávali, bylo obtížné si představit, že by k něčemu takovému skutečně docházelo.
Cílem strany nebylo jen předcházet tomu, aby mezi muži a ženami vznikaly vztahy, které nebylo možné kontrolovat. Pravým, i když nevyhlášeným cílem bylo odstranit ze sexuálního aktu veškerou rozkoš. Ani tak láska, ale erotika byla nepřítel, a to jak v manželství, tak mimo ně. Každé manželství mezi členy Strany muselo být schváleno komisí, která byla k tomu účelu ustavena, a – i když ta zásada nebyla nikdy jasně stanovena – povolení bylo vždy odmítnuto, jestliže žadatelé vzbuzovali dojem, že se vzájemně fyzicky přitahují. Jediným uznávaným účelem manželství bylo počít děti, které by sloužily Straně. Na sexuální styk se pohlíželo jako na poněkud nechutný menší zákrok, něco na způsob klystýru. Toto pojetí ovšem úředně neexistovalo, ale nepřímo se už od dětství vtloukalo do hlavy každému členu Strany. Existovaly dokonce organizace jako Antisexuální liga mladých, které obhajovaly naprostý celibát pro obě pohlaví. Všechny děti měly být počaty umělým oplodněním (v newspeaku se to nazývalo artisem) a pak vychovávány ve veřejných institucích. Winston si byl vědom, že ne všechno je míněno vážně, ale bylo to jaksi v souladu s všeobecnou ideologií Strany. Strana se pokoušela pohlavní pud umrtvit, a jestliže o nebylo možné, alespoň ho pokřivit a pošpinit. Nevěděl sice, proč tomu tak je, ale připadalo mu přirozené, že tomu tak je. Pokud šlo o ženy, setkalo se úsilí Strany do značné míry s úspěchem.
Znovu pomyslel na Katherine. Je to určitě už devět, deset – skoro jedenáct let, co se rozešli. Bylo zvláštní, jak zřídka si na ni vzpomněl. Někdy dokázal po řadu dní zapomenout, že byl vůbec kdy ženatý. Byli spolu jen asi patnáct měsíců. Strana nepovolila rozvod, ale doporučovala odloučení v případě, kde nebyly děti.
Katherine byla vysoká světlovlasá dívka, měla vzpřímené držení těla, nádherné pohyby, výraznou orlí tvář, dalo by se říci vznešenou, pokud člověk nezjistil, že se za ní neskrývá prakticky nic. Velmi záhy poté, co se vzali, došel k názoru – ačkoli to snad bylo tím, že ji znal mnohem blíž, než znal většinu lidí – že je bezpochyby ten nejhloupější, nevulgárnější a nejprázdnější člověk, s jakým se kdy setkal. Kromě hesel neměla v hlavě jedinou myšlenku a nebylo skutečně blbosti, kterou by nedokázala spolknout, když jí ji Strana naservírovala. V duchu ji přezdíval „lidský gramofon“. Ale i tak by s ní byl vydržel, nebýt jedné jediné věci – sexu.
Jakmile se jí dotkl, ucukla a jako by ztuhla. Když ji objal, jako by objímal dřevěnou loutku. Bylo zvláštní, že i když ho k sobě tiskla, měl zároveň pocit, že ho celou silou od sebe odstrkuje. Strnulost svalstva ten dojem ještě zdůrazňovala. Ležela se zavřenýma očima, nevzpírala se, ani se nepřizpůsobovala, jen poddávala. Bylo to mimořádně skličující a po nějakém čase strašné. Ale i tak by s ní byl dokázal žít, kdyby se dohodli na celibátu. Ale byla to kupodivu Katherine, která odmítla. Musí prý vyprodukovat dítě, jestli to půjde. Tak v tom konání pravidelně pokračovali jednou týdně, pokud to bylo možné. Dokonce mu tu ráno připomínala jako něco, co se musí večer vykonat a na co se nesmí zapomenout. Měla pro to dvě pojmenování. Jedno bylo „dělat děťátko“ a druhé „naše povinnost vůči Straně“ (ano, namouduši to tak říkala). Zanedlouho zakoušel pocit skutečné hrůzy, kdykoli se přiblížil určený den. Dítě naštěstí počato nebylo a ona nakonec souhlasila, že se o to už nebudou pokoušet, a záhy poté se rozešli.
Winston neslyšně vzdechl. Opět uchopil pero a psal:

Padla na postel a najednou, bez nejmenší předehry, tím nejhrubším, nejhrozivějším způsobem, který je možné si představit, si vyhrnula sukni. Já…

Viděl se, jak tam stojí, v tlumeném světle lampy, v nozdrách pach štěnic a voňavky a v srdci pocit porážky a odporu, který se v té chvíli mísil se vzpomínkou na Katherinino bílé tělo, navždy ztuhlé hypnotickou mocí Strany. Proč to vždycky muselo být takhle? Proč nemohl mít nějakou ženu sám pro sebe, místo těch hnusných filcek jednou za pár let? Ale opravdový milostný poměr byl téměř nemyslitelný. Všechny členky Strany byly stejné. Cudnost v nich byla zakořeněná stejně hluboko jako oddanost Straně. Od raného dětství je zocelovali hrami a studenou vodou, a pak tím svinstvem, co jim vtloukali do hlavy ve škole a ve Zvědech a v Lize mladých, přednáškami, průvody, hesly a pochodovou hudbou, se jim povedlo vypudit přirozený cit. Rozum mu říkal, že přece musí být výjimky, ale srdce tomu nevěřilo. Všechny jsou nedobytné, jak si Strana přeje. a on chtěl víc než být milován, chtěl prolomit tu zeď ctnosti, i kdyby to mělo být jen jednou za život. Každé vyvrcholení bylo vzpourou. Touha byla ideozločin. A kdyby se mu bylo podařilo takto probudit Katherine, připadal by si, že ji svedl, i když byla jeho manželka.
Ale musel ten příběh dovést do konce.

Já jsem povytáhl plamen lampy. Když jsem ji uviděl na světle…

Po té temnotě mu slabé světlo petrolejové lampy připadalo velmi jasné. Poprvé si tu ženu pořádně prohlédl. Postoupil k ní o krok a potom se zarazil, naplněn chtivostí i strachem. Bolestně si uvědomoval riziko, které na sebe vzal tím, že sem přišel. Bylo docela možné, že ho hlídka chytí, až bude odcházet; možná že právě v této chvíli už čekají za dveřmi. Kdyby odešel, aniž vykonal, proč přišel…!
Musel to napsat, musel se přiznat. Ve světle lampy náhle poznal, jak je ta žena stará. Líčidlo měla na obličeji nanesené v takové vrstvě, že mohlo prasknout jako maska z lepenky. Ve vlasech bílé prameny; nejhroznější však bylo, že jakmile pootevřela ústa, odhalila černou prázdnotu. Zuby prostě neměla.
Psal v rychlosti, neuspořádaným rukopisem:

Když jsem ji uviděl na světle, byla to stará žena, nejméně padesátiletá. Ale dal jsem se do toho a udělal jsem, proč jsem přišel.

Znovu si přitiskl prsty na oční víčka. Konečně to napsal, ale to na věci nic nezměnilo. Terapie nepomohla. Nutkání zařvat z plných plic oplzlá slova nezesláblo.....

to S. Ogilvy: inspirujete mě k přemýšlení, což je proces, kterým procházím nerada, neb bolí a celkově je pro mě prostě příliš namáhavý. Jistěže máte pravdu, to, co se dnes jeví jako svoboda (cestování a nakupování a zdánlivá dostupnost čehokoli) je vlastně surově vnucené otroctví.
Měla jsem přeci jen na mysli něco trošinku jiného, když jsem psala "je zvyklá dělat si co chce". Tím jsem se snažila načtrnout představu ženy, která se neohlíží na oblíbená jídla, filmy, životní cesty a stezky, chutě, vůně, plány, sny, pachy, strniště, druh konzumu, závislosti aj. někoho druhého (např. jakéhosi každodenního partnera). Představu ženy, která je zvyklá dělat si, co chce (rozuměj, to, co ji oslovuje z nabídky kterou předkládá či tedy vnucuje ženám současný systém pod krycím názvem "svoboda, kvalitní život atd."). Ony všechny ty krásné a úspěšné ženy jsou vlastně nevolnice reklam, médií, společnosti. Vymknout se systému a stádu či hejnu je strašně těžké a chce to odvahu, ani nevím, zdali za takové vymknutí se existuje adekvátní odměna - pro ženu. Pro chlapa nejspíše ano, protože jak to tak zde čtu, pánové, kteří se vymykají, jsou v podstatě docela spokojeni, žijou s větrem ve zbytku vlasů, stačí jim málo a celkově si snad doopravdy dělají co se jim zachce, pokud se daří eliminovat vlivy žen, které je chtějí měnit k obrazu svému.
Zkrátka je to rozdíl. Chlapi se umí odrazit a skočit a ponořit se jaksi sami za sebe do života. Ženský si na to hrajou, protože nořit se lze jen ocaď pocaď, hraniční je ta zákeřná ženská touha hnízdit a mít děťátko. Stejně tak jako s postupnou ženskou nespokojeností v partnerství lze prostě zákonitě téměř vždy počítat s postupnou plíživou nelítostnou touhou po miminku, která nemine ani ty moderní úspěšné, nezávislé, krásné ženy, které by v určitém životním momentě svou dokonalost (která je diktována systémem), měnily za chvilku ušmudlaného obyčejného života s křičícím mimčem. Jsem se rozepsala, nechce se mi to po sobě ani číst, nechám to tak a snad se v tom někdo i vyzná. Může za to S.Ogilvy, já jsem z obliga :)

Současná situace ve vztazích mi přijde jako anarchokapitalismus (trh bez jakékoliv regulace, v tomhle případě morální) absolutně zmanipulovaný reklamou. Čest výjimkám, ale je jich hrozně málo.

Odpověď na úvodní otázku "proč jsou ženy osamělé?" je podle mě prostá - přehnané nároky. Aspoň trochu hezká holka nemá problém sehnat kluka, který je zdrogovaný testosteronem, zvlášť ti mladší.

Ogilvy - snad bych radši ty nedobytný asexuálky. Sprznit stranickou jeptišku a udělat ji orgasmus proti její vůli musí bejt zábavnější než dnešní průměrná slečna, která si ten orgasmus začne porovnávat se svoji sbírkou orgáčů, který ji udělaly ty bytosti z periferie jejího vnímání, který jsou jen karikatura Mr Right z filmočasopisotelevize.

Beryl - Vy jste to s tou bolestí nenapsala jen tak, že? Ne, že by ženský doopravdy nemyslely, ale to opravdový myšlení, kdy člověk mění svoje základní představy o sobě a světě, tomu se vyhýbá i většina chlapů. Dumám, co to musí bejt pro holku.

to Anonym: nejdřív je to nesnesitelné, pak následuje euforka, pak vystřízlivění a urychlené navrácení se k ženským románům Bertrice Smallové.

Tato sobecká, vypočítavá, prospěchářská, ješitná, podrazácká, ojetá, cynická, chamtivá, stárnoucí, duševně prázdná, mentálně pmezená, povrchní, namistrovaná a neskutečně nafoukaná a srabácká ženské hovádka zůstávají vždy nakonec sama a k jejich pomnožení do další generace nedojde, což je výborné a naprosto nechápu proč jich litovat, popřípadě k nim mít jakékoli ohledy. Jaký si život udělaly, takový jej mají! Po zásluze - kdyby trpěly jeden den za každého člověka jemuž svým kurevstvím otrávili minutu žití, necht trpí, nepolituji ni v nejmenším tohoto ksindlu! Stačí se kouknout co čtou nebo si poslechnout náziory takové hlupky jako ve výše uvedeném článku a udělá se mi z nich blivno - to raději ojet ožralou starou cigánku než tento lidský odpad...

Myslím, že mladé, elegantní a úspěšné ženy nemají šanci, chlapi potřebují hospodyně a pečovatelky. Sám Mistr Plzák totiž jako tu nejnejlepší partnerku do života doporučuje ženu hospodyni říznutou intelektuálkou. Ostatně typologie žen dle Plzáka je zajímavé počtení. Nevím, kam přesně zařadit ty osamělé, jejichž snahy se míjejí účinkem.

Posuďte sami (text psán zřejmě ještě za dob normalizace, kdy bývalo běžné slovo "biograf" a v televizi běžely "inscenace" a nikoli telenovely):
Hospodyně lehce říznutá intelektuálkou: senzační ženská, která bez řečí uvaří, vypere, vyčistí, potěší a pak jako neúplná hospodyňka, tedy "hospodyně" již domácnost jako výlučný a jediný objekt pro život nestačí, nehledá další realizaci v hobby, jak by činil muž, či v zanášení, ale v úniku do kinosálů a do světa, který vytvářejí konzumní televizní inscenace. Tyto ženy přečtou úžasné spousty beletrie, navštěvují zcela soustavně happyendové filmy a do hluboké únavy sledují potřetí jednu a tutéž televizní inscenaci. Čistokrevná hospodyně jde do kina jen občas a hledí nedůvěřivě na svět vysněný režisérem a scénáristou. Hospodyně lehce říznutá intelektuálkou nedokáže bez tohoto druhého světa vůbec existovat. Nezachce se jí posedět a popovídat, častěji se jí zachce jít do biografu, ale ony dokonce dokážou jít do kina samy. Radím ostouzet muže, kteří je neomaleně napadají a vyčítají jim, jakže mohou číst takové blbosti a koukat na takové pitominky. Zasluhují strávit jeden večer s čistokrevnou intelektuálkou nebo dvě hodiny s ženou hysterickou. Tolik Plzák
další typy žen zde http://helga.pavlikova.sblog.cz/manzelske_typy_-_zeny/

Czarna wefka: Lepe bych to nenapsal..diky. Hodne vystizne!

To Gretchen: S MUDr. Plzákem jsem kdysi chodil na pivo, a tajně jsem se chtěl též seznámit s jeho manželkou. Protože jsem s ním chodil na to pivo dost dlouho, nakonec mi v tom vždy zabránil. Plzák byl ještě starý gentelman, a nebo se spíš o to jen strašně snažil. Vždy mi připadalo, že každý psychiatr nebo jen psycholog / a znal jsem jich pěkných pár/, se dal na to zajímavé ale riskantní povolání jen proto, aby si mohl v ordinaci řešit s pacienty svoje soukromé problémy. Stát se gentelmanem, to je jako když Vám rozumný silnější nepřítel dovolí jako již v podstatě v podstatě poraženému, aby teoreticky vyhrál, a Vy na to přistoupíte, protože nemůžete nic jiného dělat abyste neztratil tvář. Proto, i když jsem mnohdy ztratil tvář, nikdy jsem se úmyslně gentelmanem nestal. Chce to sice hodně odvahy, a zvnějška to nevypadá dokonale efektně, někdy Vás ten nepřítel potom nenávidí do konce života, ale zbyde jen dobrý vlastní vnitřní pocit...