|
Zabloudil jsem teď na starý stomegabajtový hárddisk, kde odpočívá moje kniha vzpomínek, kterou jsem nazval : U nás v Komárově.
Protože jsem výše psal o ovcích, vyňal jsem z ní několik vzpomínek ze své čestné služby své, tehdy ještě socialistické vlasti, kde je zmínka o ovcích tedy o šéfu ovcí - beranovi, a o praseti:
......................Byl konec července 197x, a já měl do civilu asi padesát dní. Bohužel, ze 730 dní povinné vojenské služby jsem měl asi 450 dní nejrozličnějších trestů, od zákazu vycházek až po vězení. Vězení jsem však z různých příčin nikdy nenastoupil. Najednou mi začali vyhrožovat, že budu muset velkou část nasluhovat. Když se seznamy toho, co kdo bude nasluhovat objevily poprvé v rozkaze, a já se objevil na jednom z velmi čestných míst hned za takovými kapacitami jako byl třeba vojín Z., mohl můj představený kapitán z této perspektivy zešílet. Několikrát jsem mu chtěl nabídnout, že již mu nebudu nic tropit, aby on už nic netropil mne, že to nějak do konce doklepem, ale stali jsme se jeden pro druhého naprosto jako nedostižní.
Na dalším nástupu kde se náhle mé dny, které jsem měl nasluhovat začaly podezřele snižovat jsem tuto skutečnost vytknul staršinovi roty před ostatními vojáky. Pozastavil jsem se nad tím, že
... za trvání mé důstojnické školy jsem měl ze stopadesáti dnů minimálně devadesát dnů trestů, což mi taky zatloukli, a tady úplně jakby smet....
Celý "vagonek" vojáků pak začal hystericky ykřikovat, že mám na velitelství protekci, a "vagonek" důstojníků temně hlučel v čele s kapitánem , že mne tam už nechtějí protože by přišli o nervy. Vypadalo to jako nějaká vzpoura a nebo přinejmenším demonstrace. Prohlásil jsem tam tedy veřejně, že
"nikdo nemá přece právo něco chtít a nebo nechtít, protože všechno je pevně stanoveno vojenskými řády a předpisy..."
Nato útvarový lékař zavyl jako raněné zvíře, a situaci ukončil beran, který se pásl na louce vojenského zemědělského pozemku poblíž, a zneklidněn neobvyklým hlukem, rozběhl se jako obvykle při takových událostech, prorazil ohradu, a dvěstěpadesát vojáků ve vycházkových uniformách ,tvořících slavnostní shromáždění na cvičáku, několik týdnů před slavnostním zakončením jejich čestné služby socialistické vlasti ,systematicky během asi pěti minut rozehnal svými rohy do všech světových stran.
------------------------------------------------
Mohutný beran, který neměl kromně jiného rád atypicky vysoký ječivý hlas našeho náčelníka, a rozháněl po jeho zaznění i po zuby ozbrojené skupiny vojáků tak, že uniformovaná lidská těla se válela v blátě mezi pošlapanými zásobníky a jinou výstrojí, byl klasický případ, jak lze například nahradit složitou a drahou vojenskou techniku jednoduchým způsobem. Kdyby naše česká armáda tehdy obsahovala jen hejna takovýchto " bojových beranů", stoupla by jistě sice nezaměstnanost v socialistickém státě, ale případné vojenské bitvy či historická tažení socialismu proti kapitalismu mohla být pro dějepisce i studenty mnohem zajímavější záležitostí...
Administrativním velitelem "bojového berana" byl jakýsi rotmistr P., zvaný mezi tzv. "ráčkujícími" vojáky přezdívkou ČUDÁK. Tento voják z povolání byl nesmírně aktivní, a pídil po jakémkoli rozkazu. Když jej obdržel, způsobil vždy jeho plněním rozsáhlé hospodářské škody.Rotmistr P. byl též velitelem důstojnické kantýny, a když způsobil nějaký závažnější průšvih, sladil vždy kafe svému náčelníkovi tak, že na něj řval že se to nedá pít, a vykřikoval jeho jméno jako tzv " neráčkující důstojník". Rotmistr P. však nevelel bojovému beranovi přímo, ale pomocí velitelského mezičlánku, který tvořil vojín ČUDÁK.Byl to velmi prohnaný raketový voják, který simuloval donekonečna nějaké nemoci, byl vyšetřován, a donekonečna mu bylo dokazováno, že je úplně zdráv. Nejoblíbenější činností vojína ČUDÁKa bylo, když opřen o vidle vyprávěl okolostojícím vojákům, jak zaměřit raketomet na Západní Německo. Shoda jmen přezdívky rotmistra P. a vojína ČUDÁKa způsobovala i mezi neráčkujícími vojáky značné problémy. Protože byli oba většinu dne neznámo kde, ozývalo se volání "ČUDÁKU" posádkou dnem a někdy i nocí...
Jednou voják Čudák dostal od rotného P. rozkaz, ostříhat bojového berana. Okamžitě se ve strachu o život rozběhl na marodku, a když byl vyhozen, odešel do hostince, kde uplatil opilého zemědělce, aby jeho práci provedl za něj. Opilý stařec pak prošel klátivě supertajným areálem, a po poměrně dlouhém úporném boji, kdy byl zpočátku spíše na zemi, a beran po něm šlapal, přivázal berana provazem s prominutím "za koule" k ohradě, a jal se jej za strašlivých zvuků týraného zvířete stříhat. I vojín ČUDÁk zpočátku nevěřil, že se akce povede, a lituje hlasitě svých pěti piv jež do akce investoval, odešel se slovy " že to nechce vidět", opět na marodku. Když byl opět vyhozen, a vrátil se, u ohrady se válela jen obrovská kupa špinavé vlny, a na ní spal opilý zemědělec. Vojín ČUDÁK zpočátku myslel, že zemědělec rozstříhal na kusy i berana, a hledal jej s nadávkami v hromadě, ale pak v kotci nalezl jakési strašlivě pořezané bečící, úplně holé zvíře s odstávajícími rohy. Ovečky svého holého náčelníka neuznávaly, a týdny do něho opovržlivě narážely..... Jednou, když beran zase velmi rychle obrostl, a stal se opět náčelníkem, jsem Čudákovi navrhl, že s beranem seznámím osobně, a zatímco on vylezl s obavami na přístřešek, odkud mi dával třesoucím se hlasem přesné taktické pokyny co mám dělat, jsem vstoupil do ohrady. Za vteřinu jsem se již válel po mohutné ráně na zemi. Nad beranem jsem pak velmi nepoctivě po mnoha pokusech ale stejně vyhrál. Zjistil jsem, že když se rychle zvednu, a než se stačí rozeběhnout a srazit mně, k němu přistoupím, a otočím mu hlavu za rohy o devadesát stupňů, beran rozčileně zafrká, a poodstoupí, aby se mohl rozběhnout. Opakováním mé rafinované činnosti se beran náhle otráveně otočil, a v klidu odešel do kotce ke svým ovečkám. Vojín ČUDÁK mne okamžitě po slezení se střechy obvinil z čarodějnictví, a odešel to nahlásit rotmistrovi P.
Pátral jsem po tom, co to slovensky znamená Čudák. Je to prý divný člověk, který dělá divné věci. V podstatě čaroděj. Jsem i po letech přesvědčen, že bývalá "československá armáda" byla plná zelených čarodějů.... Co je dnešní česká "profesionální armáda", a zda má ještě " bojové berany" si již naprosto / a na možná štěstí/ nedovedu představit, lituji však plně velení NATO, že naši armádu v podstatě musela převzít, a nedivím se podezřele rychlému zrušení fantasmagorie zvané "základní vojenská služba"....
Čtu tady nyní jakýsi osvětový článek o duševní explosi hrdiného vojáka ze Západu, o zakouřených mnichovských hospodách, kam hrdina přichází, a nikdo ho nezná, a vhání mi to slzy do očí. I story mladých vojáků, co se snaží dělat všechno co nejlíp, popisované byť od neseriosních spisovatelů jsou dojemné, zvláště, když je pravým posláním každé správné armády, "nedělat z lidí cvičené všehoschopné opice"...
V novinách teď vidím, že :
" na gripenu nejde displej !!! ...a když to šlo v čechách "na plochu", tak to prej ani nekomunikovalo..."
A v dalších řádkách : ...Jakýsi výšepostavený čech v bílé košili říká
...." To se prej stává...
Je to jistě odborník na svém místě, a daňových poplatníků je pořád dost. Je digitální věk. Modří soudruzi už nepotřebují ručičky, moderní jsou dneska už jen jen samé funkce. Kdosi řekl, že každá změna je jen k horšímu. Zelení idioti jsou vytlačeni zelenými superidioty,kteří jim nechají jejich platy, ale uzákoní si sami superplaty, a všechno jede dál stejně, jakoby se nic nestalo...Je to asi potřebné pro stabilitu systému...
A tak si pořád myslím, že je to odjakživa pořád jedno a totéž. A tak čte člověk třeba švejka, a nebo Hellerovu Hlavu 22, a nenachází rozdíl......Jak to říkal ten rakouský podučitel pana Haška v té své básni o těch vších:
..A všivák rakouský se pilně páří s pruským...
-------------- K výšeuvedené příhodě s československým bojovým beranem bych ještě doplnil příhodu o jednom vojenském praseti. Pěstovali ho zase na jiném vojenském pozemku, a to sice již nebylo zdaleka tak bojovné, aby likvidovalo ozbrojené vojenské jednotky svými kopyty, ale věnovalo se ještě zákeřnější činnosti, před kterou nás kolektivně varoval náš místní " kontráš", a to ideologické diverzi. Prase mělo jeden vážný handicap, a to, že neumělo mluvit lidským hlasem. To dohánělo svou přirozenou inteligencí, a své výhrady například proti hlasitě vykřikovaným vojenským povelům, pronášelo prostým chrochtáním. Chrochtání bylo jednak velmi hlasité, a jednak mělo i jaksi silný citový výraz. Představte si třeba vagonek vojáků, jak za povelů přechází okolo ohrady na cvičiště, a slyšíte: Levá !!! / chro chro, chrhro...Levá !!! / chro, chro, chro ...
Strnulé výrazy mladých vojáků, kteří se snaží dělat všechno co nejpřesněji, protože již dva měsíce ví,jakká je čest, že byli vybráni ke službě vlasti, zatímco jejich protekčnější kamarádi s modrou knížkou chlastají od deseti ráno v hospodě, nekteří již od dvaceti v invalidním důchodu.....No, ta ideologická diverze by se měla řešit ranou do týla, ale co dělat, když je čuník teprve tak čtyřicetikilový.....
Jednou se vojín od prasat, který strašně chtěl být kotelníkem, ale místo mu zabral nějaký protekčnější, a ani na knihovnu nemohl, protože tam byl další, a skončil tedy u dobytka, potrestán, uchýlil k zajímavé pomstě světu. Odcizil při rajonech na štábu zlaté majorovské výložky, a přilepil je praseti z obou stran na místa, kde má člověk ramena. Když zas šel vagonek vojáků na nástup, stálo prase nohama na střední příčce ohrady, a chrochtalo vesele na vojáky s výložkami. Mladí vojáci se radostně shromáždili okolo ohrady, a nadšeně aplaudovali......
Doufám, že tento příběh ani předchozí nebudou číst kompetentní zahraniční vojenští činitelé, a nezpůsobí pak například naše vyloučení z NATO, nebo podobně...
----------------------------------------------------- ----------------
|