Sobotní výlet do Kolína

Domluvili jsme se, že navštívíme koncert Divokého Billa v Kolíně. Odjezd byl stanoven na 18.34 a sraz v našem baru v 17.30. Když jsem vycházel z domu začalo drobně krápat, ale bylo to jen pár kapek. Ovšem po příchodu do baru začala pořádná bouře a tak odjezd byl o hodinu odložen. To nám zase tak moc nevadilo, protože jsme viděli naprosto trgický výkon Sparty proti Hradci.

Když bouře ustala vydali jsme se směr nádraží. Tam se nás sešlo 7. Koupili jsme skupinovou jízdenku a šli čekat na vlak. Vlak přijel zpožděný jenom 10 minut, což je na ČD opravdu výkon. Sedli jsme do vlaku, byl skoro prázdný a naše skupinka vyndala co kdo přines. My kluci jsme byly vybaveni plechovkovým Gambrinusem a holky přinesly několik PET láhví střiku vína s vodou a se spritem. Někde za Českým Brodem začlo opět pršet už bez bouřky prostě jenom slušný slejvák. Jak víno mizelo z PET láhví nalada se stávala optimistickou. Neklesla ani po příjezdu do Kolína zastávky, kde jsme spořádaně opustili vlak.

U vstupu bylo již vše zařízeno a na rukou jsme měly V.I.P. pásky. Po příchodu do poměrně malého amfiteatru na ostrově, již hráli Medvědi sice stále pršelo, ale byli jsme lehce opivněni a ovíněni, takže jsme koupili do kelímku pivko za přijemných 20,- Kč. Zase se ještě víc rozpršelo. Popíjel jsem pivko a přesto mně v kelímku vůbec neubývalo ke konci už jsem pil pouze dešťovou vodu.

Je zajímavé, že jindy nepřijemný déšť nutí lidi se schovat nebo aspoň se oblíct do deště. Tady ne. Po půl hodině ustavičného deště, bylo možné vyhlásit miss mokré tričko. Některé modelky byly opravdu krásné.

Medvědi skončili a my se šli skovat po střechu za pódium a aspoň trochu oschnout. Začátek koncertu Divokého Billa jsme tak viděli zezadu. Opravdu super. Fakt dobrej výhled jak všichni pařej a kluci na pódiu si to fakt užívaj. Pak jsme šli jak kluci říkaj mezi špinavce do davu.

Jak tak koncert plynul, najednou se přiblížil konec. Po koncertu jsme šli opět do prostoru za pódiem. Koncert pokračoval už jen pro nás. Venca a Pavel vybalili kytaru a zpívalo se zborově. Je zajímavé jak těžkou práci mají bedňáci. Třeba vylejt vodu s plachty nad pódiem je opravdu umění.

Kluci z Medvěda 009 odjeli a my se rozhodovali co dál. Byly jsme v dá se říct neznámém městě. Bylo těsně po půlnoci a vlak nám jel až něco po čtvrté hodině ranní. Přestože pořád pršelo, vydali jsme se zpět na vlakovou zastávku, kde nás napadlo zavolat mísní TAXI a zjistit, kde je nějaká diskotéka. Taxi sice přijelo, ale v něm naproto arogatní pitomec kterej snad Kolín vůbec neznal. Tak jsme ho poslali do ....pryč.

Zatímco ostatní seděli v přístřešku na zastávce, bylo tam tolik mušek, že když člověk tlesknul, tak byl několikanásobnej vrah, já s kámošem jsme se vydali hledat nějakej non-stop. A opravdu jsme asi po čtvrt hodině na jeden narazili. Zavolali jsme ostatní, ještě, že jsou mobilní telefony.

Pivko bylo dobré nabídli i dobrou ostrou čínskou polívku z Vietnamu. Jeden Vietnamčík tam byl a byla s ním docela sranda. Rychle jsme seseznámili s obsluhou a dvěma zakazníky. Slečna čekala až jí v dalším podniku začne služba. Nesměle se nás ptala, jestli je to opravdu ten Vašek z Divokýho Billa. Nejdřív jsme ji tvrdili, že ne, no ale když chtěla podpis na prsa tak se Vašek přiznal. My ostatní jsme řekli, že děláme osvětlovače a zvukaře přesto o náš podpis už zájem nebyl.

Jak se přiblížila 4 hodina 4 lidi ze šesti se rozhodli, že už pojedou směrem domů. My zbylý dva, že si ještě zahrajeme fotbálek a pojedeme za hoďku. V mezičase jsme zkusili forbes a za 200,- vybrali 3 000,-. Takže ještě panáka s obsluhou, vietnamčíkem, a slečnou. Šli jsme na vlak.

Ve vlaku vše probíhalo normálně. Průvodčí s náma zavtipkoval a nechal se ukecat za 50,- korun pro oba až domů. Domluvili jsme se, že nás vzbudí až budeme vystupovat. Spokojeně jsme usnuli.

Před Poříčanama jsme zůstali stát podezřele dlouho. Na tabulkách se objevilo, že je překážka na trati. Byli jsme přesunuti nejdříve do prvního vozu. Tam seděly nějaké dámy, které vtipkovaly a jeli vydělávat. I v neděli. Těžká práce. Po další půl hodině přijel na vedlejší kolej druhý vlak a tím už jsme dojeli do nešeho velkého města.

Vše jsme zakončili v našem Raníčku a šli domů spát.

Pokud dokážeš dobře poradit, pomoci s problémem nebo jsi něco podobného zažil, pak dej svou radu.
Příspěvky se vkládají přes okno v dolní části obrazovky. Pokud tam okno není, pak je již diskuse uzavřena.

No, tomu říkám intenzivní společenskej život. Já ještě nikdy VIP náramek nedostal a žádná hvězda mne na koncert nepozvala. Moje profese byla vždycky jen zvukař a je přímo typické, že slečna chce podpis na prsa od toho, jehož tvář zná z televize, ale od toho, kdo dává zvuku ten správnej rozměr a břink, od toho nikdo žádnej podpis nechce. Taky se chci nějaké podepsat přes prsa !!

To je jak s těma hereckejma hvězdama. Herce všichni znaj a milujou. O režisérovi sem tam někdo tuší, kdo to je a scénáristu vlastně vůbec nikdo nezná. Přitom třeba u filmu je právě scénárista ten, v jehož hlavě kompletně film vznikl (pokud není podle knižní předlohy, ale i tak) a všichni ostatní už jen tu vizi převádějí na realitu, ale na scénáři vlastně všechno stojí a padá a scénář je film. A lidé pak milují herce ..

Krásnej vejlet. Divokýho bila můžu.

Takhle jednou, před šesti asi lety mí¨kámoši o hodně mladší říkali:
vole, pojeď s námi na czechtek, budem tam prodávat pívo a přivezem balík.
Já zmasírovanej propagandou řikám, ty vole, tam bych se bál.
Ale to víte. Kdo nezkusil, neuvěří.
Tak jsme všechno sehnali, šedesát bas lahvovýho, kořalku, deset litrů, cigára, brambůrky, klobásy a všechno. Transportér s největším vlekem dvouosákem a ještě tranzit, všechno plný, nabušený zbožím až ke stropu, mrazák, centrála, lednice, všechno bylo.

Věděli jsme, že to má začít v pátek, ale nevěděli jsme kde,tak jsme ve čtvrtek kolem desátý v noci dostali klíčovou SMS a přibližný místo, je to tajný do poslední chvíle, aby se policie nestačila probudit.
A vyrazili jsme na moravu.
Asi ve tři ráno u nějaký pumpy přestal tomu šoumenovi, já mu říkám černoch,
dobíjet transportér.
Já mu říkám: ty vole, to jsme v prdeli, na baterku tam nedojedem.
Jestli se umíš modlit, tak začni a jestli tě má pámbuh aspoň trochu rád, tak ti pomuže.
Ten pitomec se začal modlit, pak nastartoval a transportér dobíjel.
Motali jsme se lesama a polema, jako maďaři v kukuřici, cestou jsme potkávali další, nikdo nevěděl, kam jet.
Nakonec jsme to v sedum ráno našli, bylo tam už asi třista lidí, už to chzystali, tak my hned u cesty rozbili tábor a jali se prodávat.
Všechno šlo na dračku a prodávali jsme dvacet šest hodin v kuse.

Prej tam bylo padesát tisíc lidí, já takhle podávám lahváče, najednou slyším: nazdar tati!
Syn člověka tam přijel taky a hned jsme se tam potkali.

Byl jsem tam teda nejstarší, měl jsem špunty v uších a zbytek jsem řešil semtexem s vodkou.

Musím napsat, že tam jsem poprvé v životě viděl, co je to organizovanej chaos.

Neustále šly proti sobě dva proudy lidí, aut, jaxi automaticky se všichni vyhýbali, nikdo na nikoho nehulákal, nikdo nikam nepospíchal, všichni se v pohodě domluvili, když se chodci zakecali vprostřed cesty, tak na ně řidiči netroubili, jen počkali. To bylo neuvěřitelný. Nikdo se nestresoval, všichni v pohodě.
Nikdo nespal, lidi pořád chodili, ať bylo sedum ráno, nebo dvě v noci, pořád stejný.
Byl to zážitek, jako prase, tam, mezi nima je to takový jiný, člověk se nějak přizpůsobí, má to svoje kouzlo, ale muzika na můj ročník....
S tou jsem si teda nerozuměl.

letos bych chtěl jet aspoň na den, jestli bude.
Mám nějaký fotky před třema rokama, to byla Andělka za Frýdlantem, zalít jsem tam na motorce. tak zejtra je nějak pošlu.

A že neuhádnete, jakej režisér je na tom plakátu "Dizlegtic dividion" ?

Blogger: já bych řekl, že Alfred Hitchcock :).

L.C. : Jojo :)))

Alfréd to asi je, ale připomíná mi Nikitu, když hřímal na sjezdu Strany, že do deseti let bude Sovětskej svaz pěstovat na měsíci kukuřici.

Ještě bych napsal takovej pocit, co to člověku dá, když se pohybuje před tou hradbou, ta energie, několik kilowat zvuku, normálně to vevnitř člověka vibruje, nabíjí to, prostě lidi vstřebávaj ten výkon, co leze z těch beden.
Jde o to, jak se člověk dokáže naladit a co nejvíc toho přijmout.

Doporučuju vyzkoušet.

Teda tohle mě nabudilo, hned bych jela na fesťák. Doufám, že by mi ale zase neukradli baťoh a nezůstal byl mi jen pytlík na kanady.