O lidech a půjčování PENĚZ

Kurva. To mám zase depku.

Jasně, "o nic nešlo". Jen se mi zaviklal můj mnohaletý vztah s kamarádem a to jako vždy jen kvůli penězům. Myslím, že každý by měl především znát sám sebe. S hrůzou jsem zjistil, že jsou lidé, kteří se v opilosti perou, jiní jsou v opilosti hluční a pak jsou lidé, kteří si v opilosti chtějí za každou cenu půjčit peníze. "Máš, dej" .. "Jinak jsi zlej" .. takže člověk si pak připadá jak kašpárek, ale pokud hrozí, že se s dotyčným člověkem dostanu do situace, kdy on bude opilý, tak prostě musím zajistit, abych neměl v peněžence skoro nic, to ukážu a pak budu správňák typu "Dal bych, ale nemám, vždyť to vidíš".

Ironie je, že jsme dospělí lidé, že prostě hergot tyhle hry bych pochopil u dětí, ale abych byl za špatného, že mám disciplínu a sebekázeň a že jednak nechci půjčovat nic nikomu a třeba ani nejlepšímu kamarádovi už z principu, protože přátelství je postavené na tom, že tam peníze nemají co dělat a jednak nechci dobrého člověka vystavit té trapnosti toho, až z něj budu páčit měsíce něco, co je moje a riskovat, že mne za to bude nenávidět a nebo nad tím mávnu rukou, ale bude mne to žrát a budu si připadat jako blbec kdykoliv si na to vzpomenu.

Jasně, hodnota přátelství je větší než třeba jen tisíc, dva tisíce korun. Ale je to o tom, že preferuju přátelit se s dospělým svéprávným člověkem a ten se vyznačuje tím, že si prostě nepotřebuje půjčovat, má svůj rozpočet, co si může dovolit a pokud si něco dovolit nemůže, tak to nedělá, není přece malé dítě.

Chápu, že u většiny populace to, co jsem popsal, vůbec neplatí, že chtějí všechno i to na co nemají a pokud někdo půjčí tak paráda, "žijeme jen jednou", "peníze budou a my nebudeme" atd. Jenže reál je ten, že když vám při placení chybí 20 korun, tak tu věc prostě nedostanete. A fakt je ten, že já se prostě s povrchníkama nekamarádím. Problém je, když se někdo stane povrchníkem jen pod vlivem. Co s tím ? Asi s ním nepít. Nebo fakt nevím. Nebo mít plánovitě vždy při alkoholové akci prázdnou peněženku.


Jasně, kdo tohle dělá je škrt a lakomec. No fuj !

Fascinuje mne, jak naše společnost pohrdá těmi, kdo jsou zodpovědní a přiřazuje kladné vlastnosti těm, kdo nesmyslně rozhazují za věci které nepotřebují nebo machrují a ještě další zvou atd. To rozdávání peněz, zvaní celé hospody na panáka apod. není ve skutečnosti nic jiného než kupování si pětiminutového obdivu týpků, kteří by nejspíš to samé pro vás neudělali a mají na to skvělou výmluvu, že "oni nemají" a jakmile něco mají, tak to okamžitě utratí za sebe.


Nechci cizí obdiv. Nepotřebuji si kupovat přátelství. Kamarád prostě buďto je nebo není. A každý kdo zatáhne do kamarádského vztahu peníze nebo druhého nutí aby mu půjčil, tak alespoň v mém případě strašně riskuje.

Pochopím, že se člověk může dostat do fakt blbých problémů a potřebuje půjčit. JEDNOU. Z problémů se poučí a věc se už nikdy neopakuje. Ale styl "půjč mi tu tisícovku", "já nevím co je to za problém, jasně že ti ji hned nebo zítra nejpozději do měsíce vrátím" a teď vidíte, za co to chce utratit a člověk by se zbláznil. Je to stejné, jako když kuřák po nekuřákovi chce prachy na cigarety. Hroko těžko něco ušetříte po korunách, potíte krev a někdo, kdo rozházel všechno co má, vám řekne, že by chtěl rozházet i to, co máte u sebe vy, že vám to pak vrátí a dělá z vás hajzla, že mu nepůjčíte a jste ten špatnej.


Já vím, že se nemá cenu rozčilovat.

Člověk se na tohle může vykašlat. Jenže kdyby se vytočil při každé takovéhle věci, tak zůstane úplně sám. "Kamarád přece takovéhle věci neřeší" všichni v tom mají jasno.

Všechny pohádkové postavy vždy nezištně rozdávaly vše co měly. Jánošík okrádal a pak rozdával a lid ho miloval a slovenští politici jej chválí jako sociálního demokrata. Každá pohádková postava, která šetřila, měla vždy záporný charakter. Prototyp dobra je "nic nemám a co mám jsem rozdal".


Ale jo. Každý máme své mouchy, prostě jsme jen lidi.

Kluci, co jsou za normálních okolností úplně v pohodě a nikdy by tohle nezkusili, tak prostě se po požití chlastu chovají jinak.

A já mám pak vztek hlavně na sebe, že jsem se prohřešil tím, že jsem své peníze neutratil za to, co by mi udělalo radost, ale že vůbec mám nějaké při sobě. Člověk se celý život učí. Nejlepší jistota pro podobné případy je asi mít fakt platební kartu. Nemám, nedám a bankomat je daleko a navíc máš kartu také. Nazdar.


Potíž je ta, že já věřím jen těm barevným papírkům, co má člověk v kapse. Platby kartou jsou sice krásné, ale stačí větší havárka a vypnutej proud tři dny a už chcípáte hlady a za číslíčka, která nejdou ověřit, vám nikdo nic nedá.

A přiznejme si, že nikdo neuhodne, kdy ten proud vypnou ..


Ale zpátky k těm penězům.

Já fakt nevím, jak se má člověk chovat, když prostě půjčovat nechce. Už jsem takhle přišel za 20 let o tři hodně dobré kamarády. Ještě ve střeleckém klubu jsem měl kámoše, jeden bez druhého ani ránu, kooperace ve všech směrech, kšetovali jsme s VHS s pokrývacím dabingem, měli spoustu společných zájmů i věcí. Jeho ségra se mnou málem spala, byl jsem členem rodiny. Společné oslavy a tak.

No a pak přišel s tím, že si chce půjčit na auto a ať mu dělám ručitele. Že samozřejmě to bude splácet, že to není žádný problém, že je to detail, že on by to pro mne udělal taky.

Promyslel jsem si to a řekl jsme mu, že já bych po něm takovou věc nikdy nechtěl. A že se mi prostě nechce ručit za něco, co nemůžu ovlivnit a nemám to pod kontrolou a ani do jeho ekonomické situace nevidím (vím jen, že tři výplaty rezervy si rozhodně uspořit nikdy nedokázal, což je obecně jasné a zcela zjevné znamení ekonomické neschopnosti a nespolehlivosti).

Kdyby byl rozumný, tak mu stačí 3x jasně říct NE a dá pokoj. Místo toho se se mnou nakonec pohádal, donutil mne abych mu řekl posudek na jeho ekonomické schopnosti, protože neustále dorážel na důvod, "v čem je teda problém", tak jsem mu ho nakonec řekl. Začal mne nenávidět a bylo po přátelství, které předtím trvalo 7 let.

A jeho ségra už mi nedala.

Byl jsem z toho špatný snad půl roku, ale říkal jsem si, že přece lidé nejsou nesvéprávní a já jsem se podle svých kritérií a pohledu na věc rozhodl dobře. Neshledal jsem na tom rozhodnutí žádnou chybu a myslící člověk by to přece pochopil. Přesto to se mnou zatřepalo, protože takové konce jsem nečekal. No, řekl jsme si, že to byla prostě výjimka a život jde dál a že prostě ten kluk si cení peněz víc než našeho přátelství (přestože on si jistě tohle myslí o mě a vlastně se mne snažil nutit, abych si jeho přátelství kupoval ručením a svými penězi, jak se ukázalo z jeho reakce).


Považoval jsem to za úlet, jenže postupně jsem zjistil, že jde o naprosto běžný jev.

"Máš, tak půjč".

"Nepůjčils, jsi hajzl".

"Půjčils, tak se ti budu vyhybat, abych ti nemusel co nejdéle nic vracet".


Myslím si, že jediné rozumné řešení je okamžitě se na týden přestat bavit s kýmkoliv, kdo si řekne kamarádovi o peníze.

Možná na to koukám hodně extrémně, ale já fakt peníze považuju za něco, co nemá být součástí vztahů, pokud mají fungovat. Buď je to postaveno na férovku s tím, že si někdo někoho kupuje za tolik a za tolik a tohle a tohle má v ceně (takže takhle vypadá v podstatě většina partnerských a manželských a obchodních vztahů) .. a nebo je to o trvalém dlouhodobém oboustranně nezištném přátelství postaveném na principu služba : protilužba (kooperace) .. poměr 1:1 (a společný profit) .. a v tu chvíli tam nemají prostě půjčované peníze co dělat.


Pozvat někoho na oběd ok, pokud příště pozve on mne, nebo pokud mi s něčím pomohl a chci mu vyjádřit vděk, to je v cajku .. ale nechat ze sebe mámit peníze ? Vždyť je to trapný a ten kdo to dělá, tak fakt riskuje všechno.

Pokud na to má, tak je má mít v kapse. Pokud na to nemá, tak má mít tolik nadhledu, že nebude stavět druhého do neřešitelné situace a riskovat všechno.


Měl jsem kdysi svou první přítelkyni (byla OSVČ) a ta si ode mne, pracujícího člověka, rok co rok půjčovala se strašným prosíkem a nadáváním na to, aby mohla zaplatit daně za minulý rok. Kdybychom se nepřestali vídat, tak to bude dodnes, že každý březen půjčím a každé září se mi vrátí poslední splátka, pokud budu prudit. Přitom vystudovala vš a obecně je to "chytrá holka" .. ale z mého pohledu kdokoliv, kdo se k financím takhle chová je nesvéprávný a navíc dělá z každého pachatele dobrého skutku a blízkého člověka, kterého ukecá k pomoci, tak z něj vlastně dělá totálního blbce, protože na něj háže jen svou neschopnost a neplánovitost.

Myslím si, že tohle je jedno z hlavních kritérií obecné kvality člověka, zda má vůli a dokáže plánovat.

Jen tahle ztřeštěná společnost se tváří, že je to nepodstatná věc a hlavní je jak je člověk oblečenej ... je to prostě trhlý !



Co si vlastně myslíte o lidech, kteří potřebují půjčit, pak to vracejí, ale vzápětí potřebují znovu půjčit ? Jak jim říct, že by měli přehodnotit svou finanční politiku a vytvořit nějaký buffer, že je to jinak velmi obtížné a nepříjemné pro všechny kolem ?

A jaký je váš přístup k půjčování a kamarádům a k ručení ?

Pokud dokážeš dobře poradit, pomoci s problémem nebo jsi něco podobného zažil, pak dej svou radu.
Příspěvky se vkládají přes okno v dolní části obrazovky. Pokud tam okno není, pak je již diskuse uzavřena.

Tohle mi připomíná jednu moji příhodu, kdy jsem byl donucen zaplatit pizzu pro 8 lidí, celkem asi 15 stovek. Bez úsilí se mi vrátily asi tři stovky. Stálo pak neskutečně práce všechny zúčastněné obejít a dostat z nich přesné částky. Na celé akci jsem neměl žádnou marži - i tak jsem byl ve výsledku ztrátový. Pak později mi jeden kolega v soukromí sdělil, že neví zda jsem si to uvědomil ale že jsem se nesmírně ztrapnil - že se tohle mezi kamarády nedělá. Koukal jsem na něj jak puk. Tahle podskupina kamarádů má nějaký vlastní socialistický podsystém. Ten kdo má, dá. Příště dá někdo jiný, kdo má. Ten kdo nemá, nikdy nedá a všichni mávnou ruknou s tím, že "on je takový". Po pravdě z tohohle principu nevidím žádný hmatatelný benefit a vždy musí být někdo za debila.

Pak jsou ale půjčky, které jsou schůdné - např. střídavé půjčování na obědy, pokud někdo zrovna nemá hotovost, nebo např. "půjč 5 tisíc, příští týden ti to vrátím" - kupodivu v tomhle směru mám na jednoho člověka spoleh.
Krizové jsou půjčky v rodině. Tam jsou obvykle zaměněny významy slov "dát" a "půjčit".

Jinak myslím, že společnost má osvěčené a flexibilní principy jak zjistit bonitu potencionálního dlužníka - banky atd.

Nikdy jsem si od nikoho peníze nepůjčoval, nanejvýš tak od kamaráda pár drobných, když jsem je urychleně potřeboval a zrovna je náhodou neměl u sebe (třeba když jsem jel ráno do města na gympl autobusem). A to se mi stalo všehovšudy asi tak pětkrát. Při první příležitosti jsem samozřejmě peníze vrátil. Jinak bych se totiž hanbou propadal, sám bych si musel připadat jako naprostá socka, pokud bych nebyl schopen do smluveného termínu vrátit půjčené peníze. Bohužel, většina lidí si jako socky nepřipadají a půjčovat si peníze bez jistoty schopnosti splácet považují za něco naprosto normálního. Socky jsou podle nich třeba lidé, kteří nechtějí platit 50 korun u lékaře...

Mateor : S tou záměnou DÁT a PŮJČIT ..

Třeba já když už něco půjčuju, tak počítám s tím, že na 70% o to prostě přijdu. Takže vlastně půjčuju jen to, co bych jinak dal. Takže půjčuju co nejmíň.

Co mne ale třeba na dlužníkách fascinuje, je že s přibývajícím časem přestanou existenci dluhu zcela registrovat a pokud člověk prudí, tak je obtížnej a chová se "nevhodně" a "hulvátsky" a je hajzl, že chce něco, co by ve skutečnosti měla být hlavní starost toho, kdo si půjčil, aby to vrátil.

V reálu jsem přesvědčen, že většina lidí v okamžiku, kdy si půjčuje, tak to s vracením i myslí vážně, ale s postupujícím časem a novými a novými lákadly, za které utrácejí své peníze, tak prostě se jim to nehodí něco vracet, protože je lepší si za ty peníze přece něco koupit než je někomu jen tak dávat (tak to prostě asi člověk obecně vnímá).


Já si myslím, že pokud někdo vůbec potřebuje půjčit, tak už jen tenhle fakt je důkaz, že je velmi nepravděpodobné, že bude cokoliv vracet, protože kdo si žije nad poměry dnes, ten to bude zkoušet i zítra a vždycky, dokud bude mít jakékoliv peníze. Takže je logické, že utratí i půjčené peníze a bude potřebovat další.

Protože ta potřeba půjčování si a vytloukání klínu klínem prakticky nikdy nemá objektivní příčinu, ale vždycky je příčina v lidské hlavě.


Přestože občas remcám na rodiče, tak jsem otci vděčen za jeho výchovu, kdy mne učil, že nepotřebuju jít společně s ostatními dětmi na výletě na limču či džus do restaurace, ale že si tam mám dojít na WC a napít se tam zadarmo z vodovodu. Jasně, že si člověk odnesl hromadu opovržení a machrování blbců, co utrácejí peníze, které nejsou jejich. Jenže já jsem si dvacku tenkrát ušetřil a oni ne. A navíc jsem na pohrdání zvyklej a nikdo mne jen tak nedonutí, abych utrácel za to, "abych vypadal" protože ty lidi, co mne hodnotěj, pro mne neznamenaj vůbec nic.


Většina lidí vlastně žije v panickém strachu, aby vypadali že na něco mají a vykrývají to z prostředků, které nemají nebo jedou nadoraz.

Jediné, v čem vidím problém je to, že typický budoucí dlužník jakmile je plnoletý, tak si pořídí auťák, ženu a udělá dítě a pak si naříká, jak nemůže vyjít a obvykle pokud mu příbuzní nepomohou tak má ekonomické problémy až do důchodu. Já jsem si to vždy promyslel ze všech stran a prostě ženu ani auto nemám a pokud bych měl dítě, tak snad jedině, že by ze spermobanky nějakou oplodnili a já měl rozkopírovanou DNA grátis.

* Platby kartou jsou sice krásné, ale stačí větší havárka

V mém prvním zaměstnání jsem se podílel na programování software pro Českou Spořitelnu. Jmenovalo se to STARBANK. Tak nějak jsem měl možnost poznat bankovní prostředí a přiznám se, že jsem pak nějaký čas měl problém dávat do banky peníze (třeba moje matka, jejímž prvním zaměstnavatelem před 40 lety byla masna, by nikdy v obchodě nekoupila tlačenku nebo sekanou - a to dodnes). Z fóbie jsem se časem dostal (používám vkladní knížku), ale platební kartu NIKDY.

* A jaký je váš přístup k půjčování a kamarádům a k ručení?

Nepůjčuju si ani nikomu nepůjčuji. Kdysi za školních let bylo pár výjímek, ale půjčenou desetikačku (co chtěla učitelka na nějakou akci) jsem hned druhý den spolužákovi (iniciativně sám) vracel.

A ručitele bych nedělal ani rodičům nebo bratrovi! Ačkoliv ti by po mě nikdy nic takového nechtěli. U nás dluhy neuznáváme.

* Mateor
* Pak později mi jeden kolega v soukromí sdělil, že neví zda
* jsem si to uvědomil, ale že jsem se nesmírně ztrapnil - že
* se tohle mezi kamarády nedělá.

Super situace pro přirozenou selekci kamarádů. Zbydou jen kvalitní kusy (vracení půjčky = test spolehlivosti a kázně).

* Blogger
* prostě ženu ani auto nemám a pokud bych měl dítě, tak snad jedině,
* že by ze spermobanky nějakou oplodnili a já měl rozkopírovanou DNA grátis

U jistého staršího článku jsem napsal, že mě zajímá rozuzlení příběhu s tvojí fešnou rozvedenkou se dvěma (nebo kolika). I jsem vyslovil hypotézu, že až nebude mít tamtoho chudáka (bejvalého manžela) v moci, tak to ukončíš. Tady se mi zdá, že vidím další indicii pro mojí hypotézu - dítě jí udělat nechceš (protože pak bys byl vydíratelný) a ona určitě časem bude chtít mít na tebe větší páku než jen super sexík.

A s tou spermobankou. Tam je to tuším do 35 let (muže). Takže pokud tvůj materiál už v nějaké spermobance není, tak už tam nebude.

No ale pokud k tobě docházely (jak píšeš jinde) vdané záletné paničky, tak možná někde rozkopírovaný jseš, akorát o tom nevíš.

Kluci,kurva,vy se scházíte s divnými lidmi.Jasně že je pravda co píšete ale já musím říci,že si pujčuju úplně běžně-když nemám a ještě častěji pujčuji jiným.Já to vrátím vždycky v tom termínu-a to tak,že ta tím,komu mám vrátit JEDU sám a ti,co jsem jim pujčil mi to také vrátili i když ne vždycky v tom termínu a kolikrát jsem musel už silně držkovat-ale vrátili.Většinou.Našli se i tací,co mi nic nevrátili ale s těmi jsem následně skončil s tím,že za těch pár litrů (1-2)mi to stálo abych viděl,že je někdo debil.Ale fakt je,že je to určitý okruh lidí,co dobře znám a takové "kámoše" co jim řekneš "čau" jsem při zmínce o pujčce také vyfakoval...
No ale stane se,že mi někdy v tom koloběhu chybí momentálně prachy na vejplaty a pak zas mám-leckdy je to i proto,že se faktury proplácejí dost nepravidelně-a to je dost rozdíl od toho,když někdo pravidelně nevychází s vejplatou.Většinou je to kvůli gembleřině-ale já jsem už v životě nějakou tu pětku prohrál a tak mám pochopení....

Když chceš ztratit kamaráda, půjč mu peníze.
Je to pravda, ale ne celá.
U některejch kamarádství jsou peníze až na druhým místě .

Už jsem si taky půjčil, velkej obnos a to bezúročně a vrátil,
už jsem větší částky rozpučoval a dostal a menší někdy ne.

Jinak ta selekce mezi těma dlužníkama je nutná, je zbytečný ztratit jinak dobrej kontakt pro pár tisíc, ale to si dělá člověk sám, že půjčí.
Peníze, když mám, tak půjčím a dneska už dobře vím, komu,
Ale někdy se musí člověk milosrdně vylhat.

Můj nejlepší kámož je bohužel finančně negramotnej, jinak je to schopnej člověk, tak jsme si už asi před pěti lety vysvětlili u kořalky,že si vzájemně prachy půjčovat nebudem, aby naše přátelství neutrpělo a funguje to.

U gramotnejch lidí menší půjčky spíš přátelství utuží.

Vittta : Hodně často předkládáš jako normu to, jak to děláš, vidíš ty. Uvědom si, že je to jen tvůj pohled na věc.

Pokud podnikáš a někdy nemáš na výplaty, pak to znamená, že něco není v pořádku. Samozřejmě vím, že takhle podniká v čechách většina malých firem, ale třeba já jsem precizní a nejsem lehkomyslník a prostě jedu na jistotu a když nevím, zda bych měl na to, abych lidem zaplatil, tak je prostě nezaměstnám.

Pokud půjčuješ jiným, tak jen ty víš, co si za to kupuješ, zda je to loajalita nebo protislužby či možnost si od nich později půjčit, ale prezentovat to jako samozřejmost "půjčuju si a půjčuju ostatním" a nepopsat detaily, to bych se rozhodně neodvážil. Ono to hodně řekne o charakteru těch, kdo tohle dělají. Pokud používáš prostředky které nemáš a neustále je prohazuješ s ostatními, kteří je také trvale nemají, tak to prostě svědčí o tom, že jsi něčím, na co ve skutečnosti nemáš a lidé kolem tebe také. Peníze se půjčují vždy na to, abych mohl dělat něco, na co bych bez nich neměl. Tak to prostě je.

Je to věc přístupu.

Dluh rozhodně není normální věc.

A gambleření je těžkej úlet lidí, kteří rádi hazardují a je to vždycky v mozku (také to léčej obvykle psychiatři a blázince), takže to také neschvaluju a žádný pochopení pro to nemám.

Když je většina dementní a chová se jak paka, tak to ještě rozhodě neznamená, že je to tak správmé a "normální" a že je potřeba to tak brát, že úchyl je ten, kdo to řeší !!!

Nerada si pujcuju, kdyz na to nemam, radsi setrim, pokud je to tolik, ze ani nikdy mit nebudu, tak je lepsi se s tim smirit.A po zkusenosti, kdy jsem (docela velkou castku) pujceny prachy tahala z dluznika misto dvou mesicu pul roku, uz ani nepujcuju.Tam plati jednoduchy pocty, kdyz ten clovek nema potrebny penize ted, proc by je mel mit v moment, kdy je ma vratit ? I kdyz znam takovy specialisty, kteri si pujcujou u vic lidi a vlastne dluzi porad nekde..

Blogger:To každý má na věc svůj pohled.I ty.A ani ten tvůj pohled nemusí být norma.Mě třeba nepřipadá správné kámošovi nepujčit prachy i když vím,že je prohrál na mašinách.Prostě je potřebuje-a já je mám-tak mu je pujčím.Nic ve zlým ale já to opravdu beru jako samozřejmost.Já za to nic nechci-ani loajalitu,ani protislužbu ani nic jiného.O tomhle vůbec nepřemýšlím.Prostě pujčím-pokud tedy mám důvěru,že dostanu ty prachy zpátky a klidně pujčím 10x za sebou týpkovi,co mi vrací jindy než slíbí-ale vrací vždycky a je to prostě kámoš.
Detaily dost dobře popsat nelze-resp.by to asi nikoho nezajímalo.navíc je těch situací tolik.... ale dobře,pokusím se...
Přece žádný pohled na svět není norma a vysloveně správný.Já to tady píšu jako můj pohled a tedy svou normu ale jiný to může vidět jinak a mít mě dokonce za blbce.Normálka.No a někdo mi to napíše-že jsem blbec a jiný ne.Také normálka.Tohle mě už dávno nebolí-za jedno proto,že to vím jak to chodí a za druhé už v určitém věku člověk přestane tohle vnímat jako nějakou mimořádnost.
No a jestli jsem něčím,na co ve skutečnosti nemám-to zní dost obecně.Tady jde o to,jestli si hraju na něco co nejsem nebo nehraju a také jak si na to hraju.Pokud bych si hrál na pana podnikatele a měl každou chvíli novej auťák za 700 litrů(na dluh) a chodil vystříhanej a navoněnej a vohozenej jak ze žurnálu,dával okolí okázale najevo,že já jsem "von" a oni jsou aušus a moji dělníci by čekali na vejplaty kterých by se leckdy nedočkali-pak si na něco hraju.Jenže já dělám pravý opak.Mám staré plechovky a okázale seru na svět kolem sebe a chodím spíš v hadrech než "slušně" oblečený,když jdu na pivo-tak nejraději se svými dělníky nebo kamarády z hokeje protože velké "podnikatele" nemůžu ani cejtit.
O charakteru to zase tolik nevypovídá-podle mě.Každý dělá co umí a abych pochopil tvůj styl žití-pak bych si musel půjčit tvoje "boty" jinak se pouze domnívám,že to chápu i když se třeba domnívám opravdu silně.
Já znám různé pozéry co si hrají nebo hráli na "něco".Také jsem se s nimi bavil o těhle věcech a s lecčím jsem nesouhlasil.Jenže i oni mají svojí pravdu.Třeba mi řekne:No a co,že dlužím kam se podívám.Podívej,jak si žiju.Blbej seš ty-že to neděláš také tak a že nejdeš s proudem-protože já šukám ty nejkrásnější kundy a žeru vybraná žrádla.Nechodím do práce a dělám levotu-ale co mi hrozí?Lžu kudy chodím atd...atd...Co máš ty z toho,že jsi upřímný?Pak mi ukázal jednou na diskotéce ožralej-ukaž mi na kterou kundu chceš a vsadím se s tebou o kolik chceš,že jí ještě dneska budu píchat.Byly tam věkové kategorie 25 a níž a jemu bylo tou dobou 37 a nebyl to žádný krasavec.A vím dobře,že píchal takové holky takže jsem se s ním nesázel.........Tyhle kecy o rozumnosti a férovosti mají jen takoví,co mi tohle všechno závidí."Rozumíš-měl také svojí pravdu i když pohled tohohle konkrétního člověka byl naprosto jiný než ten můj-který má také svoje.
Navíc peníze zdaleka neslouží jen k tomu,aby někdo mohl dělat něco,co bez nich nemůže.pokud tedy dobře chápu,že to myslíš tak,že někdo chce nějakou věc,nemá na ní ale chce jí a tak si na ní pujčí.Třeba výše popaný týpek(a jeho okolí)si pujčoval částky v řádu statisíců na úrok 4% měsíčně.Nakupoval za ně zboží a vydělal jeho prodejem 25% z té částky měsíčně a ty prachy byly v tom zboží.Jakmile to prodal-vrátil prachy a pokud to bylo za měsíc tak měl 21% zisk.A pujčil zase on a takhle si to pujčovali a i já mu pujčil-a nic za to nechtěl ale on mi dal ty 4% s tím,že je bude ode mě také chtít,když budu potřebovat prachy.Vnutil mi je.Přitom já je fakt nechtěl-znám tohohle týpka od malička a připadalo mi to trapný.
Bloggere,píšeš mi zvláštní věci ale je dobře,že to píšeš-protože mě je milejší když to někdo napíše než když si to myslí.Můj životní styl je jiný než tvůj,můj přístup k penězům je jiný než tvůj,moje životní filozofie je jiná než tvoje a prohrál jsem prachy a nikdo mi nikdy nic nedal a já už od 12 let makal-jezdil jsem každý den se zběrem a když mi bylo 14 v r.1980 tak jsem měl na knížce 4000.Svoje.Moje firma má zatím zakázky i když chodím jak šupák a mám auta plechovky,můj barák není bouračka a namám prakticky žádné dluhy i když si s klidným svědomím půjčím kdy se mi zamane a zaseknu sekyru v putice hluboko když platím za svoje koně na náhodném firemním mejdanu.Svědčí to ovšem také o tom,že jsou lidé ochotni mě půjčit-tedy že jsem spolehlivý.

A ještě jednu věc ti napíšu.Banalitu která změnila můj život.Já měl ty 4000 ve 14 a nikdy jsem nikomu nic nedal zadarmo.Ani jsem ale nic od nikoho zadarmo nechtěl.Na mě také každý sral.Pak na učňáku na intru jeden kluk vyndal paštiku a já dostal hlad.Řekl jsem mu-koupím od tebe tu paštiku.Koukal na mě jako na zjevení."Jako-jak to myslíš-koupím"??????"Máš hlad-tak tady máš tu paštiku a jestli mě nechceš smrtelně urazit tak zastrč ty prachy zase do kapsy"!!!!!
Tehdy jsem viděl,že lze dělat věci i jinak než jsem si dosud myslel a že je hezké i dávat-než jenom brát.Že je to někdy hezčí,jak lpět na nějakých svých standartech...

Vittta: krásně jsi to napsal, já se taky pohybuju ve společnosti, kde má vztah k člověku přednost před těma mizernejma prachama, kterejma nás systém ovládá.

A není krásnější pocit třeba, když člověk trží, tak koupí tašku žrádla a basu piva pro dobrý známý, pak je pozve a nekouká, kolik toho kdo sežere a vypije.

Nedostatek peněz nedělá z člověka socku a křiváka, to se může stát i vzdělanejm lidem .

Vždyť je to, někdy krvavě vydělaný, ale přeci jen oběživo.

Vitta: Jak tě tak pooslouchám, tak ve mě budíš představu nějakýho naivního mlaďase či strejdy někde z vesnice, kterej se nikdy nepotkal s reálným svinským světem nebo člověka, kterej lže jen proto, aby měl vždycky pravdu.

Zkrátím to.

Ty mi teda chceš tvrdit, že vesele půjčuješ a prakticky vždycky ti všichni všechno vrátili ? Fakt ?

Mě by vydal na půl stránky jen seznam lidí co mi nevráili a to bych bral v úvahu jen částky nad tisíc korun.

----------------------------

Matka přítelkyně mého nej kamaráda (15 tis. zaručeně do roka vrátí - nikdy jsem to neviděl a když jsem se ptal tý holky, tak že prej to si musím vyřídit s její mamkou, přitom to se mnou tehdy vyřizovala ona a hlavně trvala na tom, ať to kámošovi neříkám)

Moje první holka (6 tis na počítač že mi to vrátí - nevrátila)

Kluk co se mnou byl ve Španělsku (3 tis. na projížďku na skůtru .. strašně prosil a jak mi to po příjezdu vrátí, že sebou jen nemá peníze - pak mi v čechách řekl, že jsem přece mohl ject na tom skůtru s ním, že mi to nabízel a horko těžko jsem z něj vyrazil tisíc).

Moje bejvalka (150 tis vybavení bytu, že je to trágoška, že nemá na to to zaplatit, že potřebuje novou linku, ledničku, vybavení a tak a že mi to všechno vrátí - po rozchodu mi nic nevrátila s tím, že peníze nemá a nikdy neměla a že se mám stydět po ní něco chtít, když přece vím jak na tom je a vybavení a linku si nechala)

Moje známá co mi peníze, co jsem jí půjčil na nájem, aby měla kde bydlet, vrátí hned, jakmile vyhraje soud .. nevyhrála ho. Ale hrdě ti bude do očí tvrdit, jak může spoléhat jen sama na sebe a jak si stojí na vlastních nohách. A když začneš o dluhu, tak jsi horší než vrah, protože přece víš, že ti ho nemá jak splatit (ale aby se v postýlce trochu snažila, to ji ani nenapadne).

Zedník, co potřeboval půjčit, aby mu exekutor nezabavil auto, kterým navážel věci na stavbu. Nejenom že nic nevrátil, ale ještě mi pak šlohnul materiál.

Atd atd..

Půjčené peníze se mi za život vrátily jen 5x .. z toho jen 2x bez problémů.

Přišel jsem o ně asi 20x ..

Tak fakt nevím ..

Myslím, že tvrzení lidí jak správňák má půjčovat a že se mu to vrátí a že je to slušnost a normální, tak že je to stejně nebezpečné jako ty kecy o tom, že cikáni jsou slušní a lidé jako my. Ono to dobře vypadá, když to někdo tvrdí, ale pravda to není.

Říká se :

"Co nechceš mít, to půjč".

Bloggere, mám nutkavej pocit, že si tě jako věřitele vybrali vyloženě vyžírkové, a že sis to teda krutě směnkou, nebo dlužním úpisem nedokázal ošetřit, největší podvodníci hrajou na city a tys jim na to skočil.

Já mám zkušenosti opačný, a když šlo o obchod, kterej měl hlavu a patu, tak jsem v rámci možností vždycky pomohl a většinou na tom netratil.
Přišel jsem půjčkama asi jen o padesát, ale jak říkaj vyvolený, i prodělek je kšeft a ponaučení.
Co to ale je ve víru života?
Rubáš nemá kapsy a je zakázáno si s sebou do hrobu cokoliv brát.

A taky jsem si půjčil na kšeft, na kterej bych normálně neměl, pak ho realizoval a vrátil, nevím, nějak k těm penězům máme každej jinej vztah, chtělo by to o nich samostatnou úvahu a každej názor pod ní by byl svým způsobem pravda.

Hodnotit život, podnikání, nebo povahu podle nakládání s penězi zdá se býti dosti dogmatický a zavádějící pohled.

To už i kromě šatů peníze dělaj člověka?

Vitta : Jinak nic ve zlým .. z toho co jsi napsal je znát snaha o "nadhled" ... jenže je to na můj vkus moc subjektivní, no .. prostě moje zkušenost je, že slušných lidí je jen pár z tisíce a že i z dobrých kamarádů si můžeš nadělat nepřátele pokud jim půjčíš nebo jim dáš jen šanci, aby o tom uvažovali.

A v reálu mám obecně zkušenost tu, že když dáš komukoliv šancoi aby tě podrazil, tak to drtivá většina lidí dříve či později udělá. Jak říkám, mám cca tři opravdové kamarády, ke kterým mám důvěru a věřím, že by ji nezlamali, ale stejně to moc pokoušet nechci.

A především si myslím, že jakákoliv činnost by měla být vždy reciproční nikoliv jednostranná. A já si prostě nepůjčuju. Tak ať to nikdo nechce po mě ! Pokud na něco nemám, tak na to nemám a netoužím po tom a ani mne nenapadne si to pořizovat na dluh.

A to platí dokonce i o těch ženských.

Jsem v podstatě profesionální sběratel kuriozit ..

Yxc: peníze vždycky dělaly člověka. Peníze jsou svoboda, možnosti, nezávislost. Jejich nedostatek je doslovné otroctví.

Já to nevymyslel, tak to prostě je.

Tahle společnost je jen a jen o penězích. Když je nemáš, tak máš jedinou šanci se někomu povědsit na krk nebo umřít. Aspoň tak to vidím já.

Byly doby, kde jsem fakt neměl na rezervy tři měsíce a doopravdy nevěděl, z čeho vykreju příští měsíc a musím říct, že v takovejch chvílích jsem doslova chcípal strachy a nějak moc nechápu ty, kdo jsou v podobné situaci v pohodě. Možná to ale jen vidím zbytečně moc černě.

Ale nevnímám peníze jako prostředek ke kupování dárků, ale jako něco, díky čemu má člověk možnost volby. Když je nemáš a platit musíš, tak mušíš vzít zavděk jakoukoliv hnusnou prací, poslouchat kdejakýho idiota a ještě být rád, že ti vůbec nějaký peníze za tvou dřinu a pokoru dá. Pokud máš rezervy tak máš vlastně čas a určitou nezávislost a tím pádem si můžeš vybírat co budeš dělat, jak se budeš živit, co tě baví, a tak nějak si sám modeluješ svůj osud. Bez peněz nic z toho nejde.

Na každým kroku v životě člověk krvácí peníze. Když není co krvácet, je mrtvej.

Peníze jsou v naší společnosti to úplně nejdůležitější !!

Samozřejmě, že se to pokrytecky nepřizná a všem se vnucuje iluze, že "jsou přece důležitější věci".

Blogger:Já přece nikomu neříkám,že má pujčovat.Já jenom říkám,že já pujčovat budu a to i když mi čas od času někdo něco nevrátí.To já také můžu napsat,kdo mi nevrátil.Také se to stalo-ale nijak mě to nevyvedlo z míry a nezanevřel jsem na svět.A stalo se to daleko méně,jak že mi prachy vrátili.
A že ti připadám jako naivní mlaďas?No nic proti.Někomu tak mohu připadat.Nebo že lžu abych měl vždycky pravdu?No to už zní hůř-a jakoby to svědčí o tom,že může někomu připadat,že mám tedy vždycky tu pravdu-což tedy asi nemám nebo resp.mám tu svou pravdu,která se může od pravdy někoho jiného dost lišit.Tady jednou jeden týpěk napsal zajímavou myšlenku která mě opravdu oslovila-bylo to docela nedávno-že "pravda se dá hledat jenom společně-každý sám může najít jenom tu svojí pravdu".Tak nějak to bylo a je to dle mého velice výstižné.
Zkus to někdy-zamysli se také nad pravdami jiných-přece každý člověk nemusí mít ty samé zkušenosti.Nebo je možná v určitém čase a prostoru má ale každý přikládá určité události úplně jiný význam.Pro mě je třeba nevrácení nějaké částky-zrovna nedávno mě jedna kamarádka nevrátila 2 litry-no má hovno prachy ale já také neseru peníze do hajzlu,že jo.Zapírá se,nebere telefon....A co já na to-no seru na to.Tak ať si je užije a já jí už příště nic nepujčím.Ale jinak to ve mě nevyvolá žádnou větší reakci.Ani že ženské jsou všechny krávy-ani že svět je zlej a lidé jsou svině vůči sobě.Prostě to tak někdy chodí.Ona nemá-a mě na tom sere že mi neřekne-já nemám,počkej třeba chvíli.
Já se jinak s realitou potkal-a to hodně brzo.Jedinou dobu,co si pamatuju z dětství je když jsem bydlel v 5-6 letech u prababičky a pradědy.Jinak žádná sláva.Něco jako ty ale já to měl ještě okořeněné tím,že moje máma byla na rozdíl od té tvojí sadistická mrcha.Jenže zase-dneska si myslím,že přes všechny svoje debilní vlastnosti-kdyby po mě někdo vystřelil,tak ona do toho skočí.Nevím proč si to myslím-ale i muži mají někdy své pocity.A to jí vidím jednou za rok a mám toho dost....
Někdy jsou věci jinak,než se zdá,no....Já viděl už hodně věcí na světě.Možná i proto už se snažím o to víc vidět jen to,co má skutečnou cenu-tedy pro mě.Pro mě má 1000x větší cenu kámoš,co mi pujčí prachy nebo třeba spolehlivě vrátí než nějaká banalita,že o něco přijdu.Hele-víš jaké to vůbec je,někomu nezjištně pomoci-ten týpek co jsem o něm psal-ten pozér-ten je dneska úplně na hubě.Bydlí na ubytovně a bere 2 litry dávky.Dlouho jsem ho neviděl ale slyšel jsem o tom.Pak jednou zazvonil-jestli nejdu na pivo.A já-proč se jako nestavil dřív.Že se styděl.A já jestli potřebuje peníze-a on že ne.Věděl jsem ale,že potřebuje,že má hovno.Tak jsem mu dal 4 litry-vnutil jsem mu je.Ber,vole,já neschudnu a tobě to hilfne.Pak to v hodpodě pořád nemohl pochopit-proč to nechci zpátky a hlavně-proč jsem mu je vůbec dal.No-něco jsme spolu zažili tak teď jsi upadl do potíží-tak ber......Třeba se v něm také něco hnulo-jako tehdy ve mě,když mi dal ten týpek tu paštiku.

Vittta : Já nezištně pomáhám kamarádce Krišňačce a už mne stála kolem 200 tis. Je supr, že nemusí k popelnicím. A jestli z toho mám dobrej pocit ? Nemám. Čekal jsem, že si najde práci a problémy si vyřeší sama. Místo toho si našla krišnu, kterej jí vysvětlil, že to jsem nepůjčil já, že to zařídil Krišna a ten dobře ví, co dělá a že "nějak bude" a ona se s tím nemusí trápit a nemusí vyvíjet žádnou snahu, hlavně se má hodně modlit.

Za život jsem pomohl spoustě lidí. Penězi i protislužbou.

Sem tam se mi něco vrátí. Ale málokdy.

A víš proč ? Protože po nikom (až na výjimky) skoro nic nechci.

A kdo nemá problémy, tomu nikdo nepomnáhá. A to že nemám problémy je přece moje chyba a je potřeba pomáhat těm, ke kterým je osud krutej (tak se říká vlastní blbosti a riskování) a problémy mají. Tak trochu socialismus v praxi.

Každý dobrý skutek je vždy po zásluze potrestán.

Třeba že jsem nakonec souhlasil se vztahem s Fenkou. Nejen, že to neocenila, ale ještě mi dnes neustále píše ironický poznámky na tenhle web, že to nestačím mazat jako odměnu za to, že jsem na ni byl hodnej.

Tak se mi pak nediv, že mne štve, dkyž se mi někdo snaží nakukat, že lidi jsou v podstatě dobrý.

Pěkný svině to jsou !! Drtivá většina.

Vittta : Jinak jak píšeš o tom týpkovi, cos mu dal ty peníze a propil je s ním v hospodě, tak to je přesně odstrašující případ "pomoci".

Já uznávám, že pokud hodně dobrý kamarád má problémy, že jsem ochoten jednorázově a jednou účinně pomoci.

Ale sám si před sebou musíš přiznat, proč jsi udělal to co jsi udělal. Byl to tvůj opravdu dobrej kamarád ? Záleželo ti na něm ? Podle mne a podle kontextu popisu jsi jen věděl že je na dně a nebyl to kámoš, jen "známý" a ty si prostě kupuješ kladnou "karmu" tím, že teď spácháš "veliký" dobrý skutek, kterej tě relativně nic nestojí a pro něj to hodně znamená připadáš si pak jako velikej "správňák" (což je opět znát z tvého textu, že jsi na to hrdej).

Já když už dárky dávám, tak si hlídám, jak se s nima naloží a aby opravdu pomohly. pokud byl ten člověk ve sračkách, tak kdybys m chtěl opravdu pomoct, tak mu najdeš práci nebo ho zaměstnáš. A víme to oba.

Tyhle laciný gesta dát na chlast žebrákovi jsou sice děsně fajn, ale je to jen kupování si čistýho svědomí a psího obdivu.

Se divím, že Vitta s jeho velkorysostí ještě nenarazil na nějakého profesiálního podvodníka a lháře, který by ho zkoušel finančně "vykostit." Nebo dostat jeho podnikání alespoň do druhotné platební neschopnosti. Sdílím ohledně dluhů Bloggerovy názory. Nikomu nic nepodepisujte. Nikomu nic neručte. Na mně to někdo zkoušel... Kdybych se nechal, tak by teď ze mně byl bezdomovec nebo bych rovnou seděl ve vězení za cizí dluhy. Teď maj problémy jiní. Takoví ti sluníčkoví, kteří podvodníkovi uvěřili. Hmm.
Kdybych o někom věděl, že je gambler, tak než bych mu půjčil, to bych raději trojnásobek částky spláchnul do záchodové mísy. Znám gamblera, co zničil svoji rodinu (vše prohrál v automatech). Tím, že bych mu půjčil, bych mu nepomohl, ale uškodil.

Toto se týká větších peněz, ne nějakých pozorností.

Blogger:

"Samozřejmě, že se to pokrytecky nepřizná a všem se vnucuje iluze, že "jsou přece důležitější věci".

Ale já to přesně tak vnímám, né pokrytecky, jako blbá propaganda.

Ještě na jeden případ si vzpomínám, můj bejvalej zaměstnanec a spolupracovník, nějakej Venda Horáček, makali jsme spolu, on dvě děti, manželka základní model, on teda taky, ale mám ho rád, narodilo se mu třetí. věčně bez peněz.
Dokonce jsem je učil nakupovat, jak, kde, co, aby toho měli hodně za míň peněz.
Jinak byli věčně v průseru a třikrát v tejdnu měli k jídlu bramborák.

Já jedu, potkal jsem ho, tak jsem zastavil a gratuloval kdalšímu potomkovi, měl jsem usebe devět stovek, tak jsem mu pětikilo dal, ať ho propije na malýho zdraví.
Nikdy se mu to nestalo a málem ukáp slzu a mně bylo taky dobře.

Prostě hodnota peněz je pro mně jiná v byznysu a jiná, pokud jde o něco, jako lidský pochopení, nebo jak to říct, pomoc v nouzi, to se nehledí na částku, úroky a zisk, ale dobrej pocit.
A mám ten dobrej pocit, že už jsem tak daleko, že můžu prakticky vyhodit peníze a nic to se mnou neudělá.

Vitta: tvé texty "moje máma byla na rozdíl od té tvojí sadistická mrcha" .. "Já viděl už hodně věcí na světě" a podobné argumety se používají pro laciné získání převahy před publikem nebo proto, abych udělal z protidiskutéra blbce. O své matce jsem tu měl dost textů (nakonec jsem je promáznul), větší sadistku bys hledal těžko, pokud chceš argumentovat mou matkou, musíš to mít nastudované a nepálit to z voleje nebo se téhle argumentaci vyhni. Stejně tak si uvědom, že mluvíš s někým, kdo toho viděl také hodně a že mne zajímají hlavně fakta a né pózy. Tvrzení "i muži mají své pocity" .. mluv za sebe.

Mám čím dál více dojem, že se tak trochu pasuješ za boha a guru a to jsem na tomhle serveru jenom já :) a platím si za to hosting .. takže prosím o trochu pokory a jsi jeden z lidí co tu píšou, takže by objem a rozsah příspěvků měl odpovídat tvé pozici a pokud chceš oponovat, tak OK, ale nepoužívat křivárny typu toho, co jsem vypsal teď výše.

Je mi jasné, že to neděláš schválně, ale prostě vyznívá to jako by znalec největší přišel všechny poučovat a autora textu setřít a ty metody nejsou zrovna korektní, přestože vypadají slušně a to se mi nelíbí.

Mám určité zaměření stránek, chci čtenářům sdělit, že dluhy se dělat nemají a vůbec mi neudělá radost, když někdo s naprosto iracionálními argumenty s paštikou v ohromném rozsahu textu tvrdí, že dluhy jsou v pohodě a že je to vlastně forma dobrého skutku a podprahově to staví tak, jako že bych si taky měl někdy zkusit, jaký je to pocit někomu pomoct (z čehož vyplývá, že jsem teda logicky svině, ktrerá nikdy nikomu nepomohla jen počítá .. což není vůbec pravda .. jen jsem se přes spoustu chyb svbých a podrazů lidí kolam dostal k poznání že svět opravdu není místo, kde lze spoléhat na to, že člověka ostatní neoberou, pokud jim k tomu dá šanci).

Nemusíš se obhajovat, nemusíš tvrdit jak nic z toho co píšu není pravda a že nic z toho není úmysl a na ničem z obratů o kterých píšu nevidíš nic špatného (je znát že jsi zkušený diskutér, ale já také a oba víme, jak se dělá "veřejné mínění" i hraničními metodami), snačí když zapřemýšlíš nad tím, co jsem napsal a pochopíš, že když někdo vydá příručku o šetření, že v ní opravdu nechce mít články o tom, jak je supr vyhazovat peníze.

Jako jeden z názorů v pohodě, ale ne aby to byla polovina textu.

to Blogger : Na ty nekryté poukázky bych se tolik nespoléhal. Cena času a zdraví je větší než peněz. I tu lásku či přátelství si člověk užije sdílením času. Peníze nedokáží čas nenahradit.

Nemo : Nejde o to, zda jsou kryté, ale jde o to, jak fungují.

Pokud je nemáš, tak jsi otrokem a tvůj čas ti nepatří, protože volný čas si nemůžeš užít kvůli nedostatku peněz (jsi v podnájmu, nesmíš ani natřít zeď jinou barvou, choděj tě kontrolovat rodiče, nebo nemáš ani kde souložit svou slečnu, prostě když nejsou peníze, tak volný čas nic moc) .. a navíc musíš spoustu času věnovat jejich shánění plus máš nonstop starosti jak a kde peníze brát a stresy co když prachy nebudou.

Takže cena času je právě dána těmi penězi. Kdo je má, ten prožívá kvalitněji čas, má ho více, má úplně jiné možnosti.

Ohledně zdraví. Až když je člověk nemocný, tak pochopí, jak ohromný je rozdíl přijít do normální fabriky na smrt nebo si zaplatit třeba při operaci kyčle soukormou kliniku. Ten rozdíl je naprosto fatální. Když je to zadarmo, učí se na tobě studenti nebo to dělají bídní lékaři a máš jen 10% šanci, že to bude někdo, kdo fakt umí. Na soukromé elitní klinice za 100 táců jsou pečlivě vybraní borci tak, aby jim pacienti nechvípali a reklamace nebyly.

Moje babička byla na jedné kyčli v běžné nemocnici a s druhou byla v tomhle podniku a je to naprosto nesrovnatelné.

Zdraví si lze penězi alespoň částečně koupit a ne že ne. Chudý a nemocný je ta nejhorší kombinace !

Blogger:

"když zapřemýšlíš nad tím, co jsem napsal a pochopíš, že když někdo vydá příručku o šetření, že v ní opravdu nechce mít články o tom, jak je supr vyhazovat peníze."


Tak já ti napíšu teda článek, jak je dobrý škudlit a šetřit.
A všechno je pravda.



Když jsem začal vnímat peníze, jejich moc, samozřejmě mě začaly nesmírně zajímat.
Máma mi zařídila takovou kovovou pokladničku ze spořitelny, to mi bylo tak pět let.
tak jsem všechny otravoval, vždycky mi tam nějaký drobáky dali, někdy i papírovou tříkorunu, nebo pětikorunu, tříkoruna byla modrá a pětikoruna zelená bankovka.
Zespoda to mělo otvor půlkulatej, aby se tam dala bankovka strčit, ale né vytáhnout.
Z vrchu byla drážka a v ní dvě pérka, mince vklouzla a pérka se zavřely.

V deseti jsem to uměl bravurně vytahovat, ale zároveň získat dakší peníze.
To už jsem kšeftoval s rybičkama, nožema a dalšíma věcma, co děti zajímaj.

Když byla pokladnička plná, jeli jsme s mámou do spořitelny, kde to vysypali, spočítali a zapsali na vkladní knížku.
já pak šetřil dál.
Když mi něco naši koupili, třeba stan, nebo kolo, tak peníze na to máma vybrala z mojí knížky.
S tím mně teda srali, protože to měl bejt vždycky dárek, ale bylo to za moje vyžebraný prachy.

Jak jsem bral rozum, už jsem do pokladničky nic nedával a zakoval hotovost.
Měl jsem vždycky prachy.
Cejtil jsem se silnější, časem u mně propuknul syndrom odloženejch zážitků,
měl jsem větší radost z toho, že si věc koupit můžu, než kdybych si ji skutečně koupil.
Tak z tohodle se snažím vymanit.
Je to ve svý podstatě k hovnu a dost vědeckejch studií se s tím zabejvá, výsledek je, že peníze se vydělávaj pomaleji a člověk žije , jako nuzák, ale s dobrým pocitem, že na všechno má.

Největší problém je ten finanční polštář vytvořit, udržovat a navyšovat, pak už to jde hladce, když člověk neulítne na blbým kšeftu.
Finanční gramotnost je dobrá, ale čuch na peníze je lepší.
Chodil jsem do hospody a v kapse jsem měl dest, třicet, taky dvěstě tisíc, neboť dobrý obchody nečekaj a záleží na okamžiku rozhodnutí.
Ne všechny peníze jsem vydělal tvrdou prací.
Největší prachy se vydělávaj obchodem, práce poslední možnost.

Taky tolik nebrečím nad ztrátama, patří to ke kolotoči.

Blogger:"Peníze jsou svoboda, možnosti, nezávislost. Jejich nedostatek je doslovné otroctví." Pravda pravdouci.. dobre jsi to napsal pny souhlas!

Yxc : To je zajímavý i poučný :) .. a hlavně pravdivý. Jen jsem nikdy neudělal žádnej kšeft v hospodě ..

Když jsem byl malej, tak jsem kreslil komixovej časopis o Bolkovi a Lolkovi a dával ho dětem číst za papírky přesně danýho formátu, ze kterých jsem pak dělal další díly časopisu.

Bohužel mi to totálně zbořil synek místní tiskařky, který přinesl ohromný štos papírů přesně v mnou požadovaném rozměru s tím, že zaplatil za celou třídu na 5 let dopředu. A bylo po motivaci :)

Blogger: já bych teda reagoval na situaci, že když je otázka papíru vyřešená, budou normálně platit za počteníčko.
Nebo ať se koukaj na prázdnej papír.

Zajímalo by mně, co by si asi vybrali?

Základem nepůjčování je mít image toho kdo nemá, i když třeba má. Stačí se s tím nechlubit a nedělat machra. Tím lidi z okolí a rodina ví že ani nemá cenu se ptát. Zbydou tedy náhodná setkání s občasně se objevujícími známými, kamarády a rodinnými příslušníky. Těm se dá říct, že mám, ale zítra si jdu zrovna vyzvednout novou ledničku co ji mám od pondělí objednanou. Pokud se jedná o lidi neodbytné a nebo malé částky, je potřeba mít s sebou pořád dvě nevyplněné směnky, příp list papíru a že teda jo, na úrok 10% za týden, případně za den pokud je slíbeno vrácení zítra.

Půjčit někomu 1000 s tím že možná dostanu zpátky 1000 a to mě to ještě bude stát čas, telefonování a pod je špatný obchod i ukázka nedobrého vztahu k penězům.
Pokud by banky nabízely půjčky bez ůroků, půjčovala by si i lůza pro kterou je výhodné si půjčit, že to nic nestojí.

říct někomu že chci k té tisícovce zítra ještě 100 navíc odradí většinu, ne li všechny notorické půjčovače a člověk se vyhne diskuzi typu "proč mi nechceš půjčit, když máš a já nemám"

Špatnou zkušenost má asi každý z nás, nejhorší jsou půjčky typu 70 korun nebo stovka, to dlužník automaticky považuje za dar a velice se diví, když to chce po něm někdo zpátky.

Potom je lepší se šprajcnout a automaticky odmítat všechny a všechno i když jde třeba jen o 3 koruny do automatu na čokoládu. Nemáš, tak si nechej zajít chuť.

Jak říkal jeden předek v mé rodině. Já žiju jen na tolik na kolik mám.

Z globálního hlediska je pro jedince výhodou být škrt a lakomec, jak kvůli půjčkám druhým tak i pro sebe, chtě nechtě se tak automaticky ubrání spotřebnímu mamonu. Auta, dovolené, nové telefony, TV a jiné hlouposti, že Bloggere? :o)

Mill: To je naprostá pravda.

Jinak jsem si už několik let myslel, že moje alergoložka mi vždycky zapomene říct o 30 kč a strašně mne překvapilo, že všem ostatním známým, kteří tam chodí, tak o ně vždycky řekne. A minule mi to bylo blbý, tak jsme jí je dal a sestřička mi řekla, že si je mám nechat. Až nakonec jsem se dočetl na internetu, že sociálně slabí platit nemusí, možná že to image mám až trochu přehnané :)

Vittta - Takovýho šéfa jsem taky měl. Ve skutečnosti sponzoroval svý kamarády tím, že my museli na svý prachy čekat, nemohli si koupit co jsme potřebovali, taky každej normální odešel hned jak mohl a hledal si práci u zodpovědnějších lidí a zustali s ním takový jako on.
Ať si každej kupuje kamarády, co mi je po tom, ale za svý a ne za moje.
Ve skutečnosti to není o vztahu k člověku, protože já jsem taky člověk a sere se na nějaký vztahy ke mně, sere se na to, do jakejch problémů dostane mě. Že bych byl člověk i já a co mě to dělá, když mám hlad a musím jít kolem krámu a nemůžu si koupit žrádlo, na který mám navíc dávno vyděláno, na to on kašle. To radši chápe nějakýho budižkničemu jen protože s ním chlastá.

Není to o člověku, je to tvrdě sobecký. Já neposkytuju pocit, že je velkorysej king, protože mě dává prachy za práci, nic od něj nechci. Takže na mě sral. Granda z něj dělaj jeho kamarádíčkové. Co to je cejtit se jako někdo, protože dám někomu nažrat a nachlastat? Tak lidi degraduju na zvířata. ¨

Vždycky se tiše směju závistivcům, když se diví že v mých letech jsem polovičním rentiérem. Pár let jsem slýchával, že jsem lakomec a kolenovrt, zatímco oni měli problém vyjít od výplaty k výplatě. Měli ty samé platy a mají i teď a mají čím dám větší problémy vyjít s penězi zatímco já jsem se díky investování nerozházených peněz do nemovitostí dostal k tomu, že z pronájmů těchto nemovitostí si můžu platit nájem bytu vč energií. Nesplácím tedy žádnou hypotéku a nevyhazuji tisíce měsíčně na úrocích. Teď mi stačí si vydělat měsíčně ty 3 tisíce na jídlo a co je navíc je navíc.

Čučeli by jste, jak najednou na vás zaměstnavatel nemůže přes peníze a ani přes vyhazov z mého pohledu, když vím že těch pár korun měíčně dám dohromady kdekoliv.

Být tebou Bloggere, krišňačce už peníze půjčuju, normálně natvrdo jí dávám podepisovat směnky aby se nad tím zamyslela a věděla že jí peníze nezařídil velký krišna, ale bude je muset vrátit, jinak ty směnky prodáš vymahačům dluhů. Třeba by jsi jí je pak mohl vyměňovat za nějakou protislužbu u ní v bytě na který ji přispíváš až by jí docvaklo, že nic není zadarmo. O smyslu sycení hladových je psáno už v bibli, podívej se jak dopadla afrika kde se jen stojí fronty na jídlo místo toho, aby začali něco dělat, nebo alespoň neměli po dvanácti letech. a co nači pobírači soc dávek, myslíš že tohle je cesta? Nepodporuj to ani kdyby jsi měl měsíčně 100 tis navíc, jinak budeš po právu sám potrestán.

Tenhle člověk (polák Ryszard Siwiec) se kdysi upálil na protest proti okupaci Československa spojeneckými vojsky v roce 1968. Musela to být hrozná smrt. Za peníze si štěstí nekoupíme. Záběry jsou poměrně drastické.

http://www.youtube.com/watch?v=yK0NHGLHZ6c

Kluci,je někdy potíž napsat své názory na věc a ty názory nejsou takové,jaké se asi čekají.Jeden mě nazve sobcem a moje kumpány budižkničemy (Lux),druhý to má za kupovanou karmu a já jsem kdovíčím jen ne tím,čí jsem.(blogger)Jedině Yxc to chápe jak to píšu-ale je to proto,že je také takový což je myslím si dobře.Vlastně mě mrzí,že každý tady posuzuje co jsem napsal podle sebe a nesnaží se to posuzovat podle mě a mě podobných-a také takoví lidé jsou.Já když chci pochopit někoho-kohokoliv-musím se vcítit do jeho myšlení.To není snadné a kdo ví,jestli se mi to daří ale jedině tak mohu pochopit tu myšlenku tak,jak je skutečně myšlena a ne jak se mi zdá,že je myšlena.
Já nedlužím svým lidem vejplaty-to by u mě přece nedělali už 15 let-ale někdy potřebují a já nemám tak si pujčím.A pujčím si i v případě,že nemají vyděláno tolik,kolik chtějí.Prostě potřebují a já jim vyhovím protože to jsou kámoši a také mě živí svou kvalitní prací kterou já organizuji a tím dělám tu firmu..To jsou tkz v "plusu" nebo v "mínusu"-to se tady hodně řeší a jsou tady jak potížisti co prohrají prachy a já je musím zachránit před manželkama tím,že jim dám další prachy "do mínusu" a jsou tu i zodpovědní co umí s prachama zacházet.Vejplaty dávám nepravidelně a každý to ví a počítá s tím.Snažím se ale ve vlastním zájmu nenechat ničí "plus" větší jak 15000.Když potřebují auto nebo si udělají volno nebo cokoliv-všechno tady je a děláme ohně na zahradě a hulíme spolu trávu a žereme kejty a chlastáme pivo-a někdy to zatáhne firma a jindy si donese každý co chce....Někdy je to plánované-jindy ne.Rozumíte-to není póza.To jsem prostě já a můj pohled na svět.
A bloggere-já se velice snažím tady psát toliko to,co jak cítím.Kdybych chtěl manipulovat-to já umím lépe ale tady se chci cítit mezi "svými" a nechci manipulovat-ale ani tady psát co je "požadováno" místo toho,co cítím a vnímám já u daného problému..To já nedělám těm,co je mám "rád".
A nekupuju si karmu-jenom bych se velice nerad-až budu jednou umírat sám za sebe styděl.

Jeden známý český mecenáš, který vlastnil za rakouska uherska miliony zlatých, což byla v té době nedevalvované měny ještě pěkná hromada, a který do smrti jezdil vlakem druhé třídy, zdůvodňoval žadatelům o půjčky svůj negativní názor tím, že mu připadá nemorální existence takzvaného úroku. Tím se dá zamítnout každá žádost, a je to i přesne podle pravidel Guta Jarkovského. Ten třeba uvádí příklad soplečensky vzdělaného sluhy, který vstoupí do koupelny, kde se sprchuje paní, diskrétně se otočí, a omluví se: Promiňte, pane...

Ještě jeden pohled na půjčování peněz.
Bez peněz není nic, to je jednou jedna.
Ideální je mít peníze v osobním vlastnictví, myslím větší peníze, jejichž pomocí se dá malounko změnit svět aspoň v bezprostřední blízkosti držitele.

Další možnost navodit tento utěšený stav je na peníze dosáhnout.
Pro slušně vychovanýho člověka neznamená je ukrást, nebo si půjčit a nevrátit.
Znamená to půjčit si, peníze použít za výše zmíněným účelem a v pořádku vrátit.

Ještě si musíme vysvětlit pojem "použít".
Neznamená to ani v nejmenším utratit je za kraviny, nebo aby lidi "věděli".
Ale použít znamená nakoupit za ně zboží movité i nemovité a stále mít na paměti, že ZISK SE TVOŘÍ PŘI NÁKUPU.
Dál už stačí vtipně zobchodovat, peníze vrátit, třeba i s úrokem a rozdíl mezi nákupem a prodejem si ponechat.
Takže i když člověk není šťastlivec a vlastními penězi nedisponuje, jejich kouzelná moc je mu i tak k dispozici.

Toto počínání, má li vydržet i zdraví všech zúčastněných, vyžaduje člověka finančně gramotného a za své jednání zodpovědného.
Naopak finančně negramotní si berou dvě půjčky do roka, jednu na vánoce a druhou na dovolenou.

Díky penězům se též dají odhalit jinak dovedně maskované charaktery.

Vittta - Nic osobního. Vy to přeci posuzujete taky podle sebe a už vás nezajímá, jaký to je pro ostatní. Ono vás není těžký pochopit, proč se lidi chovaj jako vy, na to jsem se musel zamejšlet už dávno, je těžký vysvětlit ten zbytek o lidech na který vy ani nepomyslíte.

Jsou to vaše peníze, tak si to dělejte jak chcete, ale jestli jen tak dáte 4000 totálnímu budižkničemovi, co si myslíte, že si o tom pomyslí někdo, kdo by je potřeboval ještě víc, na něco užitečnýho, někdo, kdo se doopravdy snaží, ale nebude se ponižovat doprošováním a radši je bude po pár stovkách rok šetřit?

Ten uvidí to, že budižkničemu má 4 tisíce za nic a koupí si za to chlast, cigára, jídlo, který si on sám odepře.

Co má dělat člověk, co potřebuje 4 000 aby je z vás dostal? Měl by se naučit tahat se po barech s děvkama, ofrňovat se nad pitomcema co pracujou a bej nezodpovědnej, ale zábavnej.

Ty 4000 jste mohl utratit za někoho, kdo se snaží, za normální práci. Lidi za to dělaj 14 dni a nemůžou tu práci ani sehnat. Kdyby to mohli vydělat za tejden, tak je to pro ně požehnání.

Jenže o co jde je to "kamarádství" a jak se ten člověk stane kamarádem nebo aspoň známým? Utrácí po hospodách za blbosti, co nepotřebuje s lidma, který maj prachy. Kdo nechce do hospody nemá nárok, abyste ho měl "rád," protože hospoda, klub či diskotéka je základní podmínka k tomu, abyste ho vůbec potkal.

Rozumíte, mě v tom vašem světě úplně chyběj zodpovědný lidi, který se snažej z mála, šetřej, nechlastaj, nehulej a jsou ochotný dělat něco užitečnýho, něco se učit, vyvýjet nějaký usilí. Pro ně je vaše peněženka zavřená. - Nejsou přeci vaši kamarádi, jak by mohli. V hospodě je nepotkáte, práci pro ně nemáte, klientama pro ně nebudete. 4000 dostane budižkničemu a ten bude klientem v hospodě, v trafice nebo u automatu. To ukazujete, že má smysl dělat.

Vy jste si ty lidi vybral sám, je to váš okruh, tak se nemůžete divit, že lidi co jste tím vyloučil, vás odepíšou. Vy jste jim to udělal první.

Vy máte prachy a nemáte na ně čas, ani na ně nepomyslíte. Oni ty prachy ani nemaj, viděj, jak jima mrháte a maj se snažit pochopit oni vás? Nechcete trochu moc?

Jak vysvětlíte někomu, kdo nemá 4 000, potřebuje je na hledání práce, že je lepší je dát někomu, kdo ji stejně ani nebude hledat a pujde za to jen popíjet a hulit a nakonec uvidí, že tu práci dostane nějakej hospodkej známej, kterej sice dělá z poloviny tak dobře, ale je to přeci kamarád z hospody?

Darmo mluvit.

Yxc - zisk se netvoří při nákupu. Zisk se tvoří z rozdílu výnos-cena. Můžu nakoupit co chci, když nemám kdo by koupil, tak mi je každej nákup na hovno.

Mill investoval chytře do nemovitosti, ale kdyby nepřišli žádní nájemníci, tak je v prdeli a o ten barák přijde. Člověk může investovat do svýho vzdělání, ale když ho nezaměstnaj, tak je to k ničemu.

V zemi Vitttů je daleko nejlepší investce vysedávat v hospodě a rozhazovat prachy, uděláš si kamarády a z nich pak už bude kapat.

Musíš prodat a dokud nemáš jistotu, že prodáš, tak je šílenství si půjčovat.

Nádherná diskuse! Vitta - klobouk dolů před Vámi, já ráda čtu Vaše komenty a tyhle otevřené kde se vyzpovídáváte ze sebe, svého přístupu k životu, tyhle jsou prostě úžasný, prostě člověčí!!! Děkuju Vám, že jsem si to mohla přečíst. Stejně tak děkuju i Yxc - prostě z Vašich slov jde moudro a velkorysost. Vyloženě mám najednou pohodu, když čtu chlapské zpovědi. On ten život je na jednu stranu plný plahočení a rytí držkou v zemi, ale je dobré občas vzlítnout a koukat se na to všechno hemžení tak nějak jinak.
Taky půjčuju vždy, nedokážu odmítnout a většinou si naběhnu. Ale prostě to beru jako úlitbu. Nevím, jak to vysvětlit. Lépe pro mě vyhovět, než odmítnout, protože mám mnohem horší pocit když odmítnu, než když si naběhnu a o peníze přijdu. Stejně bych je utratila za prkotiny, naprosté blbosti, co mi dikutuje doba, že musím mít. Někdo může oponovat, že bych měla více peněz na léky či jiné potřebné a nutné věci. Konkrétně u léků si ale říkám, že je mnohdy lepší vyzdravět bez nich.

Ještě k tomu - když se tady lze vyzpovídat...mám s penězi odjakživa problémy. Nepůjčuju si, ale to je tím, že jsem vdaná (rozuměj mám člověka, který se stará o finance rodiny, což je u mně nutností, protože já co mám, tak rozdám, nebo utratím, prostě klasický ženský model, tak, jak je to tady již v mnoha mnoha příspěvcích řečeno, jsem typická ženská přísavka). V minulém roce jsem se dostala do velkých potíží, protože jsem propadla kouzlu kreditních karet a jakmile byla jedna vyčerpána, bystří bankovní úředníci mi nabídli další, která to vše zpočátku pokryla, následně jsem se dostala do větších problémů.
Snažím se z toho dostat, bude to na víc let. Musela jsem naprosto změnit, přehodnotit způsob existování, prostě hlavně přestat kupovat, co se mi líbí, co mě napadne, mám ten dojem, že jsem prostě fakt ulítla na shoppování. Nádherný boty jsem chtěla a neřešila, že na ně nemám, prostě jsem vytáhla kartu...nevím, zdali se to dá vysvětlit.
Tak se teď snažím zmoudřet a naučit konečně s penězi zacházet. Nikdy jsem nezažila ten pocit, mít u sebe v kapsičce dvacku a místo se spolužáky ji utratit, tak si ji ušetřit a napít se vody z kohoutku...ale on ten pocit asi musí mít něco do sebe.
Nejspíš to zvládnu, postupně se začít ovládat, karty už nechci ani vidět!
Mám naštěstí dobrou práci a tak se mi podaří vše postupně srovnat. Co mě na tom nějak těší, nabuzuje, že mě v tom manžel výchovně nechal plavat a kupodivu mě to nerozsekalo, ale spíš vyhecovalo.
No a pokud mi někdo v nejbližší době řekne, zdali bych mu nepůjčila, mohu použít pravdivou a přitom neprůstřelnou výmluvu, že jsem sama zadlužena :).
Tak tolik něco ze světa jedné nezodpovědné ženské.

Pane Lux, prosím Vás, nechte si ty výchovný komentáře pro svoje posluchače,
otázka pod hlavním článkem zněla: "A jaký je váš přístup k půjčování a kamarádům a k ručení ?"

Tak pište svoje zkušenosti, jak to tady většina dělá, nebo napište svoji úvahu,
ale strefovat se do lidí, když něco osobního napíšou, to se mi zdá poněkud nízké.

Zdá se mi, že to neděláte schválně, ale že jste prostě v tomto duchu vychován.

Správná odpověď na žádost o půjčku je: "Nepučím, protože sem lakomej!"
Jakékoli vyhýbání se, manévrování, hledání "přijatelných" momentálních důvodů jen kalí vodu a kazí vztahy.
Mám, ale nepůjčím, protože jsem lakomý... někdo se zasměje, jiný se urazí, ale je to jen na chvíli. Kamárádství tato slova nezničí. Půjčka ho ale zničí zcela jistě a vymlouvání se typu "dal bych, ale..." to kamarádství přinejmenším oslabí.
Veřejné přiznání vlastní vady "lakoty" však neodpuzuje a nepobuřuje.

Gretchen: Jo jo, kreditní karty znám, taky jsem si na nich díky svojí hlouposti nasekal dluhy jak kráva. Naštěstí už se blížim ke konci splácení, takže je to dobrý. Odcházím poučen na celý život.

Jednoho dne jsem nemohl usnout, neustále jsem přemýšlel nad tim podělanym dluhem no a tak mě to deptalo, že jsem asi ve 3 v noci vylezl z postele, vytáh kreditky z peněženky, vzal do ruky nůžky a rozsříhal je. No a byl konec. Ta úleva pak, to si ani nedovedete představit. Totéž doporučuju všem. Někdy stačej jenom nůžky a je po problému.

Ale jsem rád že se to stalo, zas mě to posunulo o kus dál k větší zodpovědnosti. Někdo si tim prostě potřebuje nejdřív projít, aby zjistil jaký blbosti se dopouští.

Lux:Tak postupně:Člověk se stane mým kamarádem proto,že má nějaké vlastnosti kterých si cením.Je to spolehlivost,ochota pomoci v nouzi a upřímnost.Je jich víc ale to nemá cenu psát.Také se může stát mým kamarádem jenom ten,kdo určité vlastnosti nemá.Jedna z nich je namyšlenost.Třeba že si někdo o sobě myslí,že má navíc ale svět kolem to nevidí-a přitom on je tak snaživý a tolik by si to místo nahoře zasloužil.
Konkrétní člověk o kterém byla řeč se stal mým kamarádem proto,že byl čistě náhodou mým vzdáleným příbuzným a je stejně starý jako já a my spolu vyrůstali.To už je pořádné pouto i když se naše vlastnosti dost liší.Navíc mi také pomohl-a bylo to před mnoha lety ale já na tyhle věci nezapomínám.
Máš pravdu v tom,že jsem si sám vybral okruh mých kamarádů a nemyslím si,že by to někdo dělal jinak-pokud to není nějaký hovnoch,co je vděčný za jakýkoliv projev přízně.Také mě nijak nemrzí,že mě někdo vyloučí-neboť mě vylučují lidé,které jsem vyloučil já také a je to tedy vzájemné.
Někomu,kdo potřebuje 4000 na hledání práce vysvětlím věc tak,že práce je dost ale ne každá je dobře placená-ale pokud chce opravdu začít-ať přestane kecat a začne makat podle svých schopností a pokud si dotyčný myslí,že jeho schopnosti jsou daleko větší,než je nabízená práce-tak ať pak dělá co umí ale ať si 4000 pujčí-třeba od dobrého kamaráda.Pokud ho nemá-rozuměj-nemá nikoho,kdo by mu byl ochoten pujčit posraný 4000 na NUTNOU věc tak je něco špatně asi i na jeho straně.Buď žádné kamarády nemá protože jeho vlastnosti nejsou zrovna super-nebo má kamrády jako je on sám a tudíš mu nikdo nepujčí neboť mají hovno nebo jsou to krkouni.Nebo nevrací a vymlouvá se na svět kolem a nebo má "kamarády" pouze na to,aby z nich mohlo někdy kapat......atd...
Luxi,všechno dobrý ale než začneš soudit-podívej se nejdřív na sebe.A pak-suď jenom věci,které dobře znáš.

"A jaký je váš přístup k půjčování a kamarádům a k ručení ?"

Zásadně nepůjčuju. Je to možná tvrdé, ale zkušenost mě naučila, že se to prostě nevyplácí, a že je to jeden z nejspolehlivějších způsobů, jak přijít o přátele. Většinu pohledávek jsem sice dostala zpět, ale stálo mě to spoustu času a energie, který jsem mohla využít k něčemu příjemnějšímu.
Navíc nevidím důvod, proč mám platit za cizí chyby, a to např.
1) že někdo neumí hospodařit s penězi (já jsem se to taky musela naučit),
2) musí mít věci, na které nemá (já chci taky věci, na které nemám, tak je holt mít nebudu nebo budu až si na ně vydělám).
3) že se někomu nechce pracovat (mně se taky nechce chodit každý den do práce, ale obávám se, že to nikoho nezajímá, max. tak ČEZ ad. až bych přestala platit složenky).

to Milan - :-), výborná rada.

Vittta - Sice nepůjčuju, ale každou chvíli někomu něco daruju, přátelům, cizím lidem, různým nadacím a dokonce i bezdomovcům. Možná to není správné a už vůbec ne výchovné, ale já mám jaksi v tu chvíli ze sebe lepší pocit, když to udělám. Nepřemýšlela jsem nikdy o tom, že bych si tak vylepšovala karmu, i když je to možná podvědomé. Spíš v danou chvíli nemůžu jinak. :-)

Gataca: posunulo mě to také kupodivu, jednak jsem popřemýšlela, co jsem si tím nakupováním vlastně chtěla nahrazovat, zdali se to základní nedá získat nějak jinak, jednak jsem musela připustit, že cokoli jsem udělala dříve, nakupováním dárečků se to nevyřeší. Čili přestat si kupovat vanish na svědomí a přestat si kupovat uspokojení. No a ono se to dá, step by step.
Výhoda je, že nemám příliš z čeho půjčovat, vyhnu se tedy jistým nepříjemným pocitům, že jsem nevyhověla žádosti o peníze.
Čili rada pro bloggera - půjčkám je možno se šikovně vyhnouti vlastním zadlužením.

Právě jsem se vrátil /ne z Hradu,jak říkal kdysi K.G./ ale z dovolené,tak zdravím všechny přítomné a vzpomínám si na jednu historku z doby asi před 30 lety, kdy jsem si na novomanžel.půjčku vzal jako ručitele dobrého kamaráda,se kterým jsem se-a ještě dalšími- každý měsíc scházel a scházím na pivu v hospodě. Asi rok jsem splácel, on si mezitím našel děvče,které mu zakazovalo nehodné kamarády a pivo.Přestal chodit a někdy se neozval vůbec,jindy měl výmluvu.Tak nás napadlo,že přestanu splácet a spořitelna půjde po něm,což se také bleskově stalo.Příště už přišel přesně a chodí dodnes.Dost často si na to vzpomeneme,děvče ho sice opustilo,ale peníze ne. Zřejmě to má jakousi souvislost.

Castecne jsem clanek precetl a jsem na tom tak, ze mam prachy mimo sporozirovy ucet, neb za zbytek nakupuju obvykle nejake akcie. Neco malo to pak na dividendach nese napr ted par tisicovek z CEZu potesi.. Takze kdybych nekomu dal 1800 tak do vyplaty opravdu nevyjdu ale ja ty sve chybejici penize nemam zainvestovane v pivu benzinu a tringeltech.

Souhlasim s tim ze penezma nahradis cas ovsem jen castecne. Samozrejme ze sem nemel penize do meho kumbalu se chodilo pres mistnost kde spala matka - takze sem proste v zivote nemel doma slecnu, proste to bych nesnes:). Sex v parku 2x do mesice s dotycnou oprenou o zabradli a v zime vubec obcas :)No nic tak proste ne. Voda z kohoutku WC.

Zdravi se da ovsem pomerne levne si nezkurvit. Samozrejme do znacne miry je to dano geneticky a okolnostma ale pokud nebude clovek zrat sracky a bude trochu sportovat pohybovat se v cistem prostredi pripadne jist potravinove doplnky ci zeleninu:) uzna li za vhodne udelal pro sve zdravi vic nez udelaj za 20 let na te drahe klinice. A ze to spravovani zdravi nam soudruzi teprve osoli.

Takovy urcity protijed vuci spolecnosti je napr. vyrazit na delsi dobu nekam do prirody a fungovat za 50K denne vodou ze studanky desinfikouvanou chlorovejma tabletama a spani pod stanem zadara, ale ty si ten alergik a vzpominam na tvuj popis vypravy na kole okolo Vltavy ci ceho tak jako nic no :) Jo ta Praha je ale fakt desna.

S lidma co chtej pujcit do konce tejdne 400 u koralky do pozdnich hodin nevysedavam, jdu spat v 21.30 max a uz jsem to taky i nekolikrat uprimne doporucoval :)

Mám kamaráda, který vlastní dodávku. Když jsem zařizoval byt, ochotně mi vozil nábytek (přes celou Prahu), krom toho mi v případě potřeby vypomohl s montáží nebo s drobnými opravami na bytě. Nikdy si za to nic nevzal, já jsem ho ale po každé takové akci pozval na steaka. Myslím, že tak to má být.
Pokud sám na něco potřebuju půjčit (částku větší než zanedbatelnou), jdu do banky a ne ke kamarádovi. Na menší spotřebitelský úvěr za aspoň trochu rozumných podmínek dosáhne každý pracující člověk a jeho řádným splacením získává bonitu. V žádném případě všach nedoporučuji kontokorenty a různé "chytré" kreditní karty, to je nejlepší způsob jak finančně vykrvácet. Vždy to chce jednorázový úvěr za konkrétních podmínek (předem dohodnutý počet splátek v předem dohodnuté výši, jasně daná úroková sazba a RPSN, přičemž podmínky se "za chodu" nemění. to je základ).
Nicméně - pokud jde o dluhy menší než stovka, tak takové se mezi mnou a mými kamarády nosí - např. když si kamarád potřebuje koupit lístek na tramvaj a nemá drobné do automatu. Tak mu prostě půjčím 26 Kč a víceméně je považuji za darované (když si vzpomene s vracením, ok, když ne, nebudu to trapně vymáhat, příště v podobné situaci půjčí on mě).
Samozřejmě to platí za předpokladu, že všichni zúčastnění mají v sobě dost hrdosti a nezačnou to jednostranně zneužívat.

Petr : Také mám kamarády s auty a všichni považujeme za samozřejmost, že se benzín zaplatí, že přece není důvod, aby někdo ještě platil za to, že ti pomůže. Jiná situace by byla kdybych jednorázově neměl ani na ten benzín. Ale trestat někoho za to že mi pomohl tím, že mu nezaplatím ani benzín ? To mi přijde nevhodné a jako jasná výchova k tomu, aby už dobré skutky příště nedělal.

Vážím si toho, že řídil, že mi pomohl, že jsme fajn pokecali a tak, ale myslím si, že to, že člověk alespoń částečně zaplatí všechny výdaje s akcí spojené, aby to nebyl jen jednostranně konaný "čistý" dobrý skutek, tak tím chrání i sám sebe, aby příště až se řekne, že je potřeba kopat studnu, tak abych měl právo říct NE a byla to možnost mé volby a ne, abych byl jasným dlužníkem a musel UDĚLAT COKOLIV aby byla dodržena reciprocita.

Už jsem nad tím koumal ze všech stran a třeba v rodinných vztazích někdy platí, že zaplatit si řemeslníka vyjde ve výsledku mnohem levněji než pozvat si strejdu aby pomohl. Protože řemeslník tě pak nebude nutit něco dělat co nechceš v době, kdy se ti to nehodí a ty budeš muset, protože on ti taky pomohl.

Klasickým případem je, když jsem se kočkoval s dívčinou, co u mě měla kdysi bydlet a bavili jsme se o malování a věšení záclon a tak a ona řekla, že přece nebude dělat na něčem, co není její, ale na druhou stranu přece na ní nepřevedu polovinu bytu za milión kvůli tomu, aby mi pak pomohla s malováním za 8 tisíc a záclonama za 500. A přesně o tom to je. Někdy se cizí pomoc prostě nevyplatí.

Jako rozumný postoj beru nedělat nic, co se mi nechce a na druhou stranu co zvládnu sám, s tím nikdy neotravovat druhé lidi.

Gretchen: To je hezká výmluva, byť jsi na ni přišla díky svému zadlužení. Stačí prostě říct každému " sám bych potřeboval půjčit, nevíš o někom?" a je asi klid

Mozna bych mel jeste jednu dobrou zpravu okolo penez obecne. Chvalabohu aspon po smrti nejsou zatim potreba, coz cini umirani ponekud veselejsim.

Mill: ano, jsem starý praktik :)

Ještě k tomu půjčování peněz, přemýšlím o tom od rána, zdali to vůbec je dobrý skutek, předtím jsem to tak vnímala, ale v podstatě tím, že někomu půjčím, beru mu možnost kreativně se z toho dostati sám a posílit tak své volní a morální kredity, tudíž můj dobrý skutek je ve své podstatě devalvující (či devulvující). Tímto si slibuji, že až znova přijdu k penězům, už nikdy nikomu nepůjčím (když, tak jen třeba třetinu požadovaného obnosu).

Yxc - Já jsem se sem nepřišel hádat, stejně nezměním názor ani já a nejspíš ani on, ale rád bych podotknul, že o svých zkušenostech jsem napsal celý můj první příspěvek, psal jsem o mým šéfovi, jeho kamarádech a jak jsme to viděli my ostatní.

Že to pan Vittta vztáhl na sebe, protože ty případy jsou tak podobné, je pochopitelné, tak jsem mu na to teda začal odpovídat. Je zde snad zakázáno odpovídat na jiný než první příspěvek? Nevšiml jsem si. Taky odpovídáte na můj příspěvek.

Já se snažím vysvětlit pohled na věc z pohledu lidí, co jsou nechaný stranou.

Víte, ta poznámka, kterou jste shrnul, co Vittta napsal, totiž, že to je o vztahu k člověku, to je asi to nejhorší. Zní z toho, že ti, co neberete na vědomí a na který se vaše štědrost nevztahuje ani nejsou lidi. Jednomu každýmu nedává nikdo z nás a některejm nedává nikdo. Všichni si nějak vybíráme komu dáme. Dokonce všichni nedáváme většině lidí, protože u drtivý převahy lidí maj ty mizerný prachy přeci jen přednost před lidma.


Já po panu Vitttovi nechci, ať to dělá jinak. Navíc to jsou jeho peníze, tak ať si s nima udělá, co chce, Když si hezká holka někoho vybere, tak je taky pár smutnejch. To je pochopitelný, proč by to nemohla vědět? Odmítnutí nemají povinnost jí hrát divadlo, jak jsou šťastní pro ni, že si vybrala dotyčného, jen proto, že je její právo si vybrat. Bohužel, to je to, co spousta dívek požaduje, protože se jim nelíbí myšlenka, že někomu ublíží, byť to ani jinak nejde.

Pan Vittta nikam nenapsal, že nechce slyšet, co to dělá lidem okolo. Napsal svý důvody, i si myslím, že upřímně a určitě je bez debaty v jeho chování hodně velkorysosti. Dokonce sám napsal, že žádný pohled na svět není norma a vysloveně správný. Tak proč najednou nemůže vzít další podled na svět. Jen ho přidat k těm, co už má? Je to zase z jinýho úhlu. Vždyď dokonce psal, že ho nebolí ani když ho má někdo za blbce a toho já jsem dalek, protože to bych mu ani neodpovídal. Myslel jsem, že to pochopí.

Jen jsem upozořňoval, co to dělá lidem, co jsou mimo jeho kamarády, abych mu vysvětlil pohled Bloggera. Já když jdu po ulici a jím a odmítnu žebráka, co možná tři dny nejedl, tak taky unesu myšlenku, že je to pro dotyčného v tom případě hodně tvrdý. Dokonce mu ani nebudu radit, ať jde a najde si práci, protože smradlavýho a bez trvalýho bydliště ho hned tak někde nezaměstnají a o tom, jak se tam dostal a jak to chodí v nějakejch dobročinejch organizacích já nic nevím.

Mě taky nikdo nic nedává, já o dotyčným nic nevím, žebrají lidi, který maj dost a žebrají lidi, co jsou u hranice přežití, já o nich nic nevím a nemám kdy to zjišťovat. Nevím kdo je kdo, ale vím, že mezi žebrajícíma, jsou i slušný lidi, na který padne několik průserů najednou a už se vezou. Já viděl těžký milionáře, padl na ně rozvod, daně, někdo je obral a jsou bez peněz ze dne na den. Všechno se stává.

viděl jsem na ulici obyčejnou holku. Měla tolik hrdosti, že se ještě neprostituovala, měla dost inteligence, že se držela stranou profesionálních bezdomovců, aby ji v horším prípadě neokrali a v lepším nevtáhli. Ale dva, tři dny se nemyjete, máte mastný vlasy, uválený oblečení, začínáte smrdět, působíte zoufale, lidi se od vás automaticky odtahujou a hledejte práci a blekotejte, něco o tom, že nemáte bydliště. Skořápka civilizace je strašně křehká.

To jsou fakta.

Pak jsou lidi, co nějakou práci mají, ale stačí to jen na holý přežití. Myslím, že jsem to psal, 4000 jsou pro někoho příjem na 14 dní. Za to přežijete a dál nic. Nepsal jsem o lidech, co ji nechtěj vzít, psal jsem o lidech, co ji maj, maj těch osm tisíc na měsíc, protože lepší něco než nic. Jenže z toho sotva přežijou a uživěj svoje, platěj jen to nejnutnější. Laciný jídlo, laciný oblečení, laciný bydlení, dopravu do práce.

Sám jsem byl překvapenej, co vzdělanejch lidí dělá pomocný práce. Středoškoláci i vysokoškoláci. Ti by mohli mít nos nahoru a říkat: "Já jsem na to dost dobrej, to já nedělám." Kdepak, není jiná práce, vzali tohle a dělaj to pořádně, ale je to pomocná práce, jiná není, zaplať pánbů aspoň za to, za den vydělaj čtyři stovky a jsou rádi. Proto věděj přesně, co to jsou 4 000. Nekoupěj si pivo za 4.90, protože je za to 5 rohlíků a teda večeře a pivo je zbytečný, voda stačí, když šetříte. Oni věděj, co jsou 4000, ne někdo, kdo je dostane darem. Nikdy neřeknou, že to jsou posraný 4000, protože věděj, co to je za práci je vydělat.

Práce vytváří hodnoty, ne obchod. Ty dva pojmy se to trošku překrejvají, ale když budeme všichni kšeftovat tak nebude s čím. Všichni budeme obchodníci a nikdo nezaseje obilí, protože to je práce a ne kšeft. Když budeme všichni pracovat, tak bude i s čím kšeftovat. Když prachy máte, tak je snadný kšeftovat, taky jsem si to zkusil. Největší prdel je, že si dokonce můžete zaplatit lidi, co budou kšeftovat za vás.



Říct někomu, že je něco špatnýho i na jeho straně? Často je a často není. Lidi se od vás odtahujou, když máte problémy i když za to nemůžete. Je tak snadný si říct, "může si za to sám" a mít po starostech. Když jsme na tom sami dobře, tak se nám nechce poslouchat o neřešitelnejch problémech jinejch lidí, komu by se chtělo.
Jenže můžou vás okrást vlastní příbuzní. Můžete odejít za prací do jinýho města a jste rázem bez kontaktů. Může vás někdo pomluvit, aby vám vyfoukl místo nebo holku a lidi maj odstup a vy ani nevíte proč. Můžou se vám zabít rodiče či kamarádi. Můžete mít bouračku. Můžete zdědit dluhy. Muže si vás vybrat mafie- Mohl jste v zouflaství utýct před domácím týráním. Děje se spousta věcí, co nejsou ani hezký ani spravedlivý. To přeci nebudeme popírat.


Co se týče toho postupně. Tak úplně postupně to je takhle: Člověk se nestane Vitttovým kamarádem proto, že má nějaké vlastnosti, který si cení. Uznáte sám, že jeho kamarádi nejsou jediní lidé na světě, kteří ty vlastnosti mají. Ze šesti miliard nebo kolik nás na světě je by to byla sakra velká náhoda, kdyby se ti lidé objevili jen v jeho okolí. Ve skutečnosti je to tak, že jeho kamarádem se stane ten, kdo má ty určité (relativně časté) vlastnosti a HLAVNĚ má tu možnost mu je UKÁZAT. Kdo to neukáže nemá nárok a o tom já mluvím. Musí ho někde potkat a už na to, některý lidi nemaj. Udělat si známý je přeci tak jednoduchý, když máte dost prachů na hospodu. Když si někde jen myslej, že máte prachy, tak se hned chovaj jinak. Kámošů máte hned plno, ale kdo z nich vlastně kámoš je, to objevíte tepve tehdy, když o ty prachy přijdete.


Nic ve zlým pánové. Já si zase myslím, že to jste vy, kdo příliš rychle odsoudí jiné - Peníze jsou pro ně problém, jejich vina. (Všechny tyhle případy, co jsem uvedl, jsem viděl na vlastní oči. Bohužel mluvím o tom, co znám, to že to má někdo těžký a já se ho zastanu není myšleno jako útok proti vám. Ne každej, kdo má hlad ho má proto, abyste se vy špatně cejtili.)

Lux: Hezky jste to shrnul, až moc na to, abych reagoval na každý odstavec,

Ale taky to shrnu, já bych radši pivo, než rohlíky, žebrákům dávám a není to proto, že bych se styděl, že já mám a on ne, ale v ten moment u mně peníze nejsou na prvním místě, a jestli je chtějí na chlast, na co jinýho, tak ať si ho koupěj, to já za ně řešit nebudu. Prostě mi kdysi taky někdo nezištně dost pomohl a je to jako štafeta.
Před dvaceti lety jsem jezdil autem do háku a tak dvakrát v tejdnu jsem zastavil takovýmu bezďákovi, asi padesát, po převratu ho hned propustili a i z bydlení vyhodili.
Ráno na nádraží měli už od půl šestý otevříno v hospodě.
Jenou mi říkal, abych mu půjčil dvacku, tak jsem mu ji dal, pak jsem ho půl roku neviděl a když jsme se zase potkali, tak mi ji vracel.
Až mně jako píchlo usrdce, že má špinavý hadry, závislost na chlastu a cigaretách, ale jakejsi kousek cti, to je to poslední, co má.

Dostal jsem se jednou do špatný situace a jeden člověk mi občas jen tak přivez jídlo, pití, někdy cigára, protože fakt nebylo.
Pak se ten člověk stal na čas milionářem a teď mu volám já, ať přijede na oběd, když něco vařím.
Protože teď nemá on.


S tím, že když budem všichni obchodovat, tak nebude s čím, to je takový klišé, ale většina obchodovat neumí, nebo nechce, tak jim zbejvá práce, poslední šanc, tak proč ztrácet glanc.

A to s tím ziskem při nákupu mám pravdu já.
Žádnou akademii jsem nestudoval, jenom školu života.
Když jdu něco koupit, abych to zobchodoval, tak mám už dávno jasno, za kolik to prodám a nízkým nákupem si přeci už dopředu vytvářím zisk.
Počítat až potom, co z toho zbyde je někdy pozdě.
Ale ve škole to třeba záměrně učej jinak.


Jestli jsme diskutovali olidech životě, penězích a půjčování, obchodu,
tak takhle to asi vidím.

Lux:Sice se mnou nemluvíš a oslovuješ kolegu Yxc ale něco mí říká,že je řeč o mě.
Tak by mě tedy předně zajímalo,čím jsem tak vyjímečný,že by mě měl někdo ukazovat svoje vlastnosti a já bych ho pak milosrdně přijal za kamaráda.To nevím teda-jestli je tak vyjimečná ta možnost,že můžu dát mýmu kámošovi,co upadl do protivenství 4 litry...to přece není žádný převratný peníz-i když na to někdo maká 14 dní.
Také moc hezky píšeš o těch bezdomovcích a o skořápce civilizace a jak je někdy těžké poznat,kdo je dobrý a kdo špatný-ale u mýho kámoše jsi to věděl dost rychle-že je to budižkničemu-a to jsi ho ani neviděl.
Také bys mě mohl vysvětlit,proč vlastně oslovuješ kolegu Yxc v souvislosti se mnou-on přece nepsal,že si máš nechat svoje výchovný komentáře KE MĚ ale že si máš pouze nechta své výchovné komentáře-a jak sám píšeš-ke mě jsi žádný výchovný komentář neměl-to já to špatně pochopil.Ale jak koukám,tak jsem to možná tak špatně zase nepochopil.
Hele,Luxi,přestaň kňučet a být ukřivděný a piš k věci-a když se do někoho obuješ-tak oslovuj jeho a nepruď jiné diskutéry.Když se člověk hodně soustředí na tvůj zamotaný text-dají se tam najít náznaky dobrých myšlenek.
Tak se hoď do klidu a přidej se do klubu kámošů tady.Můžeš tady kohokoliv zjebat,budeš od kohokoliv zjebanej ale v normě patřící k mužům.Co je navíc je opruz a trapárna!

Lux: ano, život, co je správné, co je špatné, co je morální. Dotýká se Vás určité spektrum, ale ve skutečnosti je to jen výseč spektra. Vidíte stále ještě příliš černobíle. Stačí se zaposlouchat a slyšet. Připomínáte mi jednoho mého příbuzného, který vždy horlí nad nespravedlností tohoto světa, zatímco mu uniká podstata tohoto světa.
P.S. Vaší parketou je drama, nosnou parketou je však satira, O. Wilde to znal.

Čistě technicky : při nákupu vzniká úspora, zisk zaregistrujeme až po prodeji. :-) Je to trochu o slovíčkaření.

Vittta - Já to nechci točit, tak jen krátce. Psal jsem to jemu, protože on reagoval na co jsem vám napsal. Je to jen gramatickej obrat.
Vašeho příbuznýho jste tak popsal vy, jestli má dobrý vlastnosti, tím líp. Vy ho znáte líp, tak si to musíte nějak přebrat sám, jestli se vám chce. To není nějaká klička. Já ho neznám a vy v hloubi duše víte, jak to s ním je, tak to musím položit a nechat.

Já nejsem moc ukřivděnej. Jen jsem prošel různý situace a viděl lidi, který to měli o hodně víc ať v horším nebo v lepším. Já si můžu pořád pískat.


Yxc - Amíci maj něco, čemu říkaj sociální vejtah, to je podle mně lepší než charita.

Na tu štafetu taky věřím, myslím, že u vás si dotyčnej i dobře vybral, jenže ti, který ji potřebujou, bohužel často nevypadaj jako potřební a ti, co vypadaj nejsou a hospoda je to poslední místo, kde budu předávat štafetu. To je asi tak to, co jsem chtěl říct.

Vždyď jsem znal i žebráky, někteří byli profici, co jezdili na žebrotu autem. Znal jsem jiný, ti byli rádi, že si někde vysomrovali na kafe a přežili mrazivou noc. Moct se najíst a moct přespat v relativním teple by mělo bejt dneska zaručený ústavou. Mimochodem, ti co jezdili do práce autem žebraj doteď. Aspoň jeden z těch, co to měl o přežití a to kafe byla pro něj otázka života a smrti, je z toho dávno venku.

Jenže u lidí, co nežebraj je to stejně. Někdo nic neříká a zatím je na dně. To je jedno. Stejně se svět hned tak nezmění.

Gretchen - Mojí parketou není ani drama ani satira. Co to je doopravdy se nikdy nedozvíte.

Oscard Wilde byl povrchní floutek. Nechme ho spát s ostatníma na Pere La Chaise.

Gretchen:Abych nevypadal jako nezdvořák-díky za milá slova.Těší mě,když si někdo rád čte to co vyplodím.Člověk pak má takový příjemný pocit,že nežije úplně na hovno!!!

Lux: opera.

Život je svou formou úplně nedostatečný. Jeho katastrofy se dějí nepravým způsobem a nepravým lidem. V jeho komediích je groteskní hrůza a jeho tragédie, jak se zdá, vrcholí fraškou. O.Wilde

Mě v hospodě nabízeli vždycky jen kradený.

Co se tam dá koupit jinýho, že na to člověk potřebuje mít peníze pořád u sebe?

Zedník: Třeba se chlap rozvádí, zapíjí tam žal a chce prodat auto za půlku ceny, aby se nemusel dělit.
Ale hned.

Nebo před nástupem trestu se rozprodává zařízení bytu, protože než člověk přijde, tak mu ho stejně vykradou.

Taky se tam prodává zboží, co se v marketu nekoupí.

Naprosto úchvatný zážitek s půjčováním peněz je zde:
http://cheorchia.bloguje.cz/857244-neplet-se-mi-do-zi
vota.php

To Lux: V čem se Vám zdá povrchní Oscar Wilde?

To Yxc: Tradičně jste mne fascinoval, nyní zmínkou o tom, že jediné dobré dárky jsou chlast, a nástroje. Jen si myslím, že jste optilista když si myslíte, že lze snižovat cenu panáka. Jednou jsme na Brnenském veletrhu v devadesátém šestém roce zažil hoteliéra, který si od agenta skláren Kavalír objednával na obchodním sezení padesát stylových půllitrů na pivo s kalibrační značkou, ale ne 500, ale 400 mililitrů, sto křišťálových panáků na koňak též s kalibrační značkou 50 ml ale na 40 ml, to vše do svého pětihvězdičkového hotýlku na Malé straně. Kdysi jsem měl na obecné škole spolužáka, který měl otce vrchního v pražském interhotelu ambassador. Ten nás vždycky odpoledne vodil do dejvické vily, kde nás jeho otec učil, jak rychle zfixlovat při vracení peněz, jak v kase rychle zjistit bez počítání kdo a kolik ukrad, jak oblbovat váženého hosta, a nebo lít minerálku do vodky u baru již sežraným zákazníkům. Pak otevíral sejf, a ukazoval nám, kolik už má nasyslenejch tisíc bonů, a že vůbec nezáleží, jaký má kdo školy, ale jak je šikovnej. Pamatuji si, že jsem mu pak před tím otevřeným sejfem sehrál divadelní scénku o tom, jak náš matikář, zástupce ředitele a šéf KSČ na škole vypočítal na tabuli kosínus fí rovný 1,221, a jak se tomu sám před třídou divil, a fascinován se drbal zamyšleně v rozkroku. Ten vrchní se rozeřval smíchy, potom si musel dát panáka protože se zakuckal, a nakonec vzal ze sejfu desetibonovou bankovku, a podal mi ji s prosbou, jestli bych tohle byl ochoten zahrát jejich řediteli, že by mně vzal do hotelu až bude mít odpolední medákem. Můj spolužák mi pak ale řekl, že když jsme odešli, fotr ho vzal k sobě, a řekl mu, aby sei na mne dával strašnýho bacha, protože prej já dovedu oblbovat lidi lepší než on, a jak mi dal tu bankovku, tak že jsem ho prej asi zhypnotizoval.........

S.Ogilvy: Vy jste šťastný člověk, pohráváte si s lidmi, světem.

Už jsem toho vypil tolik, že v hubě poznám, jestli je to 0,4 nebo 0,5.
mně už nikdo v chlastu neoblbne, a když jo, tak jen proto, že mu to dovolím, aby měl radost.
Běžně si nechávám dotočit pivo na míru, když to někde přeháněj.

Ale na jednu příhodu si vzpomínám, měl jsem známýho doktora pro zvířata, veterináře.
Ale vysokou školu měl.
Ten si jednou koupil mobilní telefon, byl šťastnej, jako blecha, a když chtěl volat, tak vytahal z kapes a si padesát lístečků, na kterejch měl napsaný telefonní čísla, našel za chvíli ten správnej a už volal.
Čuměli jsme na něj, jako pitomci, pak mu můj spoludělník vzal telefon z ruky, lístečky taky a za deset minut mu ty čísla do telefonu vložil.

To zas jako pitomec čuměl doktor a od tý doby jsme u nás v autodílně pro něj byli největší autority přes mobilní telefony.

Yxc - Aha, tak to jo. Měl byste taky začít brouzdat po netu. Kdysi tam někdo koupil za pár tisíc ferrari, zhrzená manželka na kterou bylo napsaný ho prodala co nejlaciněji, aby nasrala svýho miláčka. Smouva byla platná.

To chápu váš názor, že už při koupi člověk ví, že vydělá.

Zedník:To je mrda-ferrari za pár tisíc a smlouva platná.To je ten jeden,co ho má na těch dalších 999,kteří přes net také koupili ferrari za pár tisíc ale nemají ho....

Vittta: nedávno psali na hovinkách, že někdo dal na e-bay jachtu v ceně 1,6 mega od nuly, nějak to všichni přehlídli a jeden mladík dal asi šestnáct korun na poslední chvíli, bylo to platný a byla jeho.
Je to průser, já taky musel zachraňovat věci na aukru.

Yxc:Tak je to možný-ale já těmhle informacím moc nevěřím.Kdo dokáže dokázat,že to je blbost???

Já bych Aukru věnoval více pozornosti než se běžně dělá, protože jsem slyšel o několika přpadech, kdy někdo prodával jak šílený, a dokonce se mu to fantasticky dařilo, tak něco kupoval z ameriky a tady to prodával dráž, nebo co, a najednou dostal předvolání na finančák, kde se mu oznámili, že z toho dosud nic nezdanil, a dali mu složenku. Ještě horší to může být s nákupy z e-bay, protože z toho se při i nepatrně větším objemu neplatí jen daně ale i clo. To že mu ten finančák dal informaci bylo ještě velmi slušný, daleko horší je to zjistit za pět let, a mít tam panále dvěstě papírů.

S.Ogilvy: to jste mě teď docela vyděsil. Já jsem měl teď z USA poslaných zhruba 8 zásilek po 100 USD a docela jsem se radoval, že jsem z toho nemusel platit clo. Sám bych to raději koupil naráz, ale bohužel vzhledem k vývozním limitům to nelze.

Pokud čtete noviny, obžalovali teď nejakou rusandu, která chtěla ze států vyvézt nějaký zařízení pro vidění v noci z obchodu se zbraněni a špionáže. Američani jsou dnes v tomto oboru úplně nepříčetní. Já už tam teď nejezdím, protože to rabování v kufrech na letišti je opravdu drsně ponižující. Co se týče českých finančáků, je to perfektně organizovaná mafie, která v podstatě dnes všechno vidí, protože je to propojený počítačema, a jednak podle zákona nemusí nic nikomu hlásit, a dobře ví, že počkat si na penále u někoho, kdo nezná dobře zákony, je výnosný džob, protože kdo v tomhle bordelu zná / může znát/ zákony. To vám ostatně řekne v čechách každý zkušený právník..

S.Ogilvy: u těch posledních generací nočního vidění bych že tomu třeba nedivil, ale že to jde v podstatě "ad absurdum" jsem se přesdvědčil před nedávnem, kdy jsem si v jednom internetovém obchodě objednal bicí pružinu (mainspring) za cca 8,- USD a bylo mi odpovězeno, že objednané zboží spadá pod regulační politiku a blablabla. Zkrátka nelze odeslat mimo území USA. Američani se zřejmě bojí, že bych jim s 23 lb pružinou zaútočil na Bílý dům, nebo zbořil Capitol.
Bohužel u nás to koupit v podstatě nelze, protože když se na některé speciální věci zeptáte v běžném obchodě, koukají se na Vás jako na idiota a když už oslovíte někoho, kdo to sem vozí, tak zjistíte, že na tom má tak minimálně 100-150% marže.