Malý princ aneb SAMOSTATNÉ MYŠLENÍ

Často se v článcích na zpovědce objevuje postesk nad tím, že dnešní lidé většinou nejsou schopni samostatně přemýšlet. Že pouze slepě přijímají myšlenky naordinované učiteli, masmédii, módou, přáteli, "tím co se má" nebo v krajním případě náboženským guru.

Proto bych rád individuální myšlení podpořil tímto experimentem (pokud s tím Blogger bude souhlasit).

Předpokládám, že každý člověk s dokončeným středoškolským vzděláním bude znát knížku "Malý princ" od Antoina de Saint-Exupéryho. (Pokud náhodou ne, CELÝ text včetně ilustrací najdete např. zde: http://www.vrana.cz/princ/)

Vyzývám tímto každého, kdo se považuje za samostatně myslícího člověka, aby napsal formou krátkého článku SVŮJ VLASTNÍ výklad této knížky, a zejména vysvětlil její konec, kde se malý princ nechal uštknout tím hadem. Zajímá mě, co tenhle dějový obrat či jinotaj PODLE VÁS znamená, co představuje, co symbolizuje, co tím chtěl autor sdělit nebo vyjádřit.

Sám půjdu samozřejmě příkladem, neboť znám 3 možná vysvětlení jen téhle jediné věci (a na všechny jsem přišel sám). Pochopitelně je napíšu, ale prosil bych Bloggera o trochu speciální administrátorský přístup. A sice, zveřejnit jen tento úvodník, ale příspěvky ostatních nechat chvíli skryté a zveřejnit je až všechny najednou, až je napíše minimálně 10 různých lidí. To proto, aby nikdo nemohl opisovat a nebyl ve svém přemýšlení ovlivněn. Aby byla 100% zachována myšlenková individualita každého z účastníků.

Závěrem dovolte, abych apeloval na zdejší "staré geometry" (Ogilvy, Goldstein, L.C. a ostatní z jejich generace) a jmenovitě je poprosil o účast.

Pokud dokážeš dobře poradit, pomoci s problémem nebo jsi něco podobného zažil, pak dej svou radu.
Příspěvky se vkládají přes okno v dolní části obrazovky. Pokud tam okno není, pak je již diskuse uzavřena.

"Vyzývám tímto každého, kdo se považuje za samostatně myslícího člověka, aby napsal formou krátkého článku SVŮJ VLASTNÍ výklad této knížky, a zejména vysvětlil její konec, kde se malý princ nechal uštknout tím hadem."

Jsem sice samostatně myslící, ale "Malý princ" je jedna ze tří knížek, které jsem v životě nedokázala dočíst do konce, což je mi teď vzhledem k Tvému článku moc líto, protože nemůžu přispět svým výkladem dané pasáže.:-(

Ale je to dobrý nápad a těším se na reakce, možná mě to i vybudí si přečíst ten konec na webovkách v odkazu a pokusit se o výklad byť vytržený z kontextu.

A proč ne Země lidí nebo Citadela, Petříku? Kdo by to byl řek že se augerechnecht ty rozněžnuješ nad Malým princem? Ostatně nebyl ten Exupéry fuj fuj komanč (četls li jako člověk s dokončeným středoškolským vzděláním, což dnes už ač tě to možná překvapí patří k průměru až podprůměru) tak scéna s polskými nájemnými dělníky vypovězenými z Francie ti přeci musí smrdět fuj fuj tím hnusným sociálním smírem, humanitou a podobným jak vy pravičáci rádi říkáte socanským harampádím. Ono to není nějak tak pragmatické (my levičáci říkáme sobecké), co? Zkrátka in a cool a taky free, a též trendy, tak se divím že bys to vůbec čet?
Ještě nakonec budeš stejnej týpek jako sultán Bayezid neblahé paměti jež se rozplakal nad rozšlápnutou růží a přitom nechávál s oblibou stavět pyramidy lidkých hlav a dobytí Konstantinopole pod jeho taktovkou vešlo do dějin jako ukázka jedné z nejhorších prasáren v historii. No však mu také Tamerlán (další takový krvelačný parchant)pak nadělil přesně co mu gebírovalo...
Hele a co kdybys začal třebas svým pojetím Remaquova Miluj bližního svého nebo Hemmingwayova Komu zvoní hrana (ale bacha aby tvé dvě modré mozkové buňky neutrpěly kolaps)?
Pa a těším se na tvé epištoly, memoranda i elaboráty.
Wewi wew!

Výklad č. 1: NEJVYŠŠÍ OBĚŤ PRO LÁSKU

Příběh Malého prince, který opouští svou rodnou planetu i milovanou růži, aby poznal svět, je klasickou "duchovní cestou" mladého muže. Příběh je do jisté míry inspirovaný také Exupéryho přelétavostí (měl ženu, které byl nevěrný, ale nakonec se k ní zase vrátil). Nicméně: Princ opouštějící planetu je alegorií bezstarostného mladého muže, toužícího po dobrodružství, po zážitcích a po poznání. V tomto věku je plný vášně, ale nezná odpovědnost. Když ale v nevázaném životě a v náruči bezpočtu dívek a žen (symbolizuje 5000 růží v jedné zahradě) nenajde štěstí, uvědomí si hodnotu opravdové, vyzrálé a hluboké lásky, věrnosti a odpovědnosti. A též si uvědomí, že pro dosažení tohohle je potřeba něco obětovat. Princ na konci, když sebevraždou opouští svět, aby se (jako duše) vrátil na rodnou planetu, kde bude patřit jen a jen své milované růži, je tedy alegorií dospělého chlapa, který se dobrovolně zříká všech milenek a přítelkyň, nezřízeného života, zálib, ba i přátele mnohdy musí opustit, aby spojil celý svůj život se ženou, tou jedinou a pravou, a žil už provždy jen pro ni. Z tohoto úhlu pohledu se i samotná princova sebevražda dá metaforicky chápat jako akt svatby (umírá mládenecká svoboda). Blogger by se v něm mohl poznat.

Wefka: Počkej, tak tohle je tematické vlákno, pojď se řezat jinam. P.S. Citadelu mám v malíku.

Výklad č. 2:

Jak známo, Exupéry byl povoláním pilot a počáteční zápletka v Malém princi (o nouzovém přistání poškozeného letadla v poušti) není náhodná. Exupérymu se skutečně něco podobného stalo. Byl sám, ztracen, bez jakékoli pomoci, takřka bez jídla a bez vody, v poušti s poškozeným letadlem, které jediné představuje naději na přežití, která však není vůbec nijak závratně vysoká. Jak si uvědomuje možnost blízké smrti, začne bilancovat svůj život a vrací se v myšlenkách do minulosti. Imaginární setkání s postavičkou Malého prince je tedy alegorií vzpomínky na své vlastní dětství a dospívání. Ty vzpomínky mu jsou za této situace jedinou útěchou. Jak čas plyne, Exupéry s nadějí spravuje letadlo a ve vzpomínkách se posouvá dál a dál. A když je nakonec zdárně opraveno a může odletět, dostává se i ve vzpomínkách do současnosti. Smrt Malého prince tedy v tomto pojetí znamená konec snění a návrat do reality.

Oki doki. Tak máme něco společnýho, to já taky. No a příští týden zkusím vypotit wefčí interpretajš teho prynca. Jinák moc zajímavě jsi to podal musím wewnout!
Aj pointa zajím,avá, taká nepravicová, obecně lidská.
PS: Známa li je ti kniha Muž, který sázel stromy? Zajímavou jewyt by se ti mohla jak tak nad tvým viděním Prynce malého přemýšlím sobje na wjetfi...wew wew.

Malého prince jsem nikdy nečetl. Kdysi jsem nechtěl, protože to byla povinná četba a potom, když už jsem si to přečíst mohl, tak se mi nechtělo, nebo jsem neměl čas, či jsem si nevzpomněl. Bůh ví, byla-li to chyba, či nikoli. Přečetl jsem si jej až dnes.
Je tam, na těch stránkách mnoho myšlenek a tolik alegorie, že je to stěží pochopitelné i pro člověka s fantazií. Troufnu si tvrdit, že si tam snad každý najde to své, co by jej mohlo zaujmout.
Rozbor by měl provézt spíše někdo, kdo ještě má co říci, než depresivní, unavený a znechucený L.C., který již toho hezkého kolem sebe moc nevidí a někdy už snad raději ani vidět nechce, z obavy, že i to málo se obrátí v klam v okamžiku, kdy se zadívá pozorněji.
A je to i o strachu. Strachu z toho, že hluboké zamyšlení nad touto knihou z něj udělá někoho lidštějšího, než jakým momentálně je. Lidštějším v tom skutečně pozitivním smyslu slova, kdy by dokázal opět přistupovat k okolnímu světu s dětskou naivitou na jedné straně a s realizmem někoho, kdo vidí svět skutečně takový, jaký je na straně druhé.

Tolik let jsem strávil výchovou své „bestie“, abych dokázal přežít bez zranění, abych otupěl natolik, že mě nedokáže nic zasáhnout, že snad již ani nedokážu pohlédnout na svět Malého prince tak, jak jej snad mohl vidět on.
Tento svět již nepřeje Malým princům. Přeje Králům, Domýšlivcům a Byznysmenům a možná i Zeměpiscům bez vlastní touhy po objevech a zcela a naprosto zbytečným Obchodníkům. Když si to vše člověk uvědomí, je zázrak, že se nenechá uštknout hadem z toho čirého zoufalství, ze kterého není úniku, nebo na druhou stranu z víry, že se pak zrodí do jiného a možná že lepšího světa.

Nakonec ale stejně každý, kdo si tuto knihu přečetl, zřejmě ucítí, že i v něm bylo mnoho z Malého prince a nejen to, ale že i on sám byl kdysi Malý princem.Stejně tak, jak věřím tomu, že téměř každý člověk kdysi byl Malým princem, veřím i tomu, ža jeden každý Malý princ v něm zemřel. Někdy jej zabil on sám, někdy to byla společnost, rodina, přátelé, škola nebo desítky dalších důvodů. Stačí se rozhlédnout kolem sebe, každý den potkáváme a jsme obklopeni desítkami zabijáků malých princů.

Nevím, jestli je možné, aby se v někom jeho Malý princ znovu zrodil. Možná, že ano, vytvoří-li si svět, kde platí jen a jen jeho pravidla. Nikdy to však již ale nebude ten Malý princ, kterým kdysi býval, spíše někdo, kým by si přál, aby byl.

Tak já tam ty verze výkladu od Petra vrátím pak .. jsem zmaten :)

To Blogger:
To jsi fakt mohl pár hodin ještě počkat, než se zdejší myslitelé vymáčknou.
No zkazil jsi to! (Uvědomuji si, že jsem tímto porušil kodex webu, to jest nedotknutelnost admina, a budu pravděpodobně perzekuován ;-) )

To Petr:
Nedělej z toho vysvětlování dobrovolné smrti Malého Prince vědu!

Je to prosté. Zatímco na opuštění malých asteroidů nepotřebuješ extra technologii (asteroidy mají gravitaci nula nula nic, takže se stačí Malému Princi odrazit (vakuum a šílený mráz zanedbáváme)) a můžeš cestovat jinam, tak na planetě Zemi je to jiné. Na překonání gravitace 9.81 m.s^-2 je potřeba několikastupňový raketový nosič, a ten v době Exuperyho ještě nebyl vyvinut (zcela ignorujeme budoucí antigravitační pohon po objevu Diracova gravitonu, taktéž nástupce uhlíkových vláken pro výtah na oběžnou dráhu ignorujeme). Takže aby se bez této technologie dostal Malý Princ zpět, musí zemřít.

Pokud je Malý Princ křesťan, jeho duše se setká s duší jeho květiny (která (mezitím co byl pryč) bez péče uhynula).

Pokud je Malý Princ hinduista, bude doufat ve znovuzrození (v nekonečném koloběhu životů) třeba jako baobab vedle své květiny na domovském asteroidu.

Tož tak. Velice se omlouvám za svoje chladné až cynické matematické myšlení.

Jako dítěti se mi Malý Princ nelíbil. Taková melancholie, smutek a smrt. Stejně se mi nelíbily pohádky Hanse Christiána Andersena (Křišťálové vidiny). Pro dítě je to nevhodné (ale přitom synovce Martínka nechávám hrát Age of Empires)!

Svého synovce jsem (svého času) nechal hrát hru Gooka. Martínek zdárně a sám vyřešil vraždu mudrce Mahary (nad starcem netruchlil). V dalších levelech jsem mu méně či více pomáhal. Když ale v kosmické lodi Gooka nepoužil na správném místě svůj Terranský ovladač se třemi šémy a byl zabit zlým Gurhamou, Martínek usedavě plakal.

Petr: Schvaluju to teď jen já .. mezi prací .. takže jen odklepu kde se mi zdaj příspěvky, že jsou v pohodě .. tak jak jdou za sebou ..

3. výklad: KONEC DĚTSTVÍ
Tak tenhle mám nejradši. :-)

Jedním z ústředních témat Malého prince je i rozdíl mezi dítětem a dospělým. Táhne se jako červená nit celým příběhem.
Postava Malého prince představuje dítě, nebo samotné dětství. Dítě má fantazii, nadšení, dovede vnímat věci, ke kterým je dospělý hluchoslepý (viz. beránek v bedničce nebo slon v hroznýši), je otevřené, bezprostřední, bezelstné. Proti tomu stojí svět dospělých, který mu právem připadá divný a absurdní. Král, který teoreticky vládne všemu, ale ve skutečnosti je bezmocný. Domýšlivec, který žije úplně sám, ale sám ve svých očích roste. Alkoholik, který pije proto, aby zapomněl, že se stydí, že pije. Byznysmen, kterému teoreticky patří všechny hvězdy, ale ve skutečnosti má jen bezcenné, ale HROZNĚ DŮLEŽITÉ!!! papírky zamčené v zásuvce (jak příznačné pro dnešní dobu). Lampář, který věrně a slepě vykonává nařízenou práci, která ovšem nemá žádný smysl (ještě příznačnější). A nakonec zeměpisec, který nikdy nikde nebyl. To všechno jsou archetypy dospělých, kterým Exupéry takto nastavuje zrcadlo.
Jenomže jak jde příběh dál, vychází najevo, že všechno není tak jasné, jak se zdá v dětství. Dospělý chápe hlubší věci, které dítě nevnímá. Dospělý má odpovědnost, ví, co má skutečnou hodnotu, a je schopen osobní oběti. Malý princ (co by dítě) na začátku odpovědnost bezmyšlenkově zahazuje, protože nedokáže rozpoznat, komu na něm doopravdy záleží. Ale když pozná svět a získá opravdové přátele (ochočená liška), pochopí hodnotu přátelství a lásky a naučí se i odpovědnosti a odhodlá se k návratu i za cenu osobní oběti, čímž de facto dospěje. Smrt postavy Malého price tedy v tomto úhlu pohledu symbolizuje konec dětství, přerod dítěte v dospělého člověka.

Schvalne jsem si reakce necetl :) Asi jsem cynicky barbar a vyprahla duse obyvatele velkomesta, ale moc mi ta knizka nerika a pripada mi ponekud nadhodnocovana a snad se v ni hleda ... i co v ni neni. Naposledy me zaujala asi ve veku 9 let, mile cteni. Mozna se k takovym pribehum jeste vratim ale ted ne.

Před nějakou dobou inzeroval nějaký asi osumdesátipětiletý německý pilot z luftwafe, že prej kdysi sestřelil Exuperyho. Letěl prej v ME-263, čet si Malýho prince, koukne okýnkem,a hele Exupery. Tak přidal trochu peroxidu na burel, dohnal ho, a napumpoval to do něj. Kdysi jsem někde četl, že v šumu je obsažena jakákoli informace, takže v ní můžeme nalézt vše co chceme a po čem toužíme. Pokud je člověk dobrý spisovatel, dá lidem to co si chtějí přečíst. Je to stejné jako napsat proroctví, že bude pršet. Pokud bych už chtěl testovat samostatné myšlení, navrhuji Alenku v říši divů. Ta mi připadala vždy daleko méně zašuměná. Existuje od ní spousta překladů. Co překlad, to jiný význam.

Nejvíce mne zaujala báseň, kterou čte Králík Březňák Králi a Královně:
Začíná verši:

On řekl mi, že s u ní byl,
a mluvil o mně s ním,
Ona mi mela vlemi v zlé,
že plavat neumím...

...
...
...
a končí:
To musí zůstat tajemstvím
jen mezi kamarády.....

Asi vás nepotěším, jako samostatně myslícího člověka mně S-E vůbec nezajímá. Celej MP na mě působí a vždycky působilo jako prázdný pózování na efekt, asi jako když si hor.níček nebo w.erich hrajou na moudrý nebo pol.ívka cpe lidem na nos klaunovskej nos, aby jako bylo poetično.
S-E mi byl antipatickej jen jsem viděl poprvé jeho fotku a pak pokaždý, kdy jsem se o něm dozvěděl něco novýho.
Proč je kolem něho taková legenda nevím.

Připomělo mi to teď nějakej pořad o Zázvorkový. Každěj tam říkal, jaká to je dáma, ale vyprávěli o ní jen samý historky z hospody.

Ogilvy: Ad pilot, co sestřelil Exupéryho - takových už bylo ...
A slyšel jsem také zkazku, že ten poslední let Exupéryho vůbec nebyl bojový, nýbrž vyhlídkový s nějakou samicí ...
A také hypotézu, že to do toho moře napral sám ...
Takže - brát s rezervou.

Ještě k té Alence v říši divů, a té básničce co se mi líbila: Když se člověk nad ní zamyslí, s úžasem spatří něco jako jako dokonalou šablonu na jakoukoli politickou doktrinu, a nebo ještě lépe, jakýkoli obecný politický projev. Vsadím se s Vámi o co chcete, že podle této básničky jsou koncipovány například skoro všechny Havlovy hry a projevy. Vsadím se, že pokud to někdo zná, může vylézt před jakékoli shromáždění lidu, tu báseň nebo pro jistotu jen sloku odrecitovat, a pak už jen zařadit nějaký výkřik, třeba: Komunisti vás budou strašit nezaměstnaností. Nevěřte jim!!! A jste přes noc nový politický vůdce lidu. Kdysi se prej dokonce báseň houfně používala jako šifrovací klíč v diplomatické poště.

Nyní bohužel vytížen jsem plně však v úterý reakci na dílo sem vložím. Předestírám že nebude vůči Exupérymu (mizerný letec, průměrný člověk, nadprůmerný spisovatel) lichotivá, ale realistická (vycházím z jeho životopisu). Však důležito je, zda někdo z vás poušť na vlastní kůži zažil? Neb myslím že bez toho lze ono dílo jen částečně pochopit tak jak autor jej myslil.

To Petr: celý úryvek s tím sestřelením Exuperyho prosím berte jako parodii. Mohl jsem to pod to pro jistotu napsat. Ovšem nevěřil byste, kolik pilotů luftwafe studovalo Exuperyho. Tehdy byl ještě pilot elita, a bylo jich jen pár, a ti nejslavnější se všichni mezi sebou znali, a i když po sobě stříleli, vždy dodržovali rytířské zásady. Alespoň ti starší, kteří ještě byli inteligenti, a byli u toho od začátku...

Blogger: Tak co, odvážil se ještě někdo? Co holky? Teď mají jedinečnou příležitost dokázat, zdali to, co se o jejich myšlení říká, je pravda anebo ne. Jsem zvědavý.

Já se přiznám, že jsem tu knížku nečetl. Já znám jen Neználka .. který mne výrazně poznamenal .. takže se zdržuji teorií.

Můžeš přečíst teď ... www.vrana.cz/princ a je to tak na hodinu (celá knížka).

To Bloger: Pokud bych měl opravdu nastudovaného Neználka, a výrazně mne poznamenal, spíše byc teorie rozvíjel, než se jich zdržoval. Mně se z Neználka vždycky líbil nejvíc Syrupčík...

tak asi budu neoriginalne papouskovat, ale malyho prince vidim jednoduse jako vnitrni, cisty, nezkazeny dite v kazdym z nas ( uz ne jako pohadkovou postavicku, jako knizka pro deti mi to moc nepripada, mne bylo po docteni v 11ti letech akorat smutno).Zajimava je ta poust (jak uz to nakousla wefka), protoze na pousti jsou veskery masky, okecavani, lzi , vejsmysly a nesmysly k nicemu, tam je proste jen pilot, kterej musi spravit svuj stroj, omezeny zasoby vody , nejde tam moc si na nic hrat a predstirat, zivot a potreby osekany na to nejdulezitejsi a podstatny.Na coz prichazi malej princ svym putovanim taky (vztahy, zeny - kvetiny, podivini na planetach, smysl nebo nesmysl ruznyho konani,krasa,laska studna v pousti atd ).Konec je hezky symbolickej, had treba jako poznani (dospelost), malej princ musi zmizet tak jako kazdy dite jednou vyroste ,malyho prince si sebou zpatky mezi lidi pilot vzit nemuze ...had jako zacatek a konec, pote co princ pilotovi predal, ukazal a pripomenul co mel.....

Petr - Exupéryho let nemohl být bojový, protože neletěl v bojovém letadle, ale v průzkumném. Ke svým teoriím můžete přidat další, že spáchal sebevraždu.
Bylo mu 44 a byl to narcisistickej hochštapler, kterej viděl, že stárne, dokáže toho čím dál méně a jde s ním všechno s kopce.

Ogilvy - http://ebooks.adelaide.edu.au/c/carroll/lewis/alice/chap
ter1.html

Nejlepší je si to přečíst v originále.

Blogger: Tak už ty výklady asi zveřejni, pokud nepřibývají další.

Tahle věc mi matně vybavuje zážitky ze školních lavic. Kromě anglického či německého jazyka a občanské nauky to byla literatura, kdy se vždy našlo několik nadšenců, kteří dávali pozor a pilně hledali výklady a symboly, které se paní učitelce líbily. Malýho prince si pak nakonec přečetl asi každý, už jen proto, že to bylo tenký. Každý kdo se pak odvážně přihlásil a plácnul nějaký kec, tak dostal jedničku a ocenění, že není hloupý a že má "samostatné myšlení". Já byl vždy akorát za pitomce úplně v první lavici buď v polospánku nebo zahloubaný v myšlenkách do světa programování v pascalu. Moje tehdy ještě obstojné nadšení pro literaturu skončilo, když jsem dostal tu čest se střetnout s myšlením slepic v plné kráse - především s těmi kusy, které mají nadšení pro beletrii - a já chudák jsem se naprosto ztratil v tom světě, kdy pojmy "chápat" a "cítit" naprosto splývají. Dodnes nevím, zda ten blb jsem já. V každém případě já tímto samostatným myšlením neoplývám. Já určitě ne. To ty sebestředné "pocitové filosofky".

Ogilwy: Jojo ta Luftwaffe, ta dodržovala rytířský zásady. Hlavně ve Španělsku Legie Condor nebo na Východní frontě, nebo za útoků na spojenecké námořní konvoje. Byli to frajeři a v Guernice, Coventry, Varšavě i Rotterdamu by o tom mohli donekonečna vyprávět...
A co teprve posádky ponorek to byli teprv rytíři, není nad uvítaní trosečníků tleskotem kulometu z velitelské věže...
Tak jediný zlo sou ti komančové a fašouni jsou vlastně geróji největší.
S tím by Petříček určitě souhlasil...

Wefka: Jseš jak moje rudá bejvalka, když jsme se jednou bavili o VŘSR a ona prohlásila, že zmasakrovaného báťušky cara nebyla žádná škoda. Tak jsem jí řekl, hlavně že soudruh Stááálin byl lepší.

A abys věděl, ten funkcionalizmus byl především VÁŠ styl! LEVICOVÝ!!!!! Vzniknul totiž z potřeby zajistit rychlý a levný bydlení pro dělňase a střední třídu po první válce, jestli to náhodou nevíš! Slavnej Weissenhof bylo původně dělnický sídliště. Teď sice (v tom, co z něj zbylo po druhý válce) bydlí místní smetánka, ale to spíš ukazuje na qualitu. A jestli je ti i tohle málo, tak se podívej, v čem bydlel váš nejlepší spisovatel Vančura. Funkcionalistickou vilku mu vyšvihnul kolega Krejcar z Devětsilu.

Ne, že cara nebylo škoda, on prostě musel umřít. Česi by se z toho měli poučit a nenechávat si nějaký trautemberky a hravly na semeno.

To : Czarna wefka: ...není nad uvítaní trosečníků tleskotem kulometu z velitelské věže...

Na tohle se mně vždycky ptal E.Sch.: Vy se opravdu pokládáte za humanistu? A co teda sakra říkáte říkáte tomu, co se okolo Vás děje?

Podle mého názoru je úkolem vojáka zabít tolik nepřátel, kolik jen zvládne. Dumání nad smyslem lidské existence a nad rytířským chováním do války nepatří. Každý, kdo na frontě čeká jakékoli úlevy a ohledy je naivní. Já netuším, jak bych se zachoval po sestřelení nepřátelského letadla, nebo potopení nepřátelské lodi, ale vím, že kdybych viděl výsadkáře na padácích sypal bych to do nich dříve, než by mě podobné myšlenky vůbec přišly na mysl. Ona ta střelba funguje oběma směry. Vím, že oni by mě chtěli dostat taky.

Navíc si myslím, že pokud bych potkal vojáka, který pro mě má nachytaných pár kulek z MG-34, bylo by to to nejlepší, co by mě mohlo na moři potkat. Jednak je mi jasné, že do ponorky by mě měli stěží kam nacpat za druhé je to to, že v chladných vodách severního Atlantiku bych tam 20-30 minut chcípal na podchlazení. Tak bych to měl alespoň rychleji za sebou. V porovnání s tím, co se svými občany dělá současný si/oni/sty řízený stát je to akt více než milosrdný.

V nějakém dokumentu o 2. sv.v. na ČT byl záběr z palubní kamery Mustanga, který roszstřílel krávu na louce. Nedivil bych se, kdyby to bylo z rozkazu.

Tak koukám, že nám Wefka nesplnila slib a nedodala svůj výklad (no, jak typické pro socany, že ;-)) Každopádně děkuji L.C. za jeho hořký, leč pravdivý pohled, i všem ostatním, kteří se nad tím tématem skutečně zamysleli.

Wefka dodala výklad, ale bohužel to bylo tak prošpikované zakázanými věcmi, že jsme neměl čas a sílu to čistit a prostě to šlo pryč. Omlouvám se .. ale chci držet určitý level a jsou situace, kdy to jinak nejde.

Tak jsem se dala do čtení Malého prince. Tuto knížku mi četli rodiče když jsem byla malá, ale moc si to nepamatuju. Chtěla jsem si jí přečíst už dříve, ale nějak jsem na to zapomněla. Proto děkuji za toto milé připomenutí. Komentáře jsem zatím nečetla a byla jsem na dovolené, proto píši trochu s křížkem po funuse..

Na začátku mě zaujalo, jak popisuje rozdíl mezi dospělým člověkem a dítětem. Zatím se ještě stále naštěstí řadím duševně k dětem, což mě velmi potěšilo. Než jsem odjela na dovolenou, tak se mě všichni ptali kam jedu – název města. Já jim říkala, že nevím kam jedu, protože je mi jedno, jak se to tam jmenuje. Vím jen, jak vypadá hotel, že je u něj hezký bazén, hezké pláže a snad dobrý noční život. To ale nestačí. Všichni chtějí vědět jméno. Kdybych jim řekla, že jedu do Biendetty (to jméno jsem si teď vymyslela), tak by byli spokojení, ač si pod tím nelze nic představit. Když jsem se vrátila, tak se mě zas rodiče ptali, kdeže jsem to byla, tak jsem jim řekla jméno toho města a oni stejně nevědí kde to přesně je a jak to tam vypadá, ale řekli: „hm tak tam to bylo asi hezký“ a dál se moc nezajímali..
- v knize je to popsané jako:
„Důkazem, že malý princ skutečně existoval, je to, že byl rozkošný, že se smál a že chtěl beránka. Chce-li někdo beránka, je to důkazem, že žije“, pokrčí rameny a budou s vámi jednat jako s dítětem. Řeknete-li jim však: „Planeta, odkud pocházel, je asteroid B 612“, tu je přesvědčíte a dají vám pokoj s otázkami. Jsou už takoví! Nesmíme se na ně zlobit. Děti musí být k dospělým hodně shovívavé.

Dále mě tam zaujal ten příměr kdy názor člověka oblečeného dle norem stáda je přijmut, zatímco pokud někdo vypadá bizardně, je i dobrý názor odvrhnut. Zatím mi tato kniha dává sebevědomí být tím, kým jsem a vykašlat se na ostatní. Což je dobré, protože už vím, kým jsem, ale stále mám občas blok to projevit. Protože na to „normální“ lidé reagují velmi nehezky a chce to velké sebevědomí se chovat podle sebe bez ohledu na ostatní.

Jak cestoval po těch malých planetkách, kde potkal krále, domýšlivce atd. tak je vidět, že každý má svůj svět a v ostatních lidech vidí to, co v nich vidět chce. Byli tam různé podoby ega a ukázka, jak to je směšné. Jenom nevinný člověk jako dítě může být šťastný. O tom ta knížka dle mě je – jak nalézt štěstí (to, co není vidět, rozdíl mezi ochočenou liškou a neochočenou..)

Sebevraždu malého prince jsem pochopila jednoduše tak, že se prostě potřeboval dostat za tou kytkou, kterou měl rád (trochu mi připomněla ženu) a věděl, že není pouze tělo a že nic není nemožné. Nebral smrt jako smrt ale pouze jako svléknutí jednoho z (sedmi) těl.

Tak se mi nejvíc líbí obecný výklad č.1 a č.3

kdybych to měla shrnout, tak v tom vidím:
dětství vs. dospělost (dospělost = ztráta štěstí)
návod, jak nalézt štěstí
omezenost lidí ovládaných egem
nic není nemožné, důležitá je víra
na čem doopravdy záleží, smysl života (štěstí)

KATRIN1011 - Kdyby SE sledoval svět trochu líp, tak by si všiml, že je-li někdo bizzardně oblečen, ale chová-li se naprosto stereotypně, pak jsou jeho myšlenky přijímány stádem daleko lépe, než kdyby byl oblečen stádně.

Stačí sledovat TV. Tam se to jima hemží.

Výkladů Malého Prince je jistě popsáno mnoho. Záleží kdo se tématu ujme. Bude jinak vypadat od filosofa, jinak od matematika, jinak od přívržence náboženství, jinak od učitele, jinak od středoškoláka atd. A to je známka toho, že knížka je výborně napsána. Vyvolává otázky, chutě či nechutě, konfrontace, zamilování se do první stránky až do té poslední, nelibost, věčnost....zkrátka každému něco. To se mi líbí. A myslím, že běžný čtenář ani nemusí být koumák, aby pronikl do Exuperyho dětského světa. Malý Princ, Pilotův zprostředkovatel myšlenek. Ale závěr je už větší prostor k přemýšlení o tom PROČ ? Všimli jste si někdy symbolu lékařů. Je to had. Není tedy závěr brán jako proces uzdravení ? Nebo alespoň jako pokus o něj. Nebo ve větším "nářezu" je tam had na ozdobu :) a je to pouze obhajoba sebevraždy.

nic moc