|
Kurva, no co to je ? Zabíjel bych. To byl tejden, že by jednoho trefilo. Všechno blbě. A jediný co pomáhá je šukání, chlast, únava a pohyb.
Depka. Všem lidem který znám, tak tenhle tejden někdo umřel. Přišel podzim. Se vším všudy. Sychravo, ponuro, prostě hnus !
A když je člověk sám a má ještě odvádět duševní práci, to je prostě v pr.
No, nebudu jen nadávat. Vlastně jsem chtěl psát úplně o něčem jiným. O tom, jak si všichni myslíme, že je důležité dělat co se má a jak jsme myslící a vychovaní a kdovíco .. a přitom stejně stačí pěkná samička a půl flašky chlastu a každej z nás na ní vleze a stejně tak samicím stačí flaška bublinek a dají komukoliv, kdo je poblíž a kdo jim bude zrovna imponovat .. kopulace je základ. Na kopulaci to všechno stojí a padá. Jediným smyslem života nás všech je kopulace.
Hrůza !!
A pak ještě zabíjení. Já nevím jak vy, ale mám občas fakt silnou chuť zabíjet. Všechny co mne serou. Dneska smraďoch v tramvaji, jindy nepřizpůsobivej týpek, příště debil co ve dvě ráno vyřvává před hospodopu na rohu a močí do výkladů, jindy blbá úřednice, která mi dá vyžrat, že jsem přišel na poštu, když se mění směna a čekám u okýnka třičtvrtě hodiny.
K čemu je mi, že jsem slušnej, sklopím hlavu a jak idiot čekám ? K čemu je mi, že opilce nechám povykovat půl hodiny než se unaví a odplazí do sousední ulice. K čemu je mi, že ze smrduté tramvaje vystoupím i když jsem zaplatil 4500,- za roční lístek a ten co tam smrdí nedal ani korunu ? K čemu mi to všechno je ?
Normální zvířecí reakce by byla bezďáka upálit (čímž bych vydesinfikoval i sedačku - jasně, není to můj nápad, už to tu bylo, ale fakt se nedivím) .. normální zvířecí reakce by byla z podřadné rasy si udělat otroka (to už tu taky bylo a fungovalo to několik staletí dost dobře) .. normální by bylo týpka co mne právě nasral povykem, tak odstřelit koltem 45 pro výstrahu ostatním, aby kolem mne všichni našlapovali potichu a neodvažovali se mne nasrat (také by se našla epocha, kdy to tak fungovalo) .. a normální by bylo vyhnat nánu z pošty ať jde dojit krávy a místo ní tam mít někoho, kdo bere jako životní poslání dělat svou práci dobře a kdo by se nikdy nedovážil mi říct do očí po půl hodině čekání "kolegyňka skončila dřív, počkejte si ještě než roztřídím losy a připravím si stůl, jen deset minutek".
A já jak trapák to všechno odtrpím s tím, že si možná budu stěžovat, ale nejspíš ne. Kdysi dávno jsem měl touhu napravovat všechny věci, které mi přišly blbě s tím, že jsem věřil, že někde nahoře přece musí být v každé instituci někdo, kdo neví o tom, že jeho zaměstnanci na všechno serou a že ztrácí úplně nesmyslně zákazníky, dělá firmě blbé jméno atd. Dnes vím moc dobře, že tyhle věci prostě nemají řešení. Jsou to lidské vlastnosti. Dokud se dobře daří, tak lidi na všechno všichni serou.
Aby se lidi začali snažit, tak je potřeba bída, pocit ohrožení, strach, bič, hrůzy, tresty a veřejné popravy každý den. Pak není stádo rozjívené a všichni dělají co mají jak nejlíp dokážou a nikdo se neodváží dělat bordel, protože si všichni pamatují toho, kdo za to visel.
Bohužel, máme tu zasranou humanitu a člověka na každém kroku může kdokoliv vyfakovat a nic se s tím nedá dělat a vraždit nesmíte.
Přitom tady všichni máme na tom světě cca 40-70 let života a každé nadechnutí, každý krok nám z toho života ubírá. A my jak blbé ovce neustále děláme co se má (i když nám to nevyhovuje). Místo abychom si urvali a sklátili v době naší říje nejplodnější samici, tak řešíme, zda se chováme korektně, zkoušíme podlézat, na což nás příroda nevybavila namísto abychom použili sílu, kterou nás příroda vybavila. No bóže. Tak by při tom každý druhý zařval. Ale každý první by měl suprovej život s tím co si urval a měl by to jistý. Ony zákony džungle nejsou až zas taková marnost.
Také ukážou kvalitu a většina zdegenerovaných současných zbohatlíků, kterým se pokorně klaníme jen proto, že nám oni sami přes média nakukaj, že to máme dělat, tak většina z nich by v džungli nikdy neměla šanci.
Myslím si, že jsme zvířata. Potřebujeme to samé co ony. Nebýt chlastu a sexu, tak nikdo z nás tu šílenost, jakou je současný "normální" život, tak by to nikdo nevydržel a každej by z toho musel zešílet. Neustálý odpírání si potřeb. Neustálý dělání toho, co se mi nechce. Neustálý dělání toho, co mám. Do zblbnutí vyplachovaná makovice falešnými potřebami. Na každém kroku milióny pravidel které musíte dodržet, počínaje dopravními značkami a tisíci poplatky které je potřeba zaplatit měsdíc co měsíc konče. Jen na to, abyste zvládli každodenní život, tak musí každý z nás strávit minimálně 15 let ve škole a nechat se ochočovat a cvičit a zkoušet. Vždyť to je hrůza. Žádný zvíře nikdy nikdo tolik nemučil, jak se dnes mučí lidské bytosti. A pokud cokoliv nezvládnete tak přichází trest. A pokud všechno zvládnete, tak za odměnu všechen svůj čas a energii vyplácáte v naprosto jalovém snažení mezi číslíčky, tabulkami a penězi.
Že vám mezitím tluče srdce úplně zbytečně a smrtka ukusuje čas z vašeho života si tak nějak nikdo nestíhá všimnout. A pak bum. A krematorium. A rakev. A čeká to úplně každého a život proteče mezi prsty, v podstatě ho prožijeme jeden jako druhý, někteří pořád čekají na pochvalu jak to ustáli, jiní ji i dostanou, ale na konci je jen bolest, marnost, slabost a zjištění, že vlastně nic kromě šukání a dělání dětí nemělo smysl.
Tak proč nežít rovnou jako zvíře ?
Proč chodit do práce, když to člověka sere ?
Proč poslouchat šéfy, když mi to nedělá dobře ?
Proč dělat cokoliv, co mne nebaví ?
Neštěstí většiny lidí je v tom, že nehrají týmovou hru a místo aby se inspirovali od kočovných parazitů a pochopili, že když má jeden problém, tak z něj stát udělá bezdomovce nebo ho prostě bez milosti zničí, ale pokud se hraje v týmu, tak jde všechno, z dávek se týmově vyžít dá, do práce se nemusí, na všechno peníze jsou, dělat děti je dovoleno bez omezení a o každé další dítě je předem postaráno a dá se používat jako rukojmí a dej, dej, dej ..
Chvílema si fakt připadám jako hlupák, že pracuju, že dělám co se mi nechce, že se pomalu sunu vstříc smrti namísto abych byl happy, tak si dělám starosti, zda jsem všechno poplatil, zda je vše v pořádku, zda jsem někde neudělal chybu, zda ...
Prostě co je to za život být neustále pod tlakem ?
Proč se na to vlastně nevykašleme ?
Naše přirozenost není pracovat ani jezdit v autech ani pořád počítat.
Naše přirozenost je šukat, žrát a běhat po lese.
Místo toho kyneme připoutaní k nějaké židli a čučíme do monitoru a necháme se buzerovat za nějaké papírky. Každej den v práci je jednou provždy nenávratně ztracenej. Dýchat smog, stresovat se, dusit v sobě zlost a dělat co se mi nechce. A to přesně celé dny dělá většina z nás.
Přitom je většina zaměstnání ve skutečnossti samoúčelná hra a úplně zbytečná. Jde jen o zaneprázdnění lidí, aby nedělali bordel a neměli čas ani myslet. A funguje to.
Co nám systém dává za to, že mu děláme otroky ?
|
000001946
000002061
